Očkovací látky

Z WikiSkript
Vakcinace dítěte

Typy očkovacích látek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Živé oslabené vakcíny (atenuované)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ upravené kmeny vakcinálních, živých, laboratorně pěstovaných virů, popř. bakterií. Nejstarší typ vakcíny. Např.: spalničky, příušnice, zarděnky, dětská přenosná obrna, TBC, žlutá zimnice, břišní tyfus

Usmrcené (inaktivované) vakcíny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ čištěné suspenze usmrcených (nemoc nevyvolávajících) virů nebo bakterií. Např.: celobuněčná vakcína proti dávivému kašli, typ vakcíny proti dětské přenosné obrně, klíšťová encefalitida, VHA

Anatoxiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ bakteriální toxiny, neškodí, ale podněcují tvorbu protilátek. Např.: tetanus, záškrt → nejkvalitnější vakcíny

Subjednotkové a štěpené vakcíny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ očkovací látky připravené rozložením viru na menší částice jejich čištěním a koncentrací. Např.: vakcína proti chřipce

Polysacharidové vakcíny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ jsou připravovány koncentrací účinné složky, povrchového polysacharidu bakterie. Např.: meningokokové, hemofilové a pneumokokové infekce

Rekombinované vakcíny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ moderní očkovací látky. Jsou připravovány zavedením genů kódujících tvorbu částic vakcíny do kvasinek, určitých bakterií nebo tkáňových kultur, které pak samy produkují tyto částice, potřebné pro vznik imunity. Např.: VHB, Papilomavirové nákazy

Chemické vakcíny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

→ chemická syntéza účinných komponent. Výhody = biologická čistota, nízké výrobní náklady Zatím jen experiment, v praxi se zatím neuplatňují

K očkovacím látkám se přidávají – adjuvancia, stabilizátory, minerální nosiče, např.: hydroxid nebo fosforečnan hlinitý nebo thiomersal → potencují imunitní odpověď, odolnost očkovací látky

Perspektivy ve vývoji a použití očkovacích látek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

I přes intenzivní vývoj očkovacích látek stále chybí vakcíny proti infekcím, které jsou vyvolány antigenně složitějšími původci, jako jsou paraziti, kvasinky a mykoplazmata. Dále proti AIDS, malárii, lymeské borelióze, herpetickým infekcím, rotavirovým infekcím, papilomavirům nebo kvalitnější vakcíny proti chřipce, TBC či choleře. Pro budoucí použití se za nejvíce perspektivní považují očkovací látky kombinované. Ty by měly poskytovat imunitu proti několika infekcím současně. Vysoce účinné (dlouhodobá, celoživotní imunita), nevyvolávající vedlejší reakce, snadná aplikace (per os), jedna max. dvě dávky, vysoce stabilní a cenově dostupné.

Dynamika tvorby protilátek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Sérokonverze = po aplikaci očkovací látky vyvolá syntézu protilátek, které lze detekovat.

Primární odpověď = po prvním podání antigenu, se kterým se organismus ještě nesetkal, uplatňují se protilátky třídy IgM, IgG.

Anamnestická reakce

Booster efekt

Způsoby aplikace očkovacích látek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Intramuskulární → u dětí do 2 let věku, do anterolaterální strany stehna, m. deltoideus, do m. gluteus – většina vakcín

Subkutánní → anterolaterální strana ramene nebo stehna např.: vakcína proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, proti žluté zimnici, vzteklině

Intradermální → pouze očkování proti TBC (do kůže levého ramene)

Perorální → živá vakcína proti poliomyelitidě, některé vakcíny proti choleře a břišnímu tyfu, tento způsob je považován za nejperspektivnější

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • GÖPFERTOVÁ, Dana a Petr PAZDIORA. Epidemiologie :  (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí). 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1232-1.