Parodontologie – základy

Parodontologie je podobor stomatologie zabývající se problematikou chorob parodontu.

Parodont (parodontium) – závěsný aparát zubu spojující zub s čelistí. Tvoří jej dáseň (gingiva), ozubice (periodont), alveolární kost a kořenový cement, které spolu tvoří genetickou, morfologickou a funkční jednotku.

[1]

Zánětlivá onemocnění parodontu

Gingivitis

Gingivitis je akutní nebo chronický zánět dásně s klinickýmí projevy omezenými pouze na gingivu. Je to zánět způsobený smíšenou bakteriální flórou zubního povlaku.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Gingivitis.

Parodontitis

Parodontitida je zánětlivé onemocnění postihující všechny tkáně parodontu. Průběh onemocnění je vždy chronický, kdy se střídá aktivní období s obdobími klidu. Abychom mohli vyjádřit diagnózu parodontitidy, musí být vyjádřeny tři základní příznaky:

  • Gingivitida,
  • pravé parodontální choboty,
  • resorpce alveolární kosti.
 Podrobnější informace naleznete na stránce Parodontitis.

Fibrózní hyperplazie gingivy

Při hyperplázii gingivy dochází v její interdentální části k jejímu zbytnění, které může být tak markantní, že dáseň překrývá celé zuby. Toto onemocnění může mít jak zánětlivý, tak nezánětlivý původ.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Fibrózní hyperplazie gingivy.

Epulidy

Epulidy jsou ohraničené, nádorům podobající se útvary na gingivě. Většinou jde o reparativní chronické proliferativní záněty, gingivitidy, které mohou probíhat ohraničeně. Méně často jsou nezánětlivého původu.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Epulidy.

Traumatizace parodontu

Poranění gingivy

Poranění gingivy mohou být mechanická, chemická nebo termické:

  • Mechanické – špatná technika čištění, neadekvátní síla (Stillmannův rozštěp);
  • chemické – na sliznice silně erozivně působící potrava, nesnášenlivost dentálních materiálů;
  • termické.

Desmodontální trauma

Ozubice (periodontium, desmodont) tvoří prostorově uspořádané svazky vazivových vláken (ligament) umístěných mezi cementem zubu a stěnou zubního lůžka nebo mezi cementem zubu a gingivou. [2] Jedná se o abakteriálně traumatickou, zánětlivou destrukci hluboké parodontální pojivové tkáně. Okluzální síly překračující zatížitelnost parodontu a dochází k předčasná viklavosti. Časným sydromem je rozšířená parodontální štěrbina a kribriformní lamina dura na RTG.

Involuční formy

Involuce – zmenšení orgánu přirozenými změnami organismu např. hormonálními vlivy, stárnutím. [1]

Parodontální recesy

Parodontální reces je klinicky nezánětlivý ústup parodontu na vestibulární, zřídka na orální straně kořene. Dochází k obnažení povrchu kořene bez klinicky zjevného zánětu, tvorby chobotů nebo zvýšené viklavosti. Příležitostně lze nalézt ztluštělou gingivu (McCallova girlanda), interdentální gingivy a alveolární septa jsou zachována. Mezi předchůdce recesů patří Stillmannovy zářezy.
Solitární parodontální recesy jsou recesy na jednom nebo několika zubech/plochách kořenů.
Generalizované parodontální recesy jsou recesy téměř u všech zubů.

Klasifikace recesů podle Millera

  • I. třída – Recesy nedosahují mukogingivální hranice, interdentálně bez ztráty kosti či gingivy.
  • II. třída – Recesy dosahují/překračují mukogingivální hranici interdentálně bez ztráty kosti či gingivy.
  • III. třída – Recesy dosahují/přesahují mukogingivální hranici drobné chybné postavení zubu, mírná ztráta kosti a gingivy interdentálně.
  • IV. třída – Recesy dosahují/přesahují mukogingivální hranici chybné postavení zubu, závažná ztráta kosti a gingivy interdentálně.

Příčiny recesů

Mezi příčiny recesů patří:

  • Dehiscence a fenestrace vestibulární kosti;
  • prominující kořeny;
  • horizontální čištění zubů s vynaložením příliš velké síly, tvrdý kartáček, abrazivní zubní pasta;
  • tah alveolární sliznice způsobený příliš vysokým úponem frenula
  • příliš úzká připojená gingiva;
  • ortodontický posun zubů vestibulárním směrem;
  • přetížení zubů funkčními poruchami (překážka v okluzi, bruxismus).

Atrofie alveolu

Atrofie alveolu postupný nezánětlivý úbytek tkání parodontu, doprovázený ztrátou alveolární kosti u ozubené čelisti.

[1]

Povrch kořenů postižených zubů je obnažen na všech stranách. Gingiva je klinicky bez zánětu, pozdním symptomem je zvýšená pohyblivost zubů. Obvykle se jedná o fyziologický výraz stářím podmíněné involuce.

Gingivo-parodontální projevy jiných onemocnění

 Podrobnější informace naleznete na stránce Gingivo-parodontální projevy u celkových onemocnění.
 Podrobnější informace naleznete na stránce Gingivo-parodontální projevy u virových onemocnění.
 Podrobnější informace naleznete na stránce Gingivo-parodontální postižení u geneticky podmíněných syndromů.

Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • KOLEKTIV, Tatjana. Stomatologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2008. 193 s. ISBN 9788024727004.
  • VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. - vydání. 2015. ISBN 9788073454562.
  • LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. Avicenum, 1983. 159 s. ISBN 3180840161.

Reference

  1. ↑ a b c VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. - vydání. 2015. ISBN 9788073454562.
  2. ↑ LENKA, Slezáková a Kolektiv KOLEKTIV. Stomatologie I : pro SZŠ a VOŠ. - vydání. Grada Publishing a.s., 2016. 264 s. ISBN 9788024758268.