Antiepileptika

Z WikiSkript

(přesměrováno z Fenytoin)

  • většina nemocných dobře reaguje na antiepileptika – jejich volbu určuje typ záchvatu, přesněji epileptický syndrom
Struktura diazepamu
  • léčbu zahájíme monoterapií → dávku postupně zvyšujeme do podstatné redukce/vymizení záchvatů nebo projevů lékové toxicity
  • před léčbou třeba analyzovat kompletní výsledky biochemie a KO
  • kontroly v průběhu léčby monitorují její vedlejší účinky: závažná je teratogenita – největší u fenytoinu (6 %) – jeho vysazení má však pro plod následky závažnější (viz Léčiva v těhotenství), fenobarbital někdy vyvolává exantém
  • hladina v séru – je kontrolou užívání léku, umožňuje individuální stanovení dávky
  • je-li monoterapie neúčinná → opakujeme stejný postup s jiným lékem
  • až po dalším neúspěchu léčby (méně než v 10 %) kombinujeme více antiepileptik
  • 1. epileptický záchvat obvykle není důvodem pro zahájení léčby
  • léčba usiluje o plnou QoL, odstranění všech záchvatů často navozuje nežádoucí únavu a ospalost[1]
  • primárně generalizovaná epilepsie → dospělí: valproát, hydantoináty; děti (a absence): ethosuximid[1]
  • parciální záchvaty (+ sekundárně generalizované) → karbamazepin, valproát[1]
  • ukončení léčby – zvažujeme nejdříve po 3 letech bez záchvatu při EEG bez specifických EP grafoelementů, pomalu klesáme s dávkou (riziko rebound fenoménu!)[1]

Antiepileptika dělíme do 3 generací podle jejich zavedení do klinické praxe[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. generace – barbituráty, hydantoináty, sukcinimidy
  2. generace – karbamazepin, valproát, BZD (diazepam)
  3. generace – nové selektivní, drahé preparáty (gabapentin, vigabatrin)
  • status epilepticus vyžaduje i.v. diazepam, lorazepam, midazolam[1]
  • mechanismus účinku antiepileptik: blokáda sodíkového kanálu (fenytoin, karbamazepin, lamotrigin), vápníkového kanálu (ethosuximid), potenciace účinku GABA (valproát, BZD, barbituráty, vigabatrin, tiagabin), snížení Glu excitace (felbamát, lamotrigin)[2]

Rozdělení antiepileptik:[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Hydantoiny – fenytoinStátní úřad pro kontrolu léčiv: fenytoin (parc. a tonicko-klon. záchvaty, ne absence)
  2. Barbituráty – fenobarbital, primidon (tonicko-klon. záchvaty, ne absence)
  3. Sukcinimidy – ethosuximid (absence)
  4. Valproát – valproát (všechny typy záchvatů)
  5. BZD – klonazepam, diazepam, lorazepam (absence, status epilepticus)
  6. Iminostilbeny – karbamazepin (parc. a gen., neuralgie n. V, maniodepres.)
  7. Další – lamotrigin, gabapentin, tiagabin, vigabatrin, felbamát, topiramát (rezistentní formy epilepsie)[2]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
  2. a b HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-181-1.

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]