Dutina nosní (histologie)

Z WikiSkript

Dutina nosní se anatomicky řadí mezi horní dýchací cesty, které rozvádí vzduch do plic. Můžeme ji rozdělit na vestibulum nasi – předsíň dutiny nosní, cavitas nasi propria – vlastní dutinu nosní a nasopharynx – nosohltan. Tyto jednotlivé části se histologicky liší a mají rozdílnou funkci.

Schéma dýchacího systému

Vestibulum nasi[upravit | editovat zdroj]

Vestibulum nasi je ve své proximální části vystláno vrstevnatým dlaždicovým epitelem rohovějícím (keratinizujícím), jelikož je blízko ke kůži; v distální části nerohovějícím. Obsahuje vibrissae, tedy dlouhé, tlusté, hrubé a zvlhčené chloupky, které mají bohatě inervované vlasové folikuly. Také se zde nachází četné mazové a potní žlázky. Více podrobností ve článku kožní adnexa. Předsíň dutiny nosní funguje jako mechanický filtr vdechnutého vzduchu, zachytává různé částice.

Cavitas nasi propria[upravit | editovat zdroj]

Vlastní dutina nosní má klasickou histologickou stavbu. Tunica mucosa, respektive její lamina epithelialis je konstituována epitelem dýchacích cest – epitelem víceřadým cylindrickým s řasinkami a pohárkovými buňkami. Kromě toho je také přítomen i čichový epitel, jenž čítá primární smyslové buňky, společně s buňkami podpůrnými a bazálními. Vybíhají z něj Bowmanovy serózní žlázky do vrstvy slizničního vaziva.

Lamina propria mucosae je tvořena řídkým kolagenním vazivem, infiltrovaným mnoha cévami a nervy. Zde jsou pozorovatelné seromucinózní žlázky (glandulae nasales) produkující řídký sekret.

Cévní zásobení je velmi významné, je složeno z bohaté sítě kapilár a venózních plexů (z nich nastává krvácení z nosu). Zajišťuje zvlhčování a úpravu teploty vdechovaného vzduchu.

Cavitas nasi propria zahrnuje i nosní průduchy (conchae nasales).

Nasopharynx[upravit | editovat zdroj]

Též označován jako pars nasalis pharyngis, náleží trávicímu a dýchacímu systému. Velmi zjednodušeně můžeme tvrdit, že se skrze něj dostává vzduch přes příklopku hrtanovou (a další části hltanu) a hrtan do průdušnice k plicím. Opět je vystavěn dýchacím epitelem.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MESCHER, Anthony. Junqueirovy základy histologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2018. 560 s. ISBN 978-80-7492-324-1.
  • ŠRAJEROVÁ, Jana MUDr. Dýchací systém [přednáška k předmětu Histologie a obecná embryologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF UK]. Praha. 20. 03. 2020.