Mentální anorexie

Z WikiSkript

(přesměrováno z Anorexia nervosa (1. LF, NT))

Mentální anorexie je poměrně časté psychiatrické onemocnění týkající se zejména dospívajících dívek, vyskytnout se nicméně může i u chlapců. Mentální anorexie má na dospívající organismus devastující účinky a může vést k závažnému narušení tělesného i psychického vývoje. Ve svém důsledku může extrémní vyhladovění vést až k smrti postižené a smrt jako důsledek anorexie není nijak výjimečná.

Mentální anorexie je psychické onemocnění, které se závažným způsobem promítá do tělesného stavu.[1]

Diagnostická kritéria anorexia nervosa (MKN-10: F50):

  1. Tělesná váha udržovaná nejméně 15 % pod předpokládanou váhou (ať již byla snížena nebo jí nikdy nebylo dosaženo) nebo Queteletův index hmoty těla (Body Mass Index, BMI): váha (kg) / výška (m2) je 17,5 nebo méně. Prepubertální pacienti nesplňují během růstu očekávaný váhový přírůstek.
  2. Pacientka si snižuje váhu sama svými aktivitami, omezováním příjmu potravy, nadměrným cvičením apod.
  3. Specifickou psychopatologii představuje především strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkreslené vnímání vlastního těla a vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály.
  4. Rozsáhlá endokrinní porucha, hypothalamo-hypofyzární-gonádové osy, u žen amenorea, (kterou často zakrývá HRT), u mužů ztráta sexuálního zájmu.
  5. Opoždění puberty. Začátek před pubertou, zpozdí nebo zastaví další vývoj (vzrůst, vývoj prsou, primární amenorea, dětské genitály u chlapců). Po uzdravení dojde k dokončení puberty, ale menarché může být opožděna.[1]

Poruchy příjmu potravy (PPP)[upravit | editovat zdroj]

Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.

PPP jsou psychická onemocnění, která významně ovlivňují somatický stav nemocných. Patří mezi tzv. civilizační onemocnění, jejichž rozšíření souvisí s moderní představou, jak má vypadat zdravý úspěšný člověk, s propagací štíhlosti, zdravé výživy a s nadbytkem potravy. Dalšími spouštěcími faktory jsou: reakce na trauma, rozvod či konflikt v rodině. Podle biologické hypotézy se uplatňuje primární hypotalamická dysfunkce ovlivňující osu hpotalamus-hypofýza-gonády. Předpokládá se také vliv genetických dispozic. Rizikovým faktorem je též nadváha a obezita.[1]

Dívky a mladé ženy jsou postiženy 10× častěji než chlapci a muži. PPP začinají typicky v pubertě a adolescenci (mezi 14. a 15. rokem a mezi 17. a 18. rokem).[1]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Poruchy příjmu potravy.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

  • incidence v poslední době stoupá, 0,5–1 % žen mezi 15 a 30 lety
  • onemocnění bývá často spojeno s obsedantně-kompulzivní a anxiózní poruchou
  • z interních nemocí bývá častější komorbidita spolu s: DM, onemocněními GIT a nervovými poruchami (epilepsie, Tourettův syndrom, roztroušená skleróza)

Příčiny[upravit | editovat zdroj]

Příčiny mentální anorexie nejsou zcela jasné. Předpokládá se význam genetické predispozice. Zpravidla mladá dívka získá chorobný (a velmi často zcela nesprávný) pocit tloušťky, které se chce za každou cenu zbavit, a zkreslenou představu o vlastním těle; dále pak vtíravé, nutkavé myšlenky na udržení nízké hmotnosti. Příčinou vzestupu onemocnění v poslední době je trend štíhlosti jako známky krásy. Podobný efekt může mít i jakákoliv negativní poznámka o dívčině postavě pronesená někým z kolektivu. Postižená začne hubnout drastickým omezením přijímané potravy a usilovným cvičením. Projevy mentální anorexie jsou ohroženy spíše inteligentní dívky se sklony k pečlivosti, které mívají dobré výsledky ve škole. Manifestuje-li se onemocnění před pubertou, puberta je opožděna či nezačne (vývoj prsů, primární amenorea, dětské genitály chlapců), po uzdravení dojde k pubertě.

