Larynx

From WikiSkripta

Hrtan (latinsky larynx) je nepárový orgán, řadí se do dýchacího systému. Prochází jím vzduch do průdušnice a následně do plic, slouží tedy k respiraci a dále k fonaci.

Je uložen v přední krajině krční. Stěna laryngu je zpevněna chrupavkami, drobnými klouby, ligamenty a membránami. Chrupavky ovládá 7 párů svalů. Povrch kryje adventicie a dutina je vystlána sliznicí, která je připevněná pomocí podslizničního vaziva (histologický preparát).

Tvar hrtanu[edit | edit source]

Frontální řez hrtanu

Larynx je dutý, zezadu oploštělý. Jeho délka je 5 cm. Dutina laryngu, cavitas laryngis, je uprostřed zúžena dvěma páry řas, tak dostává tvar přesýpacích hodin. Zúžení a řasy dělí dutinu laryngu na tři části: vestibulum laryngis, cavitas laryngis intermedia a cavitas infraglottica.

Vestibulum laryngis – předsíň, začíná z dutiny hltanové vchodem, aditus laryngis. Vchod zepředu ohraničuje nepárová příklopka hrtanová, epiglottis, a po stranách párové řasy, plicae aryepiglotticae. Řasa je ztluštělá ve dvou hrbolcích – mediálně tuberculum corniculatum a laterálně tuberculum cuneiforme, oba hrbolky jsou podmíněny stejnojmennými chrupavkami. Vzadu uzavírá aditus laryngis řasa vkleslá mezi hlasivkové chrupavky, plica interarytenoidea. Dutina vestibula se kaudálně zužuje a na konci je řasa, plica vestibularis, která s druhostrannou řasou svírá štěrbinu, rima vestibuli. Její okraje jsou zaoblené a sytě červené.

Cavitas laryngis intermedia − střední část hrtanu, do stran se rozšiřuje a tvoří ventriculus laryngis, který se může dále jak ventrálně, tak laterálně rozšiřovat do sacullus laryngis. Dolní hranici dutiny tvoří hlasové řasy, plicae vocales, které mezi sebou svírají štěrbinu, rima glottidis. Sliznice na plicae vocales je bílá a je kryta vícevrstevnatým dlaždicovým epitelem. Přední oddíl rima glotidis je podložen vazy, ligamenta vocalia, označuje se jako pars intermembranacea. V zadním oddílu je rima ohraničena hlasivkovou chrupavkou, cartilago arytaenoidea, a je to pars intercartilaginea.

Cavitas infraglottica – dolní část hrtanu, která plynule přechází do průdušnice.

Hlasivky

Poloha a syntopie[edit | edit source]

Hrtan je uložen ve viscerálním krčním prostoru. Je hmatný a viditelný díky vyklenutí kůže hrtanovými chrupavkami – prominentia laryngis (u mužů viditelná víc, jako „ohryzek“). Ventrálně leží ve střední čáře jen povrchová a střední krční fascie. Pokud je vytvořen, může ventrálně ležet i lobus pyramidalis štítné žlázy. Laterálně jsou laloky štítné žlázy. Dorsolaterálně leží nervově cévní svazek krční. Dorzálně leží hltan. Kraniálně je jazyk a jazylka, na které je hrtan zavěšen.

Hrtan se promítá u mužů na těla obratlů C5-6, u žen o půl obratle výše. U novorozence je uložen kraniálněji než u dospělých, před tělem C3-4, to zajišťuje možnost polykání v průběhu sání.

Hrtan je pohyblivý, proto se mění jeho poloha při polknutí, fonaci, kašli apod.

Chrupavky hrtanu[edit | edit source]

Tvoří skelet laryngu. Cartilago thyroidea, cricoidea a epiglottis jsou nepárové, ostatní: cartilago arytenoidea, corniculata, cuneiformis, jsou párové. Pouze podklad pro epiglottis je elastický, jinak ostatní mají hyalinní podklad.

