Intraoseální infuze

Intraoseální přístup používáme v případech nutnosti zajistit vstup do krevního řečiště, který není možný zajistit i. v. linkou. Intraoseální cestou lze podávat všechny léky, i.v. roztoky a krevní deriváty. Rychlost nástupu účinku je srovnatelná s centrálním žilním přístupem. Využívá se nejčastěji v přednemocniční péči, v nemocnicích může pomoci v urgentních situacích především pokud není možné spolehlivě a rychle kanylovat centrální žílu.

Určitou nevýhodou je bolestivá aplikace, potřeba speciálních kanyl a omezená doba možného používání – uvádí se 6–12, výjimečně maximálně 24 hodin používání. Bolestivost při návrtu kosti je přeceňována, je srovnatelná nebo menší než kožní vpich širší kanylou (Gronych 2014).

Indikace[upravit | editovat zdroj]

nemožnost zavedení intravenózní kanyly (dva neúspěšné pokusy v urgentní situaci)
kardiopulmonální resuscitace
šok jakékoli etiologie
status epilepticus

Intraoseální infúze kontrastního roztoku v caput humeri lt.dx. na axiálním CT

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

osteogenesis imperfecta
osteopetrosis
fractura tibiae nebo jiné kosti zvolené k punkci
odmítnutí pacientem
infekce v místě vpichu, předchozí ortopedická operace
nitrobřišní a pánevní poranění při zamýšleném vstupu do kostí v povodí dolní duté žíly

Přístupy[upravit | editovat zdroj]

hlavice humeru (vhodné při resuscitaci)
proximální část tibie v místě tuberositas tibiae (děti < 6 let)
distální femur
patní kost (novorozenci a děti < 6 měsíců)

Postup proximální tibie[upravit | editovat zdroj]

pacient je v poloze na zádech
mírně pokrčenou dolní končetinu podložíme tak, aby se bérec opíral o pevný podklad (tj. aby byla zajištěna dobrá stabilizace bérce)
místem vpichu je proximální část tibie, přibližně 2 cm mediálně a 2 cm proximálně (u dětí distálně) od tuberositas tibiae, při výkonu musí být zabezpečeny přísné aseptické podmínky
kolmo na dlouhou osu kosti penetrujeme kostní matrix a šroubovitým pohybem vnikáme do kostní dřeně (vniknutí do ní je spojeno se ztrátou odporu), hloubka vpichu je obvykle 1–1,5 cm

Po zavedení[upravit | editovat zdroj]

jehla je ve správné poloze, když pevně stojí v kosti a když při aspiraci nasáváme dřeň
u pacienta při vědomí aplikujeme velmi pomalu 2 ml lokálního anestetika
pokud si myslíme, že jsme ve správné poloze, ale kostní dřeň nelze nasát, propláchneme jehlu 10 ml (děti 2 – 5 ml) fyziologického roztoku a sledujeme, zda nevzniká vyklenutí
první bolus razantně během 5 s k rozvolnění trámčiny kosti (No flush = no flow)
pokud je vše bez problémů, jehlu fixujeme a sterilně kryjeme