Hemofilové infekce

			Nahrazená šablona
			Nepoužívejte prosím tuto šablonu, neboť byla nahrazena jinou, vhodnější.

Hemofilové infekce
lat. '
Základní údaje
Původce:	Haemophilus influenzae
Přenos:	interhumánní, kapénkovou infekcí
Klinický obraz:	epiglotitida, meningitida, pneumonie
Léčba:	ATB (aminopeniciliny, cefalosporiny)
Očkování:	konjugovaná polysacharidová vakcína v rámci hexavakcíny
Statistické údaje
Klasifikace a externí odkazy

Heamophilus influenzae je G-, nepohyblivá, nesporulující bakterie (jeví se někdy jako tyčinka, někdy jako kok). Podle kapsulárního antigenu rozlišujeme 6 typů (a-f), přičemž nejvirulentnější je typ b. Neopouzdřené typy jsou zodpovědné za exacerbace chronických zánětů dýchacích cest.

Epidemiologie

Výskyt je vázán hlavně na zimní měsíce, lze jej izolovat i u zdravých jedinců. Jedná se o typicky lidský patogen, u novorozenců k nákazám zpravidla nedochází díky přítomnosti mateřských Ig. Když však jejich hladina poklesne, nastanou často závažné infekce. Uvádí se, že dříve každé dítě do tří let nějakou hemofilovou nákazu prodělalo, zejména v podobě systémového onemocnění (meningitis, epiglottitis, pneumonie, perikarditida, pyartros), po pátém roce se vyskytovaly systémové nákazy zřídka, časté byly spíše na virózy nasedající infekce – sinusitidy, otitidy. Situace se změnila se zavedením očkování.

Meningtida způsobená H.influenzae

Patogeneze

Průnik hemofilu se odehrává ciliotoxinem nebo pozánětlivě poškozeným respiračním epitelem. Neopouzdřené kmeny působí lokální infekci. Opouzdřené kmeny vzdorují fagocytóze i komplementu, pronikají do krevního oběhu a působí invazivně. Mezi faktory virulence u opouzdřených kmenů patří:

• pouzdro;
• proteiny zevní membrány;
• proteáza štěpící IgA;
• endotoxin.

Klinický obraz

Epiglotitida

• vyskytuje se nejčastěji u dvou až tříletých dětí, charakteristický je náhlý začátek;
• horečka;
• bolest v krku a dysfagie;
• postupně narůstající dušnost;
• epiglotis: třešňově zvětšená, zduřelá; flegmonózní nebo edematózní obraz.

Pneumonie

• horečka, dráždivý kašel, hnisavé sputum
• časté zejména u dětí v rozvojových zemích

Meningitida

 Podrobnější informace naleznete na stránce Hemofilová meningitida.

• děti od tří měsíců do pěti let, čím menší, tím nevýraznější
• primární meningitida (začíná z plného zdraví) nebo sekundární meningitida (předchází ji onemocnění HCD)
• počáteční příznaky: horečka, apatie, nechutenství a zvracení
  • u kojenců pozorujeme vyklenutou fontanelu
  • u větších dětí se projevuje meningeální syndrom
• komplikace: sekundární pneumonie, artritida, perikarditida.
• následky: hluchota, psychomotorická retardace, obstrukční hydrocefalus.

Diagnostika

Pro záchyt hemofila je nezbytné používat transportní půdy, neboť se vyznačuje velkou nestabilitou.

Prevence

V České republice je očkování proti Hemofilu B adsorbovanou konjugovanou polysacharidovou vakcínou součástí hexavakcíny. Nosičství vyléčí rifampicin.

Terapie

• Nezávažné infekce:
  • U kmenů neprodukujících beta-laktamázu: ampicilin, amoxicilin
  • U kmenů produkujících beta-laktamázu: chráněné aminopeniciliny, cefalosporiny 2.−3. generace, makrolidy
• Meningitida, epiglotitida
  • cefalosporiny 3.generace
  • kortikosteroidy pro léčbu otoku
  • péče na JIP

Další infekce

Haemophilus ducreyi – měkký vřed, ulcus molle (chankroid)

Odkazy

Související články

Akutní epiglotitida ▪ Hemofilová meningitida ▪ Haemophilus influenzae

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura

• HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.

• LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.

• BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. 2009. ISBN 978-80-7262-644-1.