  • Cartilago thyroidea − štítná chrupavka, je nejobjemnější. Na přední ploše krku je zřetelná prominentia laryngis (u mužů je po pubertě výraznější než u žen). Chrupavku tvoří dvě ploténky: lamina dextra et lamina sinistra. Jsou k sobě přiloženy pod úhlem 90° a v místě spojení je nahoře i dole zářez: incisura thyroidea superior et inscisura thyroidea inferior. Z dorzálních okrajů plotének vybíhají na každé straně nahoru i dolů výběžky: cornu superius et cornu inferius. Cornu inferius mají kloubní plošku pro spojení s cartilago cricoidea. Na zevní ploše plotének je vyvýšená šikmá hrana, linea obliqua, což je místo pro úpon a začátek infrahyoidních svalů. Dorzálně od linea obliqua začínají svalové snopce m. constrictor pharyngis inferior. Ventrálně od linea obliqua bývá otvor, foramen thyroideum, pro r. internus n. laryngei superioris a připojené cévy (pokud jdou skrz membrana thyroidea, pak foramen chybí).
  • Cartilago cricoidea – prstencová chrupavka. Má vpředu oblouk, arcus cartilaginis cricoideae, a vzadu ploténku, lamina cartilaginis cricoideae. Na horní ploše ploténky jsou párové kloubní jamky, facies articulares arytaenoideae, pro spojení s cartilago arytaenoidea. Na zadní ploše ploténky jsou párové jamky pro začátky svalů. Na boku, v místě přechodu oblouku do ploténky, je párová kloubní jamka, facies articularis thyroidea.
  • Cartilago arytaenoidea – hlasivková chrupavka, párová. Má tvar jehlanu se základnou, basis, obrácenou kaudálně a s vrcholem, apex, směřujícím kraniálně. Na basi je kloubní ploška, facies articularis, pro spojení s cartilago cricoidea. Z base dopředu vybíhá processus vocalis pro lig. vocale a laterálně processus muscularis pro úpon svalů hrtanu.
  • Epiglottis – příklopka hrtanová, nepárová cartilago epiglottica, jako jediná z elastické chrupavky. Kraniálně je epiglottis široká, lopatkovitá, kaudálně vybíhá ve stopku, petiolus, která je spojená syndesmosou se zadní plochou cartilago thyroidea.
  • Cartilago corniculata – malá párová chrupavka spojená syndesmosou s hrotem cartilago arytaenoidea. V aditus laryngis podmiňuje vyklenutí sliznice v hrbolek, tuberculum corniculatum.
  • Cartilago cuneiformis – zavzata do plica aryepiglottica o něco laterálněji a vyklenuje hrbolek, tuberculum cuneiforme.
  • Cartilagines sesamoideae – drobné chrupavky uložené v plica interarytaenoidea, v ligamentum vocale a ligametum hyothyroideum, kde se nazývají cartilagines triticeae.

Klouby hrtanu[edit | edit source]

  • Articulatio cricothyroidea – kloub mezi dolním rohem, cornu inferior, štítné chrupavky a jamkou na boku chrupavky prstencové. Je to válcový kloub na obou stranách. Pohyb v obou částech probíhá současně.
  • Articulatio cricoarytenoidea − kloub mezi basí hlasivkové chrupavky a horním okrajem ploténky prstencové chrupavky. Je to oploštělý eliptický kloub s volným kloubním pouzdrem.

Vazy a membrány hrtanu[edit | edit source]

  • Membrana thyrohyoidea – spojuje horní okraj cartilago thyroidea s os hyoideum. Je zesílená uprostřed a po stranách. Tvoří nepárové ligamentum thyrohyoideum medianum a párové ligamentum thyrohyoideum laterale. Fixuje larynx k jazylce. Před ní je vytvořena bursa hyoidea. V membráně je otvor pro r. internus n. laryngei superioris a vasa laryngea superior, pokud jím neprostupují, tak jdou ve foramen thyroideum, který je na cartilago thyroidea.
  • Ligamentum cricotracheale – spojuje cartilago cricoidea s první chrupavkou trachey. Je to závěsný vaz průdušnice.
  • Ligamentum thyroepiglotticum – fixuje epiglottis ke cartilago thyroidea.
  • Ligamentum hyoepiglotticum – spojuje epiglottis s os hyoideum. Je to plochý vaz z elastického vaziva.
  • Ligamentum cricothyroideum – leží ventrálně a spojuje ve střední čáře oblouk cartilago cricoidae s cartilago thyroidea. Jeho laterální okraje navazují na conus elasticus.
  • Conus elasticus (membrana cricovocalis) – navazuje na lig. cricothyroideum. Dále jeho začátek pokračuje po horním obvodu prstencové chrupavky až ke chrupavce hlasivkové, k jejímu processus vocalis. Jejich horní okraj tvoří základ pro lig. vocale.
  • Ligamentum vocale – elastický vaz mezi processus vocalis hlasivkové chrupavky a zadní stranou chrupavky štítné. Je to klíčový vaz laryngu – jeho mediální okraj je podkladem pro plica vocalis. Lig. vocale spolu s conus elasticus tvoří kaudální úsek membrana fibroelastica laryngis.
  • Membrana fibroelastica laryngis – souhrnný název vazivového aparátu uloženého pod sliznicí hrtanu. Má horní a dolní oddíl. Horní oddíl je membrana quadrangularis a dolní oddíl tvoří conus elasticus a ligamentum vocale, společným názvem membrana cricovocalis.
  • Ligametum cricopharyngeum – tvoří proužky vaziva, které od zadních okrajů ploténky prstencové chrupavky vyzařují do stěny hltanu.

Svaly hrtanu[edit | edit source]

Jsou to drobné svaly, které jsou vytvořené z posledních dvou žaberních oblouků, proto je inervuje n. vagus. Svaly leží na ventrální, laterální i dorsální straně hrtanu. Dělí se do tří skupin.

