Zaznamenejte 12svodové EKG jednoho člena pracovní skupiny.
Proměřte a vyhodnoťte naměřený signál dle návodu, načrtněte elektrickou osu srdce.
Upgrade přístroje
Chvíli před zahájením semestru se nám podařilo upgradeovat 21 let starý EKG přístroj BTL-08 S ECG, který jsme si pořídili po požáru našeho ústavu o prázdninách 2004.
Namísto něj jsme zakoupili v podstatě stejný přístroj (osvědčená konstrukce) BTL-08 SD, který se od předchozího modelu liší pouze ovládacím panelem s podsvíceným LCD displejem namísto původních zelených LED.
Což je zcela nevýznamný detail.
Daleko podstatnější je fakt, že původní software BTL-08 WIN, který byl dost chybový, byl nahrazen novějším CardioPoint, který poskytuje daleko více možností než ten předchozí.
Jeho vzhled i ovládání se liší a do začátku semestru již nebylo mnoho času jej vyzkoušet a upravit návod zde na Wikiskriptech.
Elektrokardiografie (EKG) je základní metodou vyšetření elektrické aktivity srdečního svalu (myokardu).
Tato metoda je zcela neinvazivní.
Umožňuje odhalení většiny závažnějších srdečních onemocnění (arytmie, akutní či proběhlé poškození srdečního svalu…).
Jejím principem je snímání elektrické srdeční aktivity a v podobě elektrokardiogramu (časový záznam EKG křivek) umožňuje její hodnocení.
Signál, vznikající v SA uzlu, se přenáší převodním systémem srdečním,
až se rozšíří do celého myokardu, tvořeného kardiomyocyty.
Na buněčné (cytoplazmatické) membráně každého kardiomyocytu během jeho činnosti vzniká akční potenciál.
Při otevření iontových kanálů dochází k depolarizaci membrány, což vede ke stahu svalového vlákna a tím k systole.
Systola síní předchází systolu komor.
Následná repolarizace membrán je dána primárně pasivním výtokem draselných iontů a umožňuje uvolnění srdečního svalu (diastolu). Iontové pumpy následně obnovují a udržují klidový membránový potenciál.
Při EKG ovšem není možné zaznamenávat akční potenciály jednotlivých srdečních buněk,
ale pouze celkový elektrický projev všech těchto buněk v čase, tzv. sumační potenciál celého myokardu.
Princip vyšetření
Jak již bylo řečeno, v srdci během jeho činnosti vznikají různé potenciály, které mají specifický směr a velikost, tudíž jsou vyjádřitelné vektorově. Každý vektor je směrem a velikostí typický pro určitou fázi srdeční činnosti, viz obrázek Šíření depolarizace.
První úspěšnou metodu měření vytvořil holandský fyziolog Willem Einthoven, který byl později za svůj objev oceněn Nobelovou cenou. Metoda spočívá v umístění tří elektrod na pravou a levou ruku a na levý kotník. Spojením těchto tří bodů (elektrod) vznikne pomyslný trojúhelník, v jehož středu je srdce člověka, nazývaný po svém objeviteli Einthovenův, který je možno vidět na přiloženém obrázku. Během srdeční činnosti mezi jednotlivými svody vnikne měřitelný potenciál, jehož velikost a směr je možné vyjádřit vektorově. Srdce generuje jeden celkový sumační vektor. Jednotlivé svody nesnímají tři různé vektory, které by se následně sčítaly, ale měří pouze průměty (projekce) tohoto jediného srdečního vektoru na své osy. Takto vzniklý vektor nám ukazuje jednak velikost srdečního potenciálu a jednak směr jeho šíření. Záznamem těchto napěťových změn (velikosti průmětu vektoru do daného svodu) v závislosti na čase vzniká EKG křivka.
Pokud má být výsledek co nejpřesnější, je nutné, aby pacient byl v klidu a nehýbal se, neboť při činnosti kosterního svalstva vznikají akční potenciály (tzv. EMG artefakty), které by znehodnotily EKG záznam. Pohybem se navíc může měnit přechodový elektrický odpor mezi kůží a elektrodou.
Typický průběh EKG křivky: Vlny, segmenty a intervaly
Průběh jedné srdeční periody (revoluce)
Prvotní signál SA uzlu je natolik slabý, že jej při běžném záznamu EKG prakticky nezaznamenáme.
