Laboratorní vyšetření buněčné imunity

Z WikiSkript

Cílem laboratorních metod vyšetřování buněčné imunity je stanovení základních buněk podílejících se na imunitní odpovědi. Odebírá se periferní krev, používají se imunohistochemické metody.

Morfologické testy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pomocí krevního obrazu určíme základní buňky, jejich morfologické defekty a počty. Nejvíce se zajímáme o T-lymfocyty a B-lymfocyty, resp. o jejich subpopulace (liší se membránovými povrchovými znaky). Princip detekce je založen na fluorometrii a fluorescenci. T-lymfocyty mají marker CD3, navážeme tedy monoklonální protilátky proti CD3 a označíme je fluorochromem, promyjeme a navázané detekujeme:

  • mikroskopem: pracné, náročné, zatíženo subjektivní chybou,
  • průtokovým cytometrem,
  • imunohistochemicky: ELISA,
  • PCR: v imunologii založena na reverzní transkripci; potřebujeme získat mRNA, která je přítomna v situaci, kdy dochází k reprodukci určitého mediátoru,
  • in situ hybridizací: detekujeme mRNA a DNA přímo v buňách; podobné PCR; zda-li je produkován určitý typ mediátoru a kolik; detekce genů v buňkách v mikroskopickém zobrazení (přímo vidíme, co která buňka produkuje).

Funkční testy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Používají se i testy detekující funkci jednotlivých typů buněk.

Testy sekrece cytokinů

Detekujeme vlastní antigen (cytokin) imunohistochemicky nebo cytometricky. TH2-lymfocyty produkují především IL-4. Nemají charakteristický membránový znak.

Testy proliferace antigenu

Míra schopnosti proliferace pomocí mitogenů (např. pokeweed). Nárůst buněčné populace detekujeme cytometricky nebo inkorporací radioaktivního thymidinu, měříme radioaktivitu (čím více thymidinu, tím větší proliferační aktivita).

Funkční test aktivity neutrofilů

Suspenze leukocytů se smíchá s kvasinkami nebo partikulemi a sleduje se schopnost fagocytózy. Dále lze sledovat intracelulární mechanismy zabíjení. Měříme oxidační aktivitu buněk v suspenzi (změna barvy, uvolňování fotonů), aktivitu enzymů. Lze detekovat i počet fagocytujících partikulí.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.