Ventrální skupina

  • M. crico-thyroideus – rozbíhá se od oblouku cartilago cricoidea ke cartilago thyroidea. Mediálně uložená a vertikálně probíhající skupina snopců se nazývá pars recta, laterální šikmé snopce tvoří pars obliqua. Sval je funkčním pokračováním m. constrictor pharyngis inferior, s nímž dohromady tvoří prstenec, který obepíná jak larynx tak pharynx.

Laterální skupina

Laterální skupina svalů laryngu
  • M. crico-arytaenoideus lateralis – začíná od horního oblouku cartilago cricoidea a běží k processus muscularis cartilago arytaenoidea.
  • M. thyro-arytaenoideus – začíná na vnitřní ploše ploténky cartilago thyroidea a upíná se na cartilagines arytaenoideae. Mediální část svalu naléhající na lig. vocale se jmenuje musculus vocalis.
  • M. thyro-epiglotticus – jde od vnitřní ploténky cartilago thyroidea k okraji epiglottis. Sklápí epiglottis dolů.

Dorsální skupina

Dorzální skupina svalů laryngu
  • M. crico-arytaenoideus posterior – jde od zadní plochy cartilago cricoidea k processus muscularis cartilaginis arytaenoideae.
  • M. arytaenoideus – tvořen šikmými povrchnějšími snopci, pars obliqua, a hlouběji uloženými snopci, pars transversa. Svým uspořádáním připomínají šněrování bot.
  • M. ary-epiglotticus – jde od cartilago arytaenoidea k okraji epiglottis jako pokračování m. arytaenoideus, pars obliqua.

Funkce svalů laryngu[edit | edit source]

Hlasivkovou štěrbinu rozšiřuje m. crico-arytaenoideus posterior. Jako jediný ze svalů laryngu rozevírá hlasivkovou štěrbinu a udržuje ji otevřenou pro dýchání – respirační postavení. Opakem je fonační postavení, při kterém je štěrbina v různém stavu. Hlasivkovou štěrbinu zužuje m. crico-arytaenoideus lateralis. Hlasivkovou štěrbinu uzavírá m. arytaenoideus. Kvalitní uzávěr hlasivkové štěrbiny dokončí m. thyro-arytaenoideus. Hlasivky zkracuje m. thyro-arytaenoideus - nejvíce se podílí na tvorbě hlasu. Čím více svalových vláken m. thyro-arytaenoideus se kontrahuje, tím silnější je vibrující partie hlasivkového vazu a naopak. V tomto mechanismu je aktivní m. vocalis, což je mediální část m. thyro-arytaenoideus. Hlasivky napíná a natahuje m. crico-thyroideus.

Uzávěr dolních cest dýchacích při polykání je zajišťován třemi mechanismy:

vysunutí laryngu kraniálně (díky suprahyoidním svalům),
zúžení vchodu do laryngu (sklopení epiglottis díky svalům končícím na epiglottis – m. ary-epiglotticus a m. thyro-epiglotticus),
zúžení hlasivkové štěrbiny (díky m. crico-arytaenoideus lateralis).

Sliznice hrtanu[edit | edit source]

Sliznice je kryta víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami. Výjimku tvoří plicae vocales a část povrchu epiglottis, kde je epitel vícevrstevnatý dlaždicový nerohovějící. Ve sliznici jsou ostrůvky lymfatické tkáně a místy i typické lymfatické uzlíky. Sliznice obsahuje i drobné seromucinosní glandulae laryngeales, ty ale chybějí na hlasivkách.

Cévy a nervy hrtanu[edit | edit source]

Tepny, žíly a míza[edit | edit source]

  • a. laryngea superior (z a. thyroidea superior)
  • a. laryngea inferior (z a. thyroidea inferior)
  • vv. laryngeae ústící do vv. thyroideae
  • míza odtéká do nodi lymphatici cervicales profundi superiores et inferiores

Nervy[edit | edit source]

Motorická inervace – pochází z větví n. vagus. Je bohatá v motorické i v proprioceptivní složce.

  • R. externus n. laryngei superioris – inervuje jeden ventrální sval m. crico-thyroideus.
  • N. laryngeus recurrens – inervuje všechny ostatní svaly.

Sensitivní inervace

  • R. internus n. laryngei superioris − sliznice až po úroveň plica vocales.
  • N. laryngeus recurrens – oblast pod plica vocales.
  • Mezi oběma nervy je na zadní ploše cartilago cricoidea tzv. Galenova anastomoza.

Parasympatická inervace – z n. vagus.

Sympatická inervace – z pars cervicalis trunci symphatici.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • PETROVICKÝ, Pavel, et al. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi : Orgány a cévy. 1. vydání. Osveta, 2001. 463 s. sv. 1. ISBN 80-8063-046-1.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. 3. vydání. Praha : Grada, 2013. ISBN 9788024747880.