Na typickém EKG záznamu (II. Einthovenův svod) proto vidíme následující grafoelementy:
P vlna odpovídá depolarizaci síní (v jejímž důsledku dochází k systole síní). (Repolarizace síní není na záznamu EKG patrná, neboť má nízkou amplitudu a je překrytá silnějším komplexem QRS, ke kterému dochází ve stejnou dobu.)
PQ segment (či PR segment) odpovídá zdržení vzruchu v AV uzlu; měříme jej od konce P vlny do začátku komorového komplexu.
PQ interval je doba od začátku P vlny do začátku komorového komplexu – zahrnuje tedy šířku vlny P a PQ segment. (Vzhledem k tomu, že následující Q kmit nemusí být vždy viditelný, označuje se někdy jako interval PR – tedy od začátku vlny P do začátku vlny R.)
QRS komplex reprezentuje depolarizaci komor (a v jejím důsledku systolu komor). Typicky se skládá ze tří kmitů:
Q – první negativní kmit, nemusí být přítomen
R – každý pozitivní kmit. Normálně se vyskytuje pouze jeden. Pokud je v komplexu více kmitů R, označují se apostrofem (tzv. prim), např. R'. [1]
S – každý negativní kmit po alespoň jednom R. Případné další kmity S se označují obdobně s apostrofem (S').
ST segment – část křivky mezi koncem QRS komplexu (tzv. J bod neboli junkce) a následným začátkem vlny T.
T vlna reprezentuje na EKG záznamu repolarizaci komorového myokardu. Ta je v průběhu T vlny ukončena.
QT interval je doba mezi začátkem QRS komplexu a koncem T vlny.
U vlna je viditelná zřídka. Její původ je nejasný. Nejspíše ale odpovídá repolarizaci Purkyňových vláken nebo papilárních svalů.
R-R interval
Délka srdeční periody
Délku srdeční periody nejsnadněji určíme z R-R intervalu, což je interval mezi kmity R ze dvou po sobě jdoucích srdečních systol.
Z ní pak vypočteme okamžitou srdeční frekvenci v bpm (beats per minute) neboli min-1:
Končetinové elektrody
Elektrody
Končetinové elektrody
R (pravá ruka) – červená
L (levá ruka) – žlutá
F (levá noha) – zelená
N (pravá noha) – černá (uzemnění)
Hrudní (prekordiální) elektrody
Soubor:Precordial Leads 2.svgUmístění hrudních (prekordiálních) elektrod, pomocí nichž jsou vytvořeny Wilsonovy svody V1, V2, V3, V4, V5, V6
Šest elektrod V1 až V6, umístěných přímo na hrudníku vyšetřované osoby:
V1 ve čtvrtém mezižebří vpravo od sterna
V2 ve čtvrtém mezižebří vlevo od sterna
V3 mezi elektrodami V2 a V4
V4 v pátém mezižebří v čáře probíhající středem levého klíčku
V5 v pátém mezižebří v čáře probíhající přední řasou podpažní jamky
V6 v pátém mezižebří v čáře pod středem podpažní jamky
Svody
Specifickým zapojením EKG elektrod pak vytváříme tzv. EKG svody. Tyto svody pak dělíme:
dle elektrod, ze kterých jsou vytvářeny:
končetinové
hrudní
dle způsobu zapojení:
bipolární (rozdíl potenciálů mezi dvěma elektrodami)
unipolární (rozdíl potenciálů mezi určitou elektrodou a referenčním bodem, uměle vytvořeným pomocí vhodně zapojených rezistorů)
Tím pádem musíme důsledně rozlišovat mezi pojmy:
elektroda – kovová součást, přikládaná na tělo vyšetřované osoby; její potenciál se přenáší kabelem do EKG přístroje, a tím pádem potenciál tohoto vodiče a elektrody je shodný (zanedbáme-li případné rušení)
svod – je vytvářen až v samotném přístroji takovým způsobem, jakým jsou zapojeny vstupy jeho diferenčních zesilovačů k jednotlivým elektrodám či referenčním bodům
Einthovenův trojúhelník
Einthovenovy svody (bipolární)
Bipolární zapojení – měřený signál odpovídá rozdílu potenciálů mezi dvěma elektrodami. Elektroda umístěná na levé ruce se označuje písmenem L (left) – naměřený potenciál se značí ΦL, na pravé ruce písmenem R (right) – potenciál ΦR a na levém kotníku F (foot) – potenciál ΦF.
