DiGeorgův syndrom

Z WikiSkript
Změněno.png
DiGeorgův syndrom
Dětský pacient s DiGeorgovým syndromem
Dětský pacient s DiGeorgovým syndromem
Klinický obraz Hypoplazie thymu, vrozené vady srdce a velkých cév, abnormality v obličeji, rozštěpy, mentální retardace, poruchy imunity, hypokalcemie, tetanie
Příčina Delece na dlouhém raménku 22. chromosomu (úsek 22q11)
Diagnostika Prenatální (biochemické markery, UZ markery, karyotyp), postnatální (karyotyp, klinický obraz)
Incidence ve světě Prevalence výskytu 1:3000
Prognóza Léčba je symptomatická, možnost transplantace kostní dřeně s periferními lymfocyty či transplantát z kultivované thymové tkáně
Klasifikace a odkazy
MKN-10 Q93
MeSH ID D004062
OMIM 188400
orphanet ORPHA567
MedlinePlus 003329
Medscape 886526
Genetické vyšetření pacienta s DiGeorgovým syndromem pomocí metody FISH

DiGeorgův syndrom (hypoplázie thymu a příštítných tělísek, velokardiofaciální syndrom (OMIM 192430), Asociace CATCH 22, (OMIM 188400) patří mezi takzvané mikrodeleční syndromy či syndromy genů naléhajících na sebe (CGSContiguous gene syndromes).

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejčastější příčinou tohoto syndromu je delece na dlouhém raménku 22. chromosomu (úsek 22q11), která je přítomná u 90 % pacientů s DiGeorgovým syndromem. Stejnou deleci nacházíme i u dvou dalších, fenotypově téměř totožných syndromů – Takaova syndromu a Shprintzenova syndromu. Pro samotný DiGeorgův syndrom je pak nejtypičtější delece úseku 22q11.2 (DGCRDiGeorge syndrome chromosome region). Popsány byly případy s mutací T-BOX 1 genu (TBX1) – tedy specifického transkripčního faktoru.

Syndrom se vyskytuje většinou sporadicky, popsány jsou však i případy familiárního výskytu, kde syndrom vykazoval autosomálně dominantní typ dědičnosti. Mimo vlastní deleci 22q11 byly popsány i translokace – např. t(2; 22), t(4; 22) či t(20; 22). Charakteristické příznaky tohoto syndromu byly popsány i u delecí na jiných chromosomech, než v oblasti 22q11 – například del(10p13), del(18q21.33) či del(4q21.3-q25).

Vzhledem k podobným fenotypovým projevům (obecně velokardiofaciální anomálie) a stejné deleci jsou v poslední době DiGeorgův, Shprintzenův a Takaův syndrom řazeny pod označení CATCH 22 (Cardiac abnormality / abnormal facies, T cell deficit due to thymic hypoplasia, Cleft palate, Hypocalcemia due to hypoparathyroidism resulting from 22q11 deletion; akronym CATCH 22 je inspirován názvem knihy Catch-22 od Josepha Hellera).

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

DiGeorgův syndrom je porucha vývoje třetí a čtvrté žaberní výchlipky, jejímž následkem je omezený vývoj (až úplná absence) thymu a příštitných tělísek. Postižení je variabilní a závažnost onemocnění je úměrná deficitu T-lymfocytů, které jsou přítomny pouze v nízkých hladinách a v některých případech mohou T-lymfocyty zcela chybět. Redukovány jsou i orgánové thymodependentní oblasti jako parakortikální zóny lymfatických uzlin. Deficit T-lymfocytů má sklon se s věkem normalizovat a okolo 5 let věku mohou T-lymfocyty dosáhnout normálních hodnot. Mimo poruchy imunity a náchylností především k některým virovým a mykotickým infekcím se syndrom vyznačuje i hypokalcémií (kvůli nepřítomnosti parathormonu z příštitných tělísek) a případnou tetanií.

Narušen může být dále vývoj štítné žlázy a ultimobranchiálního tělíska. Typické jsou rovněž vrozené vady srdce a velkých cév a různé abnormality v obličejové krajině včetně rozštěpů. Relativně častá je i mentální retardace.


Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klinický obraz je variabilní a postihuje řadu orgánů. Typické jsou

  • časté mykotické a virové infekce vyplývající z imunodeficience,
  • tetanické křeče, zvýšená svalová dráždivost, paresterizie (klinické projevy hypokalcémie),
  • vrozené vady srdce a velkých cév,
  • rozštěpové vady obličeje a další abnormality,
  • mentální retardace.


Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba je symptomatická, v těžších případech je možnost transplantace kostní dřeně s periferními lymfocyty či transplantát z kultivované thymové tkáně.

Obličejové a srdeční vady je možno řešit chirurgickou cestou.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • JĚŽOVÁ, Marta, Sylva HOTÁRKOVÁ a Katarína MŮČKOVÁ, et al. Hypertextový atlas fetální patologie : Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online], ©2008. Poslední revize 2.2.2010, [cit. 26.11.2011]. ISSN 1801-6103. <http://portal.med.muni.cz/clanek-463-hypertextovy-atlas-fetalni-patologie.html>.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BARTŮŇKOVÁ, Jiřina. Imunodeficience. 1. vydání. Praha : Grada, 2002. 228 s. ISBN 80-247-0244-4.