Erytrodermie

Z WikiSkript

Erytrodermie v pokročilém stádiu

Erytrodermie neboli také dermatitis exfoliativa je difúzní zánět kůže pokrývající více jak 90 % povrchu celého těla. Kůže je začervenalá s mohutným olupováním. Výskyt je častější mezi 40. až 60. rokem života a o něco častěji postihuje muže. Mortalita tohoto onemocnění bez včasného zásahu lékařů dosahuje až 40 %.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Na vzniku erytrodermie se podílejí

  • dermatózy – vznik generalizací některých dermatóz – psoriasis, ekzema, lichen ruber, pemfigus
  • chemické látky – vznik působením léků a toxických látek – rtuť, zlato, antibiotika, sulfonamidy, lithium, hydantoin…
  • infekcescabies, TBC, kongenitální syfilis,
  • paraneoplastický jev – nespecifický projev nádorového onemocnění – v terminálním stádiu byl nalezen u solidních nádoru plic, jater, prostaty a GITu,
  • specifické projevy nádorového onemocnění – lymfomy, leukémie, Sézaryho syndrom (T-lymfom s erytrodermií)…
  • idiopatické příčiny – až u 20 % případů nelze objevit příčinu, v anglické literatuře se tento typ označuje jako red man syndrome.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Klinický obraz se liší podle průběhu onemocnění s dělením na akutní a chronickou formu onemocnění.

Akutní forma onemocnění je charakterizována jasně červenou edematózní kůží s odlupujícími se lamelami. Kůže někdy místně mokvá a pokrývá se krustami.

Chronická forma se projevuje kůži tmavě červené barvy, místy tuhou s pityriaziformní deskvamací.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Komplikace můžeme dělit na lokální a systémové.

Lokální komplikace jsou

  • hyperkeratóza dlaní a plosek nohou,
  • trofické změny na nehtech,
  • otok očních víček může mít za následek ektropium,
  • dlouhodobá erytrodermie může způsobit změny pigmentace kůže (hnědé nebo bílé skvrny),
  • svědění nebo pálení kůže,
  • sekundární infekce v místě mokvání.

Systémové komplikace jsou

Systémové komplikace mohou vést k metabolickému rozvratu organismu a v konečném důsledku i ke smrti.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Léčba je založena na znalosti vyvolávajícího onemocnění. Při systémových komplikacích je nutná hospitalizace s možnou symptomatickou léčbou – analgetika, antihistaminika (proti svědění), ATB (proti sekundární infekci), kortikoidy apod.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • přednášky Dermatovenerologie 1. LF UK v Praze
  • BURNS,, BREATHNACH a COX. Rook's textbook of dermatology. 8. vydání. Wiley Blackwell, 2010. 4432 s. ISBN 9781405161695.
  • PIZINGER, Karel. Dermatovenerologie. 1. vydání. Plzeň : Euroverlag s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7177-985-8.