DRESS syndrom
| DRESS syndrom | |
| Drug reaction with eosinophilia and systemic symptoms (DRESS); drug-induced hypersensitivity syndrome (DIHS) | |
| Původce | Léčiva (nejčastěji aromatická antiepileptika, allopurinol, sulfonamidy, vankomycin)[1] |
|---|---|
| Rizikové faktory | Genetická predispozice (HLA alely, např. HLA-B*58:01), renální insuficience, virová reaktivace (EBV, CMV, HHV-6/HHV-7)[1] |
| Patogeneze | T-lymfocyty zprostředkovaná hypersenzitivní reakce IV. typu; interakce lék–imunitní systém s následnou reaktivací latentních herpesvirů[2] |
| Klinický obraz | Dlouhá latence (2–8 týdnů), horečka, morbilliformní exantém, edém obličeje, lymfadenopatie, hematologické abnormality (často eozinofilie), viscerální postižení (játra, ledviny, plíce)[1] |
| Léčba | Okamžité vysazení léku, lokální či systémové kortikosteroidy, podpůrná terapie; u refrakterních případů např. cyklosporin (individuálně dle tíže a orgánového postižení)[2] |
| Komplikace | Selhání jater, renální selhání, myokarditida, autoimunitní následky (tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu), smrt[3] |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | L27.0 |
DRESS syndrom (Drug reaction with eosinophilia and systemic symptoms), někdy označovaný také jako syndrom lékové hypersenzitivity (DIHS – drug-induced hypersensitivity syndrome), je závažná, potenciálně život ohrožující nežádoucí reakce na léčiva. Typicky se projevuje kožním exantémem, hematologickými abnormalitami (často eozinofilií), lymfadenopatií a postižením vnitřních orgánů.[1][2]
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Výskyt DRESS syndromu se odhaduje na 0,9 až 2 případy na 100 000 pacientů ročně. U hospitalizovaných pacientů představuje DRESS 10 až 20 % všech kožních nežádoucích lékových reakcí. Ačkoliv se vyskytuje převážně u dospělých, může postihnout i děti. Riziko rozvoje se liší podle léčiva; u vysoce rizikových antiepileptik se incidence pohybuje mezi 1 : 1 000 až 1 : 10 000 expozic.[1][4]
Etiologie a rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]
Spouštěčem je ve většině případů identifikovatelné léčivo. Mezi vysoce rizikové skupiny léků patří:[1][2]
- Aromatická antiepileptika: karbamazepin, fenytoin, lamotrigin.
- Allopurinol: riziko zvyšuje přítomnost alely HLA-B*58:01.
- Antibiotika: sulfonamidy, minocyklin, vankomycin, antituberkulotika.
Genetická predispozice hraje významnou roli. Byly prokázány asociace mezi konkrétními HLA alelami a náchylností k reakci na specifická léčiva (např. HLA-B*13:01 a reakce na dapson). Dalším rizikovým faktorem je porucha funkce ledvin, která vede ke kumulaci léčiva nebo jeho metabolitů.[1][2]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Mechanismus není plně objasněn. Uvažuje se kombinace specifické imunitní odpovědi na lék (T-buňkami zprostředkovaná hypersenzitivita IV. typu) a reaktivace latentních herpesvirů.[2][1]
- Imunitní odpověď: expanze aktivovaných CD4+ a CD8+ T-lymfocytů a nadprodukce cytokinů (např. TNF-alfa, IFN-gama, IL-5). IL-5 podporuje eozinofilii.