Einthovenovy končetinové svody se značí římskými číslicemi I, II a III. Pro výpočet napětí konkrétních svodů platí tyto vztahy:
Elektroda N (neutrální), která se připojuje na pravou nohu, se do vlastního snímání nezapočítává a slouží pouze jako uzemnění.
Vytvoření Wilsonovy centrální svorky pomocí tří stejně velkých rezistorů
Wilsonovy končetinové svody (unipolární)
Wilsonovy končetinové svody VR, VL, VF
3 Einthovenovy bipolární svody I, II, III doplnil Wilson o 3 unipolární svody tím způsobem, že pomocí tří odporů vytvořil referenční bod (Wilsonovu svorku), vůči které pak vztáhl průběhy potenciálů končetinových elektrod R,L,F a tím vytvořil Wilsonovy končetinové svody VR, VL, VF.
Výpočet potenciálu Wilsonovy svorky:
Goldbergerovy svody (unipolární)
Goldbergerovy referenční body a svody aVR, aVL, aVF
Namísto Wilsonovy centrální svorky Goldberger použil pro každou z elektrod R, L, F vlastní referenční bod, vytvořený napěťovým děličem ze zbývajících dvou končetinových elektrod a tím pádem zvětšil amplitudu unipolárních končetinových svodů o 50 %. Takto vzniklé unipolární končetinové svody se nazývají augmentované (tj. zesílené) a značí se tím pádem aVR, aVL a aVF.
Pro výpočet napětí Goldbergerových svodů platí tyto vztahy:
Wilsonovy hrudní svody (unipolární)
Napětí hrudních svodů počítáme jako rozdíl potenciálů dané hrudní elektrody a centrální Wilsonovy svorky.
Výpočty napětí hrudních svodů:
Standardní dvanáctisvodové EKG
Kombinací Einthovenových bipolárních svodů I, II, a III,
Goldbergerových unipolárních svodů aVR, aVL a aVF
a šesti hrudních svodů získáme standardní dvanáctisvodové EKG.
Konstrukce elektrokardiografu
draft, prosím o zkontrolování:
Diferenční zesilovače
EKG signály snímané z povrchu těla jsou velmi slabé (amplituda se pohybuje v řádu jednotek milivoltů). K jejich zpracování je nutné je zesílit, k čemuž slouží diferenční (rozdílový) zesilovač. Jeho hlavním úkolem je zesílit pouze rozdíl napětí mezi dvěma elektrodami (užitečný signál) a naopak potlačit rušivá napětí, která se do těla pacienta a do přívodních kabelů indukují z okolí. Tato vnější rušení (např. z elektrické sítě) jsou totiž na obou vstupech zesilovače souhlasná, takže je diferenční zesilovač při vzájemném odečtení vstupů eliminuje. Schopnost zesilovače potlačit toto rušení se udává parametrem CMRR (Common-Mode Rejection Ratio).
Filtry
I po průchodu diferenčním zesilovačem obsahuje signál různé typy artefaktů, které je nutné před hodnocením odstranit vhodnými elektronickými nebo softwarovými filtry:
Síťový filtr (pásmová zádrž): Odstraňuje rušení indukované ze střídavé elektrické sítě, které má v Evropě frekvenci přesně 50 Hz.
Filtr izoelektrické linie (horní propust): Odstraňuje velmi pomalé kolísání základní (nulové) linie, které je způsobené především dýchacími pohyby pacienta nebo změnami přechodového odporu elektrod (odřezává frekvence typicky pod 0,05 Hz).
Analogo-digitální převodníky
Moderní EKG přístroje nezapisují křivku rovnou na papír, ale zpracovávají ji počítačově. A/D převodník transformuje spojitý analogový elektrický signál na sérii diskrétních digitálních dat, kterým porozumí software (např. systém CardioPoint). Pro přesný záznam jsou klíčové dva parametry převodníku: vzorkovací frekvence (určuje, kolikrát za sekundu je napětí změřeno – pro detailní zachycení rychlých kmitů QRS musí být v řádu stovek až tisíců Hz) a rozlišení (počet bitů, který určuje přesnost změřené napěťové amplitudy).
Kontrolní otázky
Jaký je princip EKG?
Co jsou to myocyty?
Jaká je funkce myocytů?
Jaké jsou projevy myocytů?
Co je to akční potenciál myocytu?
