Karcinom ledviny z jasných buněk (preparát)

Z WikiSkript

Zvětšení
Zvětšení
Detail
Detail

Karcinom ledviny z jasných buněk neboli světlobuněčný karcinom, v evropských zemích dříve označovaný eponymem Grawitzův, je poměrně častý maligní nádor ledvin. Vzniká z proximálních tubulárních epitelií a tvoří 70–80 %[1] všech renálních karcinomů dospělého věku. Manifestuje se nejčastěji hematurií, která nemusí být v časných stádiích patrná (mikroskopická forma hematurie). V pozdějších stádiích se objevuje tupá bolest zad doprovázená pozitivním palpačním nálezem [2].

Histologie[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ledvina (preparát).
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ledvina (histologický preparát).

Makroskopie[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o různě velký nádor (několik cm) oválného nebo kulatého tvaru, světle žluté až hnědé (okrové) barvy. Častá jsou ložiska nekróz, regresivních změn (myxoidních) a krvácení. Nádor bývá ohraničený a opouzdřený vazivovým pouzdrem, v některých případech však prorůstá do pouzdra ledviny, na opačné straně pak do hilové oblasti, kde typicky často vrůstá do renální žíly, někdy i do dolní duté žíly (popsány jsou i případy přímého prorůstání až do pravé srdeční síně).

Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]

Nádor je tvořen typickými, solidně uspořádanými nápadně buňkami se světle eosinofilní až vodojasnou cytoplazmou. Světlost buněk je podmíněna přítomností velkého množství glykogenu a lipidů v cytoplasmě. U dobře diferencovaných nádorů bývají jádra vcelku pravidelná, mitotická aktivita je malá. Někdy však nacházíme sarkomatoidní nebo polymorfní morfologii s výraznou mitotickou aktivitou. Časté jsou nekrózy a krvácení.

Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]

Nejčastějšími komplikacemi jsou prorůstání do perirenální tukové tkáně, do nadledvin a do vena renalis. Nádor dále metastazuje především hematogenně (nejčastěji do kostí, dále plic a mozku), a dále se šíří do regionálních lymfatických uzlin.Nezřídka se nádor diagnostikuje až v souvislosti s patologickou zlomeninou[2]. Někdy tento nádor zakládá solitární metastázu (jedinou v organismu). Vzácně se mohou manifestovat také paraneoplastické systémové projevy.

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Vyskytuje se ve vyšších věkových kategoriích, častěji u mužů a u kuřáků. Dále se vyskytuje ve spojitosti s von Hippel-Lindau syndromem.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  2. a b KRAHMS, Matthias. Kurzlehrbuch Pathologie. 2. vydání. Stuttgart : Thieme, 2013. s. 335. ISBN 978-3-13-143252-0.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.