- Virová reaktivace: často reaktivace HHV-6; dále CMV, EBV či HHV-7. Reaktivace může souviset s tíží orgánového postižení a délkou průběhu.[2][1]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
DRESS syndrom má typicky dlouhou latenci – příznaky se objevují zhruba 2 až 8 týdnů po nasazení léku (na rozdíl od mnoha jiných exantémů, které nastupují dříve).[1][2]
- Celkové příznaky: horečka ≥ 38,5 °C (u 75–90 % pacientů) a lymfadenopatie.[1]
- Kožní projevy: morbilliformní exantém, který může přejít v erytrodermii. Typickým znakem je výrazný edém obličeje (cca 70 %).[1]
- Hematologické abnormality: Eozinofilie (např. > 700/µl), atypická lymfocytóza, leukocytóza.[1]
- Orgánové postižení: postižení alespoň jednoho vnitřního orgánu se vyskytuje až u ~90 % pacientů.[1][2]
- Játra: nejčastěji postižený orgán; elevace transamináz může progredovat do akutního jaterního selhání.[1]
- Ledviny: intersticiální nefritida, proteinurie (častější u allopurinolu).[1]
- Plíce: intersticiální pneumonitida, dušnost.[1]
- Srdce: myokarditida (hypersenzitivní nebo nekrotizující eozinofilní) je spojena s vysokou mortalitou.[1][3]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnóza je klinicko-laboratorní. V praxi se často používají kritéria RegiSCAR, která bodují přítomnost horečky, lymfadenopatie, hematologických abnormalit (vč. eozinofilie), kožního nálezu a orgánového postižení.[2][1]
Základní vyšetření a monitoring obvykle zahrnují: krevní obraz s diferenciálem, jaterní testy (AST/ALT, bilirubin, ALP), renální parametry (kreatinin, močový nález) a dle kliniky další orgánová vyšetření (např. EKG/troponin při podezření na myokarditidu).[2][1]
Diferenciální diagnostika: virové exantémy, SJS/TEN, lymfom, lupus. Kožní biopsie má nespecifické znaky, ale může pomoci v diferenciální diagnostice.[1][2]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Základem je okamžité vysazení podezřelého léku a podpůrná terapie (hydratace, symptomatická léčba, léčba komplikací).[1][2]
- Mírný průběh: lokální kortikosteroidy (skupina I–II), emoliencia, antihistaminika dle potřeby.[1]
- Střední a těžký průběh (zejména s orgánovým postižením): systémové kortikosteroidy (např. prednison 0,5–1 mg/kg/den) s pomalým vysazováním (tapering) v horizontu týdnů (často 8–12), aby se snížilo riziko relapsu.[1][2]
- Refrakterní případy / kontraindikace steroidů: dle tíže a typu postižení lze individuálně zvážit např. cyklosporin; další imunomodulační postupy jsou vyhrazeny pro specializovaná pracoviště.[2][1]
Follow-up: po odeznění akutní fáze se doporučuje sledování laboratorních parametrů a záchyt pozdních autoimunitních následků (např. kontrola TSH a glykémie v dalších měsících).[2][1]
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Mortalita se udává řádově v jednotkách procent až ~10 % (nejčastěji při závažném jaterním postižení nebo myokarditidě). Zotavení trvá týdny až měsíce.[1][3]
Významným rizikem jsou dlouhodobé autoimunitní následky, které se mohou rozvinout měsíce po ústupu akutní fáze, např. autoimunitní tyreoiditida, vitiligo, alopecie a fulminantní diabetes mellitus 1. typu.[1][2]
Pacient musí být poučen o doživotním zákazu užívání vyvolávajícího léku a opatrnosti u chemicky příbuzných látek (riziko zkřížené reaktivity).[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac LEE, Haur Yueh. Drug reaction with eosinophilia and systemic symptoms (DRESS) [online]. UpToDate, [cit. 2026-03-05]. <https://www.uptodate.com/contents/drug-reaction-with-eosinophilia-and-systemic-symptoms-dress>.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q CABAÑAS, Rocío, et al. Spanish Guidelines for Diagnosis, Management, Treatment, and Prevention of DRESS Syndrome. Journal of Investigational Allergology and Clinical Immunology [online]. 2020, roč. 30, no. 4, s. 229–253, dostupné také z <https://www.jiaci.org/revistas/vol30issue4_2.pdf>. PMID: -.DOI: 10.18176/jiaci.0480.
- ↑ a b c CALLE, Ana María, Natalia AGUIRRE a Juan Camilo ARDILA. DRESS syndrome: A literature review and treatment algorithm. World Allergy Organization Journal [online]. 2023, roč. 16, no. -, s. 100673, dostupné také z <https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10112187/pdf/main.pdf>. PMID: 37082745.DOI: 10.1016/j.waojou.2022.100673.
- ↑ ADAMCOVÁ, Monika, Igor ŠTURDÍK a Tomáš KOLLER. DRESS syndróm. Vnitřní lékařství [online]. 2016, roč. 62, no. 4, s. 334–337, dostupné také z <https://www.casopisvnitrnilekarstvi.cz/pdfs/vnl/2016/04/19.pdf>. PMID: -.DOI: -.