Co je to sumační potenciál?
Při vyšetření EKG zaznamenáváme akční anebo sumační potenciál?
Co může znamenat zkratka EKG?
Co je to elektrokardiogram?
Co je to izoelektrická linie?
Nakreslete typickou EKG křivku včetně popisu a příslušných os!
Označte v nákresu EKG křivky amplitudu QRS komplexu!
Jak interpretujeme jednotlivé grafoelementy EKG záznamu?
Jak se v EKG záznamu projeví depolarizace síní?
Jak se v EKG záznamu projeví repolarizace síní?
Jak se v EKG záznamu projeví depolarizace komor?
Jak se v EKG záznamu projeví repolarizace komor?
Co je to QRS komplex?
Co znamená interval v EKG záznamu?
Co znamená segment v EKG záznamu?
V jakých jednotkách měříme amplitudu EKG záznamu?
Jaká je přibližná amplituda EKG záznamu?
V jakých jednotkách měříme srdeční frekvenci?
Jaká je přibližná hodnota normální tepové frekvence?
Co je to R-R interval?
K čemu můžeme využít R-R interval?
Jaké druhy elektrod používáme?
Jakým způsobem upevňujeme elektrody?
Jak ošetříme pokožku před upevněním elektrod?
Kam umísťujeme končetinové elektrody?
Kam umísťujeme hrudní elektrody?
Jaké je standardní barevné značení elektrod?
Co je to svod?
Jaký je rozdíl mezi elektrodami a svody?
Jaké druhy svodů rozeznáváme?
Co jsou bipolární svody?
Co jsou unipolární svody?
Co jsou Einthovenovy svody?
Jak označujeme Einthovenovy svody?
Co jsou Goldbergerovy svody?
Co jsou Wilsonovy svody?
Co jsou končetinové svody?
Co jsou hrudní svody?
Co je to Wilsonova svorka?
Jak funguje diferenční zesilovač?
Co jsou to filtry?
Co je to časová konstanta?
Jakou fyzikální jednotku má rychlost záznamu?
Jaké jsou obvyklé rychlosti záznamu?
Nakreslete a popište Einthovenův trojúhelník!
Zakreslete a popište jednotlivé Einthovenovy svody v Einthovenově trojúhelníku!
Zakreslete do Einthovenova trojúhelníku vektory, reprezentující Goldbergerovy svody.
Jak označujeme Goldbergerovy svody?
Co je to elektrický srdeční vektor?
Co jsou to elektrické srdeční osy?
Co je to hlavní elektrická srdeční osa?
Jak graficky konstruujeme vektor hlavní elektrické srdeční osy?
Jak měříme sklon elektrické srdeční osy?
Jaké jsou přibližné fyziologické hodnoty sklonu hlavní elektrické srdeční osy?
Jak z R-R intervalu spočteme srdeční frekvenci?
Co je to variabilita srdeční frekvence?
Co znamená zkratka HRV?
V rámci domácí přípravy si své pochopení ověříte vypracováním Vstupního testu na moodle. Požadovaná úspěšnost je 75 %, abyste mohli být připuštěni na praktika.
V případě neúspěchu je možné test opakovat.
EKG přístroj BTL-08 S ECGEKG normalElektroda levé HKElektroda levé DKHrudní elektrodySkládání vektorů jednotlivých svodů
Naměřte a zaznamenejte 12svodové EKG jednoho člena pracovní skupiny.
Před zahájením samotného EKG záznamu vyplňte na první straně protokolu údaje o pacientovi: věk, výšku, hmotnost, BMI, rodinnou anamnézu a osobní anamnézu. Do anamnézy zapisujte především faktory, které by mohly ovlivnit výskyt kardiovaskulárních onemocnění, jako například kouření, obezita, psychické problémy, alkoholismus apod.
Na připojeném počítači spusťte program CardioPoint a otevřete položku Kartotéka (Folders), kde ve složce odpovídající číslu kruhu založte kartu nového pacienta (New Patient) a vyplňte požadované informace o vyšetřované osobě.
Zkontrolujte a případně rozmotejte kabely a jejich banánky opatřete příslušnými elektrodami.
Pacient ulehne na lůžko s nataženými končetinami
Na místech pro umístění elektrod navlhčete pokožku, abyste snížili přechodový odpor mezi kůží a elektrodou.
