Antiepileptika

Z WikiSkript

(přesměrováno z Fenytoin)

Volbu antiepileptik určuje typ záchvatu, přesněji epileptický syndrom. Obecně většina nemocných na léčbu reaguje dobře.
Struktura diazepamu

Léčba je zahájena monoterapií, dávka je postupně zvyšována do podstatné redukce/vymizení záchvatů nebo projevů lékové toxicity. Je-li monoterapie neúčinná tak je opakován stejný postup s jiným lékem. Až po dalším neúspěchu léčby (méně než v 10 %) je přistupováno ke kombinaci více antiepileptik. První epileptický záchvat obvykle není důvodem pro zahájení léčby. Před léčbou je třeba analyzovat kompletní výsledky biochemie a KO. Kontroly v průběhu léčby monitorují její vedlejší účinky. Závažná je teratogenita, která je největší u fenytoinu (6 %). Jeho vysazení má však pro plod následky závažnější (viz Léčiva v těhotenství), fenobarbital někdy vyvolává exantém. Kontrolou užívání léku je jeho hladina v séru a umožňuje individuální stanovení dávky. Léčba usiluje o plnou QoL, odstranění všech záchvatů často navozuje nežádoucí únavu a ospalost. [1]

Volba léků u jednotlivých epileptických syndromů:

  • primárně generalizovaná epilepsie → dospělí: valproát, hydantoináty; děti (a absence): ethosuximid[1];
  • parciální záchvaty (+ sekundárně generalizované) → karbamazepin, valproát[1].

Ukončení léčby – zvažujeme nejdříve po 3 letech bez záchvatu při EEG bez specifických EP grafoelementů, pomalu klesáme s dávkou. (riziko rebound fenoménu!)[1]

Antiepileptika dělíme do 3 generací podle jejich zavedení do klinické praxe[upravit | editovat zdroj]

  1. generace – barbituráty, hydantoináty, sukcinimidy;
  2. generace – karbamazepin, valproát, BZD (diazepam);
  3. generace – nové selektivní, drahé preparáty (gabapentin, vigabatrin).
  • Mechanismus účinku antiepileptik: blokáda sodíkového kanálu (fenytoin, karbamazepin, lamotrigin), vápníkového kanálu (ethosuximid), potenciace účinku GABA (valproát, BZD, barbituráty, vigabatrin, tiagabin), snížení Glu excitace (felbamát, lamotrigin). [2]

Rozdělení antiepileptik:[upravit | editovat zdroj]

  1. Hydantoiny – fenytoinStátní úřad pro kontrolu léčiv: fenytoin (parc. a tonicko-klon. záchvaty, ne absence).
  2. Barbituráty – fenobarbital, primidon (tonicko-klon. záchvaty, ne absence).
  3. Sukcinimidy – ethosuximid (absence).
  4. Valproát – valproát (všechny typy záchvatů).
  5. BZD – klonazepam, diazepam, lorazepam (absence, status epilepticus).
  6. Iminostilbeny – karbamazepin (parc. a gen., neuralgie n. V, maniodepres.).
  7. Další – lamotrigin, gabapentin, tiagabin, vigabatrin, felbamát, topiramát (rezistentní formy epilepsie).[2]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
  2. a b HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-181-1.

Související články[upravit | editovat zdroj]