Hemofilové infekce
| Hemofilové infekce | |
 Meningtida způsobená H.influenzae | |
| Původce | Haemophilus influenzae |
|---|---|
| Přenos | interhumánní, kapénkovou infekcí |
| Klinický obraz | epiglotitida, meningitida, pneumonie |
| Léčba | ATB (aminopeniciliny, cefalosporiny) |
| Očkování | konjugovaná polysacharidová vakcína v rámci hexavakcíny |
| Klasifikace a odkazy | |
Heamophilus influenzae je G-, nepohyblivá, nesporulující bakterie (jeví se někdy jako tyčinka, někdy jako kok). Podle kapsulárního antigenu rozlišujeme 6 typů (a-f), přičemž nejvirulentnější je typ b. Neopouzdřené typy jsou zodpovědné za exacerbace chronických zánětů dýchacích cest.
Epidemiologie[edit | edit source]
Výskyt je vázán hlavně na zimní měsíce, lze jej izolovat i u zdravých jedinců. Jedná se o typicky lidský patogen, u novorozenců k nákazám zpravidla nedochází díky přítomnosti mateřských Ig. Když však jejich hladina poklesne, nastanou často závažné infekce. Uvádí se, že dříve každé dítě do tří let nějakou hemofilovou nákazu prodělalo, zejména v podobě systémového onemocnění (meningitis, epiglottitis, pneumonie, perikarditida, pyartros), po pátém roce se vyskytovaly systémové nákazy zřídka, časté byly spíše na virózy nasedající infekce – sinusitidy, otitidy. Situace se změnila se zavedením očkování.
Patogeneze[edit | edit source]
Průnik hemofilu se odehrává ciliotoxinem nebo pozánětlivě poškozeným respiračním epitelem. Neopouzdřené kmeny působí lokální infekci. Opouzdřené kmeny vzdorují fagocytóze i komplementu, pronikají do krevního oběhu a působí invazivně. Mezi faktory virulence u opouzdřených kmenů patří:
- pouzdro;
- proteiny zevní membrány;
- proteáza štěpící IgA;
- endotoxin.
Klinický obraz[edit | edit source]
Epiglotitida[edit | edit source]
- vyskytuje se nejčastěji u dvou až tříletých dětí, charakteristický je náhlý začátek;
- horečka;
- bolest v krku a dysfagie;
- postupně narůstající dušnost;
- epiglotis: třešňově zvětšená, zduřelá; flegmonózní nebo edematózní obraz.
Pneumonie[edit | edit source]
Meningitida[edit | edit source]
Podrobnější informace naleznete na stránce Hemofilová meningitida.- děti od tří měsíců do pěti let, čím menší, tím nevýraznější
- primární meningitida (začíná z plného zdraví) nebo sekundární meningitida (předchází ji onemocnění HCD)
- počáteční příznaky: horečka, apatie, nechutenství a zvracení
- u kojenců pozorujeme vyklenutou fontanelu
- u větších dětí se projevuje meningeální syndrom
- komplikace: sekundární pneumonie, artritida, perikarditida.
- následky: hluchota, psychomotorická retardace, obstrukční hydrocefalus.
Diagnostika[edit | edit source]
Pro záchyt hemofila je nezbytné používat transportní půdy, neboť se vyznačuje velkou nestabilitou.
Prevence[edit | edit source]
V České republice je očkování proti Hemofilu B adsorbovanou konjugovanou polysacharidovou vakcínou součástí hexavakcíny. Nosičství vyléčí rifampicin.
Terapie[edit | edit source]
- Nezávažné infekce:
- U kmenů neprodukujících beta-laktamázu: ampicilin, amoxicilin
- U kmenů produkujících beta-laktamázu: chráněné aminopeniciliny, cefalosporiny 2.−3. generace, makrolidy
- Meningitida, epiglotitida
- cefalosporiny 3.generace
- kortikosteroidy pro léčbu otoku
- péče na JIP
Další infekce[edit | edit source]
Haemophilus ducreyi – měkký vřed, ulcus molle (chankroid)
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Zdroj[edit | edit source]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
Použitá literatura[edit | edit source]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
- BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. 2009. ISBN 978-80-7262-644-1.