V4 – v 5. mezižebří v medioklavikulární čáře vlevo
V5 – mezi V4 a V6
V6 – ve stejné výši jako V4 ve střední axilární čáře vlevo
Po správném umístění elektrod zapněte jednotku EKG (on/off) a v programu spusťte nový standardní EKG náběr (New standard ECG examination). V případě nezapnuté jednotky se objeví External Unit is NOT connected. V případe nepřipojené jednotky výstraha sama zmizí a objeví se DEMO verze - nejedná se o vyšetřování skutečného pacienta.
Zkontrolujte parametry záznamu, které by měly odpovídat následujícím hodnotám, případně je změňte:
Time base: 25 mm/s
Amplitude: 10 mm/mV
Filtr: 50 Hz
Time constant: 3,2 s
Uložte tři desetisekundové náběry čistého záznamu klávesou Enter vždy po více než 10 sekundách za sebou.
Snímání ukončete klávesou Esc, zkontrolujte a prohlédněte si uložené náběry.
Klikněte na ikonku AVG vlevo nahoře a zobrazí se zprůměrovaný signál.
Měla by se nám zobrazit jedna srdeční revoluce (na začátku s vlnou P a na konci s vlnou T).
Program zobrazí zprůměrovaný II. svod. Jsou-li zde vlny málo výrazné, můžeme použít i jiný končetinový svod. (Zobrazení daného svodu a změna se přepíná vpravo od zprůměrované vlny)
Program se pokusí automaticky najít začátek a konec QRS komplexu, vlnu P a konec vlny T.
Automaticky umístěné body (markery) upřesníte posunem (uchopíte myší body na křivce).
Polohu markerů následně ověříte i v dalších svodech a pak se opět vrátíte na původně vybraný svod.
Hodnoty, které program nevyhodnotil anebo vyhodnotil chybně, proměříte pomocí kurzorů, které se objeví po stlačení levého tlačítka myši a potažením kurzoru.
Správné hodnoty zapisujeme do protokolu.
Ve zvoleném náběru ověříme délku R-R intervalu.
Vytiskněte si do PDF souboru vzorek pětisekundového náběru (V náběru se pohybujte pomocí klávesových šipek a pětisekundový náhled nepřerušený tlustou svislou bílou čarou vytiskněte tlačítkem Enter.) Obvyklé parametry tisku:
Mřížka: normální
Posuv: 25 mm/s
Amplituda: 10 mm/mV
Délka tisknutého záznamu: 5 s
Podle tohoto náběru si ještě zkontrolujete hodnoty, které jste uvedli do protokolu (intervaly, segmenty, amplitudy atd.)
Soubor s křivkami EKG následovaný tabulkou automaticky spočtených hodnot potom uložíte jako přílohu protokolu do moodle a jeho název uvedete na titulní straně protokolu.
Rozpor mezi automaticky spočtenými hodnotami a vašim zjištěním potom bude předmětem diskuse.
Podrobnější článek o vyhodnocování EKG najdete zde: Popis EKG
Variabilita srdeční frekvence (HRV - heart rate variability) nám určuje rozdíly rozestupů mezi jednotlivými srdečními údery. Když bude mít pacient srdeční frekvenci 75 tepů za minutu nebude mezi jednotlivými údery vždy stejný rozestup. Pokaždé bude časový interval mírně odlišný. Při nižší srdeční frekvenci je větší prostor pro odchylky, za to při frekvenci vyšší (např. 180 tepů za minutu) je prostor velice zúžený. To znamená, že člověk s pravidelnou fyzickou zátěží, a tím pádem lepší celkovou kondicí, bude mít HRV vyšší, protože při obdobné zátěži bude mít nižší tepovou frekvenci vůči člověku, který nesportuje pravidelně.
HRV je tedy fyziologická adaptace srdeční frekvence, která patří k typickým znakům autonomních integračních funkcí živých organizmů. Vysoká variabilita srdeční frekvence je znakem dobré adaptability systému, tedy „zdravých“ regulací srdečních funkcí a potažmo „zdravého“ organizmu. Naopak, snížená variabilita bývá známkou porušení adaptability systému a měla by vést k detailnější, cílené diagnostice její příčiny. HRV se v dnešní době využívá především v kardiologii, diabetologii a jako diagnostická metoda u řady závažných klinických stavů. Od selhání ledvin, přes stavy po cévní mozkové příhodě, po preoperační a postoperační sledování a odhad rizika případných komplikací. Může to být ale i metoda, která nám říká, v jaké celkové kondici je naše tělo.
