Imobilizační syndrom

Imobilizační syndrom (syndrom z inaktivity) — sekundární porucha, jejíž příčina je v nehybnosti, či snížené aktivitě.

Poruchy mohou být:

• psychické,
• fyzické.

Příčiny imobilizačního syndromu

Mezi příčiny imobilizačního syndromu patří poruchy nervového, kosterního a svalového systému. Dále infekční procesy a s nimi často spojená silná bolest, která je důvodem ke snížené aktivitě. Mohou jimi být i psychosociální problémy (např.deprese), nadměrná sedace (např. při deliriu) a celková slabost (např. změny stavu vědomí). Souvisí i s věkem pacientů.

Postižené systémy

Imobilizační syndrom postihuje tyto systémy:

• pohybový aparát,
• kardiovaskulární systém,
• respirační systém,
• močový systém,
• zažívací systém,
• kůže,
• nervový systém,
• celkový metabolismus.

Pohybový aparát

Na pohybovém aparátu pozorujeme atrofii svalů, kdy ubývá až o 20 % svalové hmoty za 1 týden. Pak také osteoporózu, která začíná již po dvou týdnech po upoutání na lůžko. Od druhého až třetího dne dochází k demineralizaci kostí, způsobené vyplavováním vápníku. Vyskytuje se ankylóza a na dolní končetině i kontraktury flexorů.

Kardiovaskulární systém

U postižení kardiovaskulárního syndromu imobilizačním syndromem se snižuje výkonnost, zvyšuje se tepová frekvence a to za každý den o 0,5 úderu/min. Při posazení či postavení po delším upoutání na lůžko se vyskytuje pokles krevního tlaku (ortostatická hypotenze) . Můžeme pozorovat i nedostatečnost žilních chlopní, kdy dochází ke stázi krve tzv. hydrostatický edém. U sedícího člověka se objevuje v křížové oblasti nebo na patách; u člověka, který má pověšeny nohy z lůžka dochází k otokům na dolních končetinách. Vznikají krevní sraženiny tromboflebitida a hrozí nebezpečí embolie.

Respirační systém

U respiračních systému se projevuje stagnace hlenu, mělké dýchání, hypostatická pneumonie a atelektáza plic, což je kolaps plicního laloku nebo celých plic.

Zažívací systém

Zpomaluje se peristaltika, způsobuje zácpu. Objevuje se paradoxní průjem (zatvrdlá stolice – skybala, tekutá část se protlačí). Vyprazdňování pacientů s imobilizačním syndromem dochází vleže, bez dostatku soukromí

Metabolický a výživový systém

Když se vylučuje více dusíku, jehož zdrojem je odbourávaná svalová hmota, dochází k nerovnováze mezi katabolismem a anabolismem organismu. Může se vyskytovat ztráta chuti k jídlu. Snížením bílkovin v krevní plazmě dochází k přesunu tekutin, způsobující otoky.

Močový systém

V počátečních fázích se vyskytuje zvýšené množství moče. S dočasným zvýšeným vylučováním sodíku, postupně se tvorba moči snižuje. Moč se hromadí díky gravitaci v ledvinách a močovém měchýři. Může docházet ke vzniku ledvinových kamenů. Při imobilizačním syndromu je častá retence moči, inkontinence a také infekce močového systému (např. při katetrizaci).

Nervový systém

Vídáme změny smyslového vnímání z důvodu nedostatku podnětů z okolního prostředí a různé reakce jako je neklid, dráždivost, zmatenost, ospalost.

Psychosociální reakce

Objevuje se snížená motivace učit se a řešit problémy, zhoršení vnímání času a prostoru, zvýšený pocit bezmoci, zhoršený spánek. Dále pak snížená schopnost rozhodování se, koncentrace nebo zvládání problému.

Kožní systém

 Podrobnější informace naleznete na stránce Decubitus.

Snižuje se elasticita kůže a vznikají dekubity na predilekčních místech.

Hygienická péče

Z hlediska hygieny je nutné zajistit pro pacienta celkovou koupel, čisté osobní a ložní prádlo i hygienické vyprazdňování. Velký důraz klademe na prevenci a ošetření opruzenin a proleženin. Nesmí se opomíjet ani čištění zubů a péče o dutinu ústní. Asistence ošetřovatelského personálu by se měla přizpůsobit míře soběstačnosti pacienta.

Hygienická péče u soběstačného pacienta

Soběstačný pacient nepotřebuje neustálou pomoc od ošetřovatelského personálu, třeba jen s přípravou vany či sprchového koutu a pomůcek na mytí. Také je potřeba zajistit signalizaci nebo pravidelně kontrolovat pacienta z důvodu nenadálé situace.

Hygienická péče u částečně soběstačného pacienta

Částečně soběstačný pacient je schopen provést hygienickou péči sám, s malou pomocí od ošetřovatelského personálu. Pomoc může spočívat v přípravě pomůcek na mytí, pomoc s přepravou do sprchy, domytí těžce přístupných částí těla.

Hygienická péče u nesoběstačného pacienta

Mytí celého těla na lůžku nahrazuje sprchování či koupel ve vaně u těch, kteří nemohou opustit lůžko. Provádí se podle potřeby, nejméně jednou denně. Někdy se provádí hygiena v koupelně, kdy je pacient přesunut do vany pomocí speciálního zařízení pro imobilní pacienty a poté je pacient převezen na čistě převlečené lůžko.

Odkazy

Použitá literatura

• KOLEKTIV AUTORŮ,. Základy ošetřování nemocných. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 145 s. ISBN 80-246-0845-6.

• MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6.

• MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče II.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 171 s. ISBN 80-247-1443-4.

• RICHARDS, A a S EDWARDS. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. 376 s. ISBN 80-247-0932-5.

• ROZSYPALOVÁ, M a A ŠAFRÁNKOVÁ. Ošetřovatelství I., II.. 1. vydání. Praha : Informatorium, 2002. 239 s. ISBN 80-86073-97-1.

• WORKMAN, B a C., L. BENNETT. Klíčové dovednosti sester. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 259 s. ISBN 80-247-1714-X.