DRESS syndrom
| DRESS syndrom | |
| Drug rash with eosinophilia and systemic symptoms/drug reaction with eosinophilia and systemic symptoms (DRESS), drug-induced hypersensitivity syndrome (DIHS) | |
| Původce | Léčiva (nejčastěji aromatická antiepileptika, allopurinol, sulfonamidy, vankomycin)[1] |
|---|---|
| Rizikové faktory | Genetická predispozice (HLA alely, např. HLA-B*58:01), renální insuficience, virová reaktivace (EBV, CMV, HHV-6)[1] |
| Patogeneze | T-lymfocyty zprostředkovaná hypersenzitivní reakce IV. typu; interakce lék-imunitní systém s následnou reaktivací latentních herpesvirů |
| Klinický obraz | Dlouhá latence (2–8 týdnů), horečka, morbilliformní exantém, edém obličeje, lymfadenopatie, eozinofilie, viscerální postižení (játra, ledviny, plíce)[1] |
| Léčba | Okamžité vysazení léku, lokální či systémové kortikosteroidy, cyklosporin (u refrakterních případů), podpůrná terapie |
| Komplikace | Selhání jater, renální selhání, myokarditida, autoimunitní následky (tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu), smrt |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | L27.0 |
DRESS syndrom (Drug Reaction with Eosinophilia and Systemic Symptoms), někdy označovaný také jako syndrom lékové hypersenzitivity (DIHS – Drug-Induced Hypersensitivity Syndrome), je závažná, život ohrožující nežádoucí reakce na léčiva. Je charakterizován kožním exantémem, hematologickými abnormalitami (především eozinofilií), lymfadenopatií a postižením vnitřních orgánů.[1]
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Výskyt DRESS syndromu se odhaduje na 0,9 až 2 případy na 100 000 pacientů ročně. U hospitalizovaných pacientů představuje DRESS 10 až 20 % všech kožních nežádoucích lékových reakcí. Ačkoliv se vyskytuje převážně u dospělých, může postihnout i děti. Riziko rozvoje se liší podle léčiva; u vysoce rizikových antiepileptik se incidence pohybuje mezi 1 ku 1 000 až 1 ku 10 000 expozic.[1]
Etiologie a rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]
Spouštěčem je v přibližně 80 % případů identifikovatelné léčivo. Mezi vysoce rizikové skupiny léků, které způsobují přibližně 75 % případů, patří:[1]
- Aromatická antiepileptika: karbamazepin, fenytoin, lamotrigin.
- Allopurinol: častý původce, riziko zvyšuje přítomnost alely HLA-B*58:01.
- Antibiotika: sulfonamidy, minocyklin, vankomycin, antituberkulotika.
Genetická predispozice hraje významnou roli. Byly prokázány asociace mezi konkrétními HLA alelami a náchylností k reakci na specifická léčiva (např. HLA-B*13:01 a reakce na dapson). Dalším rizikovým faktorem je porucha funkce ledvin, která vede ke kumulaci léčiva nebo jeho metabolitů.[1]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Patofyziologie není zcela objasněna, ale předpokládá se kombinace specifické imunitní odpovědi na lék (T-buňkami zprostředkovaná hypersenzitivita IV. typu) a reaktivace latentních herpesvirů.
- Imunitní odpověď: Dochází k expanzi aktivovaných CD4+ a CD8+ T-lymfocytů a nadprodukci cytokinů (TNF-alfa, IFN-gama, IL-5). IL-5 stimuluje eozinofilii.
- Virová reaktivace: U pacientů s DRESS je často pozorována reaktivace HHV-6 (lidský herpesvirus 6), dále CMV, EBV či HHV-7. Reaktivace virů může přispívat k závažnosti orgánového postižení a chronicitě onemocnění.[1]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
DRESS syndrom má typicky dlouhou latenci, příznaky se objevují 2 až 8 týdnů po nasazení léku (na rozdíl od jiných exantémů, které nastupují dříve).
- Celkové příznaky: Horečka ≥ 38,5 °C (u 75–90 % pacientů) a lymfadenopatie.
- Kožní projevy: Morbilliformní exantém, který může přejít v erytrodermii. Typickým znakem je výrazný edém obličeje, přítomný u cca 70 % pacientů.
- Hematologické abnormality: Eozinofilie (> 700/µl, přítomna u 82–95 % případů), atypická lymfocytóza, leukocytóza.
- Orgánové postižení: Postižení alespoň jednoho vnitřního orgánu se vyskytuje u cca 90 % pacientů.[1]
- Játra: Nejčastěji postižený orgán (53–90 %). Projevuje se elevací transamináz, může progredovat do akutního jaterního selhání.
- Ledviny: Intersticiální nefritida, proteinurie. Častější u allopurinolu.
- Plíce: Intersticiální pneumonitida, dušnost.
- Srdce: Myokarditida (hypersenzitivní nebo nekrotizující eozinofilní), která je spojena s vysokou mortalitou.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnóza je klinicko-laboratorní. Často se využívají kritéria RegiSCAR, která bodují přítomnost horečky, lymfadenopatie, eozinofilie, kožního nálezu a orgánového postižení. Klíčové je vyloučení jiných příčin (virové exantémy, SJS/TEN, lymfom, lupus). Kožní biopsie vykazuje nespecifické znaky, ale pomáhá v diferenciální diagnostice.[1]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Základem je okamžité vysazení podezřelého léku.
- Mírný průběh: Lokální kortikosteroidy (skupina I–II) ke zmírnění kožních projevů.
- Střední a těžký průběh: Systémové kortikosteroidy (např. prednison 0,5–1 mg/kg/den) s velmi pomalým vysazováním (tapering) po dobu 8–12 týdnů, aby se předešlo relapsu.
- Refrakterní případy: U pacientů neodpovídajících na steroidy lze zvážit podání cyklosporinu, případně inhibitorů JAK či anti-IL-5 monoklonálních protilátek.[1]
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Mortalita se pohybuje mezi 2 až 10 %, nejčastěji v důsledku jaterního selhání nebo myokarditidy. Zotavení trvá týdny až měsíce. Významným rizikem jsou dlouhodobé autoimunitní následky, které se mohou rozvinout měsíce po ústupu akutní fáze. Patří sem autoimunitní tyreoiditida, vitiligo, alopecie a fulminantní diabetes mellitus 1. typu.[1]
Pacienti musí být poučeni o doživotním zákazu užívání vyvolávajícího léku a chemicky příbuzných látek (zkřížená reaktivita).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l MOCKENHAUPT, M. a T. ROSEN. Drug reaction with eosinophilia and systemic symptoms (DRESS) [online]. UpToDate, Poslední revize 2024 [cit. 2024-05-20]. <https://www.uptodate.com/contents/drug-reaction-with-eosinophilia-and-systemic-symptoms-dress?search=dress%20syndrom&source=search_result&selectedTitle=1~126&usage_type=default&display_rank=1>.