Skupiny příčin:

  • nízká odolnost jedince vůči stresu;
  • strach z dospělosti - bojí se, že nebudou schopni zvládat „dospělácké“ úkoly, raději chtějí zůstat malí, hubení, aby připomínali dítě;
  • snaha být ve všem perfektní a nezklamat rodiče nebo okolí - nemocí často trpí velmi inteligentní osoby;
  • silná závislost na matce či přehnaná péče ze strany rodičů;
  • touha po samostatnosti, pocitu nezávislosti a získání sebevědomí, rozhodování o tom, co a v jakém množství jíst;
  • tlak společnosti, kde je upřednostňována štíhlost jako symbol krásy a úspěchu;
  • tlak médií – televize, internetu, módních časopisů.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Habitus u mentální anorexie
  • kachexie
  • amenorea
  • nápadně suchá kůže, kryta nápadným jemným ochlupením (lanugem)
  • vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů
  • bolesti břicha a zácpa (resp. snížená frekvence stolic při silně omezeném příjmu potravy[2])
  • bradykardie a arytmie
  • metabolické změny (abúzus laxativ, zvracení): hypokalemická alkalóza, hypochloremie, hypokalemie, dehydratace
  • anemie
  • psychické změny: snaha zhubnout (drastické diety, excesivní cvičení, zneužívání laxativ, vyvolávání zvracení), porucha vnímání vlastního těla, depresivní ladění, sociální stačení, zvýšená dráždivost, nárůst konfliktů s rodiči zejm. kvůli příjmu potravy, sebepoškozování, suicidální jednání, obsedantně-kompulzivní porucha, strach z jídla.[1]

Hladina cholesterolu, se paradoxně zvýší – je to dáno metabolickým rozvratem, který v organismu panuje. Největším nebezpečím je však výskyt poruch srdečního rytmu, které mohou způsobit náhlou smrt nemocné.

Komplikace a systémové následky onemocnění[upravit | editovat zdroj]

  • Ledviny – hypokalémie, metabolická alkalóza, edémy;
  • GIT – hypertrofie parotis, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa;
  • kardiovaskulární systém – bradykardie, hypotenze;
  • krev – hypercholesterolémie (nejasná);
  • dermatologie – suchá kůže, periorální dermatitis, lanugo;
  • stomatologie – kazivost zubů;
  • endokrinologie – zvýšen STH, snížen inzulin, zvýšen kortisol a CRH;
  • psychologické – omezení zájmů na diety, poruchy koncentrace, černobílé myšlení, nedůvěra, stud, afektivní labilita;
  • sociální – izolace, ztráta zaměstnání, ztráta rodinného zázemí, ekonomické problémy.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostická kritéria - viz výše.
Somatické vyšetření
  • kompletní laboratorní vyšetření, včetně endokrinních parametrů;
  • EEG, MRI CNS, neurologické vyšetření;
  • EKG, oční vyšetření, endokrinologické vyšetření.[1]

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • zlepšení stavu výživy a normalizace vnitřního prostředí (důraz na co nejčasnější obnovu normální perorální výživy, výživa nazogastrickou sondou, parenterální výživa výjimečně – riziko elektrolytového rozvratu a dalších závažných komplikací[2]);
  • substituční hormonální terapie ke korekci amenorey (riziko osteoporózy a ireverzibilních změn v oblasti pohlavních orgánů);
  • psychiatrická péče, psychoterapie, rodinná terapie.[1]

Léčba vyžaduje spolupráci lékařů z několika oborů. Intenzivní psychiatrická léčba spojená s dlouhodobou hospitalizací, důslednou kontrolou přijímání potravy a rodinnou podporou může být jedinou možností, jak mentální anorexii zvládnout. Cílem je hlavně nutriční rehabilitace, tedy navození normálního jídelního režimu.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Mentální anorexie má chronický průběh. Jen 10 % pacientek se uzdraví v průběhu 2 let. I u vyléčených pacientek přetrvávají nápadné jídelní návyky. Mortalita je 5–15 %, tj. nejvyšší ze všech psychiatrických onemocnění.[2]

Prognóza: 44 % dobrá, 14 % nepříznivá, u 5 % smrt – nejčastější příčinou je srdeční zástava či sebevražda.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g KOUTEK, Jiří a Jana KOCOURKOVÁ. Poruchy příjmu potravy - spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Pediatrie pro praxi. 2014, roč. 15, vol. 4, s. 213-215, ISSN 1213-0494. 
  2. a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 548. ISBN 978-80-247-2525-3.