Larynx, trachea a bronchy - stavba a funkce

Z WikiSkript
Histologický preparát hrtanu

Hrtan (larynx)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Larynx (histologický preparát).

Larynx je prvním oddílem dolních dýchacích cest a je vystlán sliznicí dýchacích cest. Skelet je tvořen řadou chrupavek. Velké chrupavky jsou hyalinní, které v dospělosti osifikují. Malé chrupavky jsou elastické.

Víceřadý cylindrický epitel dýchacích cest

Dutina hrtanu se vyklenuje ve 2 řasy:

  • horní řasu: plica vocalis;
  • dolní řasu: plica vestibularis.

Mezi nimi probíhá záhyb – ventriculus laryngis.


Celou sliznici laryngu, kromě plica vocalis, pokrývá víceřadý cylindrický epitel s řasinkami a pohárkovými buňkami. Laminu proprii mucosae na plica vestibularis tvoří řídké kolagenní vazivo, které obsahuje kolagenní vlákna a fibroblasty a obsahuje též malé seromucinózní žlázky, které zasahují často až ke chrupavkám do submucosy.


Plicu vocalis pokrývá vrstevnatý dlaždicový epitel nerohovějící. Pod epitelem na plica vocalis žlázky chybí, je tu velmi řídké vazivo, do kterého vybíhají elastická vlákna z ligamentum vocale (elastický vaz). Laterálně probíhají snopce příčně pruhovaného svalu musculus vocalis.

V záhybu laryngu (ventriculus laryngis) jsou v lamina propria mucosae hojné seromucinózní žlázky a nachází se tu nahromadění elementů lymfatické linie, organizovaných někdy v lymfatické folikuly ( tzv. tonsilla laryngea).


Průdušnice (trachea)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Trachea (histologie).
Trachea

Trachea a průdušky jsou pokračováním dolních cest dýchacích. Trachea je trubice vyztužená hyalinními chrupavkami prstencového tvaru. Chrupavky jsou vzadu otevřené, spojené vazivovou membránou (pars membranacea tracheae), spojenou vazy a cirkulárně uspořádanými snopci hladkého svalu (tunica fibro-musculo-cartilaginea).

Sliznici pokrývá víceřadý cylindrický epitel, s výjimkou bifurkace, která obsahuje většinou epitel vrstevnatý dlaždicový nerohovějící. V lamina propria mucosae jsou drobné seromucinózní žlázky, které zasahují až do submukózy. Na rozdíl od trávicí trubice, kde svalovina (lamina muscularis mucosae) vytváří hranici, odděluje lamina propria mucosae od tunica submucosa vrstva podélných elastických vláken (conus elasticus). Submukóza navazuje buď přímo na perichondrium hyalinní chrupavky nebo na tunica muscularis.Tunica adventitia pokračuje do inersticiálního vaziva do mediastina.


Průdušky (bronchi)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchy (histologie).
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchioly (histologie).
Bronchus

Bronchi se větví a chrupavky se postupně zmenšují až v nich zůstávají jen malé fragmenty v místech rozdvojení. Hlavní opěrná složka stěny tvoří cirkulárně nebo spirálovitě uspořádané snopce hladkého svalu, doplněné elastickými a retikulárními vlákny. Postupně se snižuje i epitel z víceřadého cylindrického epitelu s řasinkami v jednovrstevný cylindrický v terminálním bronchiolu, který nemá kinocilie, v respiračních bronchiolech pak na kubický až dlaždicový epitel. Nejsou zde ani pohárkové buňky, ani žlázky, ale objevují se zde Clarovy buňky. Apikální část buněk Clarových buněk je vyklenutá a obsahuje sekreční granula a hladké endoplazmatické retikulum, které je zde mohutně vyvinuté. Golgiho komplex, granulární endoplazmatické retikulum, které je naopak nepříliš vyvinuté, a mitochondrie jsou v basální části a u jádra. Tyto buňky produkují povrchově aktivní látky (lipoproteiny a protein CC16), které zabraňují luminální adhesi během expirace. V místech bifurkace bronchů se vyskytují buňky neuroendokrinního systému DNES nebo chemoreceptory.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MARTÍNEK, J. a Z. VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2393-8.
  • KONRÁDOVÁ, V., J. UHLÍK a L. VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. H&H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
  • JUNQUEIRA, L.C.U. a A.L. MESCHER. Junquiera´s Basic Histology. 12. vydání. McGraw-Hill Medical, 2010. ISBN 9780071630207.