Jedním z úskalí této metody je fakt, že HRV je ovlivňováno velkým množstvím faktorů, jak vnějšími, tak vnitřními. To je důvod, proč u této metody nevyužíváme porovnávání výsledků mezi pacienty (ať už stejného pohlaví, věku, kondice), na místo toho využíváme srovnávání výsledků HRV v různých časových rozestupech u každého pacienta zvlášť.
Vyhodnocení
Variabilita srdeční frekvence (HRV) vyjadřuje rovnováhu autonomního nervového systému, neboli poměr sympatiku a parasympatiku, jinými slovy definujeme vliv autonomního nervového systému na jednotlivé orgánové soustavy. Nádech a výdech nám ovlivňují naši srdeční frekvenci, proto si to ověříme v této úloze pomocí long náběru EKG, který trvá 1 minutu. Ze záznamu tohoto náběru můžeme následně vypočítat rozdíl tepové frekvence, resp. změn délky R-R intervalu.
Postup práce (metoda řízené frekvence dýchaní)
Postupujte podobně jako u měření EKG v úkolu 1 (body 1-5), následně v režimu Nový standardní EKG náběr vyberte svod s nejvýraznějšími R vlnami a snímaní ukončete klávesou Esc.
Spuťte Nový long EKG náběr a nastavte trvání záznamu na 1,0 minuty.
Připravte si stopky a instruujte vyšetřovanou osobu, aby se na povel nadechla a současně stisknutím klávesy Enter zahajte dlouhodobý náběr. Po 5 sekundách dejte vyšetřované osobě pokyn na který začne vydechovat. Po dalších 5 sekundách ji opět instruujte k nádechu. Takto bude probíhat vždy 5 sekund ve fázi nádechu a 5 sekund ve fázi výdechu. Po dobu měření se vpravo dole objeví červené srdíčko, ve kterém se po půl minutách zobrazuje doba do konce vyšetření. Po uplynutí příslušné doby se long náběr sám ukončí (žádnou klávesu nemačkejte). (Výjimečně se stane, že program náběr neukončí a čas pokračuje do záporných hodnot. V tom případě se záznam neuloží a HRV vyšetření je nutno opakovat.)
Vypněte jednotku EKG tlačítkem on/off a odpojte vyšetřovanou osobu od elektrod.
Parametry tisku uložte.
V případě, že se během vyšetření udělá vyšetřované osobě nevolno (točení hlavy, závratě apod.), vyšetření okamžitě přerušte a uvědomíte přítomného asistenta. Toto vyšetření nemohou absolvovat osoby, které mají sklony k epilepsii, proto je nutné anamnézu zaměřit i tímto směrem.
Vyhodnocení záznamu:
Výpočet
Zpracujte jednu minutu záznamu.
Z intervalů R-R spočtěte průměrnou srdeční frekvenci.
Identifikujte v záznamu 5ti sekundové intervaly odpovídající fázi inhalace a exhalace.
Spočtete průměrné délky R-R intervalů a tepovou frekvenci v těchto úsecích.
Postup výpočtuZhodnoťte a popište variabilitu srdeční frekvence v závislosti na fázích dechového cyklu.
Faktory ovlivňující vyšetření:
ACE-inhibitory, blokátory kalciových kanálů, α- a β-blokátory, digitalis, nitráty a nitroglycerin, diuretika, antiarytmika, bronchodilatancia, sympatomimetika, periferní vazodilatancia, antihyperlipidemika, tricyklická antidepresiva, anticholinergika, MAO inhibitory, L-dopa ve velkých dávkách, nikotin, alkohol
Co by se mělo dodržovat před měřením?
Necvičit před měřením
Při měření mít otevřené oči
Nekouřit, nepít kávu a jiné kofeinové nápoje min. 3 hodiny před měřením
Poznámka: Video bylo natočeno ještě ve staré provizorní budově.
V době jeho vypracování studenty jsme ještě tiskli křivky na papír a vyplňovali předtištěné papírové protokoly.
V současné době už nic na papír netiskneme, ale přešli jsme na paperless režim:
Namísto tisku na tiskárnu "tiskneme" obrázky do souborů a ty vkládáme do elektronického protokolu ve formátu spreadsheetu, který vyplníme a uložíme na moodle.