Cockaynův syndrom

Z WikiSkript
Cockaynův syndrom
Autozomálně recesivní dědičnost u Cockaynova syndromu
Autozomálně recesivní dědičnost u Cockaynova syndromu
Klinický obraz trpaslictví, retinitis pigmentosa, ptačí obličej, fotosenzitivita
Příčina defektem v opravě DNA (excize nukleotidů), mutace genu ERCC6 nebo ERCC8[1]
Diagnostika klinický obraz (postnatální poruchy růstu a progresivní neurologické dysfunkce), testování DNA na přítomnost mutace v genu ERCC6 a ERCC8
Incidence ve světě 1/200 000 (Evropa)[2]
Klasifikace a odkazy
MeSH ID D003057
OMIM 216400, 133540
orphanet ORPHA191
Medscape 1115866

Cockaynův syndrom (též CS, Weber-Cockaynův syndrom nebo Neill-Dingwallův syndrom[3]) je vzácné, autozomálně recesivní, multisystémové onemocnění charakterizované trpaslictvím, retinitis pigmentosa, "ptačím" obličejem a fotosenzitivitou.[4]

Patofyziologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cockaynův syndrom je autozomálně recesivní onemocnění spojené s defektem v opravě DNA (excize nukleotidů). V důsledku tohoto defektu jsou pacienti fotosenzitivní na UV část spektra (podobně jako xeroderma pigmentosum nebo trichothiodystrofie).[4] Nemoc je způsobena mutací genu ERCC6 nebo ERCC8.[1]

Někdy se Cockaynův syndrom považuje za variantu Pelizaeus-Merzbacherovy choroby pro podobný nález ostrůvkovité demyelinizace centrálního i periferního nervového systému, nicméně patogenetický mechanismus je jiný.[5]

Dochází ke kalcifikacím v globus pallidus, mozečku a malých arteriích. Dále může dojít k bizarní, difuzní proliferaci astrocytů a tvorbě neurofibrilárních uzlíčků (podobně jako u Alzheimerovy choroby).[5]

Formy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Cockaynův syndrom I (Klasický Cockaynův syndrom) - první příznaky se objeví ke konci první dekády života charakteristickými změnami na obličeji a těle, tento subtyp se projevuje především progresivní neurodegenerací. Smrt nastává ve druhé nebo třetí dekádě života.[4]
  • Cockaynův syndrom II - se projevuje už perinatálně rychlými změnami na obličeji a těle, pacient umírá v 6-7 letech[4]
  • Cockaynův syndrom III - mírnější varianta s pozdním začátkem, málo definovaná[1]
  • Xeroderma pigmentosum-Cockaynův syndrom (XP-CS)[6]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Habitus pacientů je typický: mikrocefalie, uzký nos a velké uši (připomíná Mickey mouse ®)[4]

Kůže je fotosenzitivní, objevují se erytémy, hyperpigmentace, teleangiektázie a atrofie. Atrofie podkoží je zodpovědná za vpadlé oči a starý, progerický vzhled.[4]

Muskuloskeletální systém je postižen mikrocefálií, nízkým vzrůstem, dlouhými končetinami s kontrakturami kloubů, pacienti mají velké ruce a nohy, kyfózu, ztluštěnou lebku, sklerotické epifýzy prstů a může být osteoporóza.[4]

Neurologicky je patrna intrakraniální kalcifikace a difuzní demyelinizace. Projevem je ataxie, tremor a efekt ozubeného kola. Může se objevit mentální retardace a progresivní hluchota.[4] Reflexy mohou být málo výbavné, vyplývá to s kombinovaného poškození centrálního a periferního. Nekonstantně se vyskytuje normotenzní hydrocefalus[5]

Oftalmologicky se mohou objevit na pigmentu retiny skvrny charakteru "sůl a pepř", mioza, katarakta, atrofie optiku, korneální opacity, nystagmus a blefarokonjunktivitidy. [4] Může se objevit porucha slzení.[5]

Může být přítomna kazivost zubů.[4]

Endokrinologický nález představuje u mužů ve 30% hypogonadismus a u žen nepravidelný menstruační cyklus.[4]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cockaynův syndrom je diagnostikovatelný na základě klinického nálezu, tedy postnatální poruchy růstu a progresivní neurologické dysfunkce. Atypické případy mohou vyžadovat testování DNA na přítomnost mutace v genu ERCC6 (75% případů) a ERCC8 (25% případů).[1]

Buňky u Cockaynova syndromu vykazují po ozáření UV světlem nižší syntézu DNA i RNA. Zkoumány takto mohou být už fetální buňky plodové vody.[4]

CT může prokázat kalcifikace a kortikální atrofii.[4]

Diferenciální diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kurativní terapie (ani kauzální) v dnešní době neexistuje. Terapie je pouze symptomatická.[5]

Jako podpůrná léčba slouží fotoprotekce v podobě ochranných krémů a oblečení. Poruchu sluchu může alespoň částečně kompenzovat kochleární implantát.[4]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d NEILAN, Edward G. Cockayne Syndrome [online]. ©2006. [cit. 2011-12-16]. <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK1342/>.
  2. ORPHANET,. Cockayne syndrome [online]. [cit. 2015-12-08]. <https://www.orpha.net/consor/cgi-bin/Disease_Search.php?lng=EN&data_id=638&Disease_Disease_Search_diseaseGroup=Cockayne-syndrome&Disease_Disease_Search_diseaseType=Pat&Disease(s)/group%20of%20diseases=Cockayne-syndrome&title=Cockayne-syndrome&search=Disease_Search_Simple>.
  3. LI, Shibo. Cockayne syndrome (type A) ERCC8 [online]. [cit. 2011-12-16]. <http://medpeds.ouhsc.edu/cockayne.asp>.
  4. a b c d e f g h i j k l m n o IMAEDA, Suguru a Dirk M ELSTON. Cockayne Syndrome [online]. ©2009. [cit. 2011-12-16]. <https://emedicine.medscape.com/article/1115866-overview>.
  5. a b c d e GOETZ, Christopher G a Christopher G GOETZ. Textbook of clinical neurology. 3. vydání. Philadelphia : Saunders Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 1-4160-3618-0.
  6. FLANNERY, David a Bruce BUEHLER. Genetics of Cockayne Syndrome [online]. ©2009. [cit. 2011-12-16]. <https://emedicine.medscape.com/article/942516-overview>.