Nádory jícnu

Z WikiSkript
  1. Benigní – nejčastěji leiomyom.
  2. Maligní – dlaždicobuněčný karcinom (90 %), adenokarcinom a melanoblastom (10 %).

Benigní nádory jícnu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Intramurální (solidní nebo cystické) – leiomyom, fibrom, lipom, hemangiom, vrozené nebo retenční cysty.
  2. Intraluminální (polypy stopkaté nebo přisedlé) – adenom, papilom, fibrolipom, myxom.
  • Většinou nepůsobí obtíže, vzácně krvácení nebo dysfagie;
  • Diagnostika endoskopicky nebo RTG (pasáž kontrastní látky);
  • Indikací k odstranění jsou klinické obtíže nebo nemožnost vyloučení malignity – provádí se endoskopicky, enukleace intramurálních nádorů popř. klínovitá resekce z thorakotomie nebo thorakoskopicky.

Maligní nádory jícnu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Karcinom jícnu je nejčastější mezi 50–70. rokem, více u mužů, nejvyšší výskyt je v Číně;
  • Rizikové faktory jsou exogenní (kouření, alkohol, kořeněná strava, nedostatek vitaminů) a endogenní (prekancerózy – hiátová hernie, Barrettův jícen, achalázie, Plummer-Vinsonův syndrom, striktury po poleptání);
  • Prognóza 5ti letého přežití je 10 %.

Mikroskopie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Spinocelulární karcinom jícnu, pohled endoskopem.
Spinocelulární karcinom jícnu (tentýž pacient), pohled endoskopem po použití Lugolova roztoku, který lépe ozřejmí rozsah léze.
Barrettův jícen

Makroskopie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nádor může mít podobu exofytickou (polyp), plošně infiltrující (cirkulární zužování lumen jícnu s následným podélným submukosním šířením) nebo ulcerózní;
  • Nejčastější jsou nádory ve středním hrudním jícnu;
  • Obtížné odlišení nádorů terminálního jícnu od nádorů kardie (za adenokarcinom jícnu se zde považuje ten, jehož více než 80 % objemu se nachází v jícnu) – nádory této oblasti se dělí na:
  • Typy:
    • typ I – ca v distálním (Barrettově) jícnu;
    • typ II – ca kardie;
    • typ III – subkardiální (fundus) ca.

TNM klasifikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • T1 – mukosa nebo submukosa;
  • T2 – infiltrace muscularis externa;
  • T3 – infiltrace adventicie;
  • T4 – přecházející do okolí;
  • N1 – regionální uzliny (krční v krčním úseku jícnu, mediastinální a perigastrické v hrudním úseku);
  • M1 – vzdálené metastasy.

Šíření karcinomu jícnu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Spojitě – per continuitatem do okolí (trachea – píštěl s aspiracemi a bronchopneumonií, mediastinum, plíce, pleurální a perikardiální dutina);
  • Lymfogenně – uzliny mediastinální a paratracheální, pod bránicí gastrické uzliny;
  • Hematogenně – játra, plíce, vzácně kosti a CNS.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Progredující dysfagie a odynofagie (pozdní příznak);
    • dysfagie zpočátku pro tuhou stravu (na rozdíl od achalázie, kde je porušena pasáž tekutin a tuhá strava prochází);
  • Retrosternální bolest, úbytek hmotnosti, anémie, aspirační pneumonie.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Endoskopie s biopsií;
  • CT hrudníku a břicha (rozsah tumoru, vzdálené metastasy);
  • EndoUZ (prorůstání nádoru do okolí, postižení uzlin);
  • Staging (vzdálené metastasy – RTG plic, UZ jater, scintigrafie skeletu);
  • Ostatní – RTG pasáž kontrastní látky jícnem, NMR, bronchoskopie (tracheobronchiální invase je kontraindikací k esofagektomii);
  • Laboratorní vyšetření: tumor markery CEA, SCC.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chirurgická a endoskopická[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Radikální:

  • Nádory stadia Tis nebo T1 lze řešit endoskopickou mukosektomií;
  • U pokročilejších nádorů různé typy esofagektomií (u nádorů v oblasti GE junkce s různými typy gastrektomií – totální gastrektomie nebo jen resekce kardie) s mediastinální a celiakální lymfadenektomií a náhradou jícnu tubulisovaným žaludkem, colon nebo tenkým střevem, resekce mohou být prováděny klasicky z thorako- a laparotomie nebo pouze z krčního přístupu a laparotomie se strippingem jícnu transhiatálně (u rizikových pacientů, kde se tak vyhneme thorakotomii), možno i pomocí videoasistované thorakoskopie;
  • Kontraindikací esofagektomie jsou vzdálené metastázy a prorůstání tumoru do tracheobronchiálního stromu.

Paliativní:

  • Dilatace nádorových stenóz:
    • laserová rekanalisace (dochází po ní k recidivám);
    • zavedení stentů – potahovaný expandibilní stent (v součanosti nejlepší varianta);
    • Haringova endoprotesa (dnes se již neužívá, řada komplikací vč. dekubitů stěny jícnu);
  • Paliativní bypassy – žaludek, střevo;
  • Gastrostomie (chirurgická či endoskopická – PEG).

Radioterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Malá radiosenzitivita (více u dlaždicobuněčného karcinomu);
  • Provádí se neoadjuvantní (zlepšení operability) i adjuvantní (odstranění residuí), dále u inoperabilních nádorů;
  • Uplatňuje se i brachyradioterapie (paliativně ke zprůchodnění stenóz).

Chemoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nízká citlivost;
  • Nejčastěji se užívá kombinace cisplatiny s 5-fluorouracilem;
  • Provádí se neoadjuvantně i adjuvantně.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Cytostatika.

Fotodynamická léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Aktivovaný porfyrin vychytáván selektivně nádorovou tkání, po ozáření laserem se tvoří kyslíkové radikály působící nekrózu nádoru;
  • Zkouší se i u Barrettova jícnu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]