Pigmentace v dutině ústní

Z WikiSkript

Při prohlídce dutiny ústní se lékař může setkat s nezvyklým zabarvením na sliznicích. Může se jednat o neškodné zabarvení, ale také o důsledek závažné choroby. Proto by měl každý lékař takový nález pečlivě prozkoumat.

Pigmenty[upravit | editovat zdroj]

Pigmenty můžeme rozdělit podle toho, odkud jsou získávány, na exogenní – z vnějšího prostředí a endogenní – z vnitřního prostředí. Příkladem časté exogenní pigmentace je například tetováž dásně amalgámem. Mezi endogenní pigmenty patří produkty rozpadu krevního barviva a melanin, který, mimo jiné, udává zabarvení pleti.

Endogenní pigmenty[upravit | editovat zdroj]

Pocházejí z vnitřního prostředí.

Melaninové pigmentace[upravit | editovat zdroj]

Fyziologická pigmentace[upravit | editovat zdroj]

Tento typ pigmentace spatřujeme nejčastěji na sliznicích tváří a dásní, mohou být ale i jinde. Bývají symetrické. Není třeba je léčit, pouze je sledujeme. Častější jsou u černochů.

Melanotické makuly (slizniční melanóza)[upravit | editovat zdroj]

Melanotické makuly jsou drobné skvrnky v oblasti retní červeně. Jejich velikost nepřesahuje průměr 1 cm. Vyskytují se v páté dekádě života, jsou neškodné, není třeba je klinicky řešit. Mohou se vyskytovat i na sliznicích dutiny ústní, je to dáno hyperpigmentací bazálních buněk epitelu a zmnožením melanofágů.

Kuřácká melanóza[upravit | editovat zdroj]

Látky, které obsahuje kouř, mají schopnost aktivovat proliferaci melanocytů. Skvrny nacházíme zejména na tvářích, dásních a patře. Dobrou zprávou je, že pokud kuřák přestane kouřit, zbarvení sliznic zmizí.

Névocelulární névy[upravit | editovat zdroj]

Mohou být vrozené nebo získané, představují riziko maligního zvratu a je proto důležité je pečlivě sledovat.

Maligní melanom[upravit | editovat zdroj]

V dutině ústní se může vyvinout i jeden z nejnebezpečnějších nádorů – maligní melanom. Vzniká de novo nebo na podkladě maligního zvrhnutí névocelulárního névu. Tvoří asi půl procenta všech nádorů dutiny ústní a v ČR nejsou příliš běžné. Nejčastěji se melanom vyvine na patře.

U celkových chorob[upravit | editovat zdroj]

Příznaky Peutz-Jeghersova syndromu na obličeji a rtu

Na retní červeni, ale i na kůži okolo rtů se nacházejí drobně rozeseté pigmentace. Tento syndrom souvisí s výskytem velkého množství polypů ve střevě, proto jsou tito pacienti více ohroženi vznikem karcinomu kolorekta.

Při této chorobě vzniká nadměrné množství melaninu. Hyperpigmentace jsou hlavně v oblasti genitálu a areol mammae. V dutině ústní vznikají ložiskové šedočerné pigmentace (tzv. grafitové skvrny) na sliznici dutiny ústní, zejména na sliznici tvářové v krajině molárů a po stranách jazyka.[1]

Hematogenní pigmenty[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o pigmenty, které vznikají rozkladem krevního barviva. K hematogenní pigmentaci dochází například při traumatech, kdy se pacient kousne do tváře (například po anestezii). Dalším příkladem jsou hematomy, ekchymóza, purpura. Vzácnou příčinou ukládání pigmentů hematogenního původu je hemochromatóza, což je dědičná choroba, která se projevuje zvýšeným ukládáním železa v těle. Projevem této nemoci v dutině ústní je šedomodrá pigmentace patra a sliznice tváří.


Exogenní pigmenty[upravit | editovat zdroj]

Pocházejí z vnějšího prostředí.

Amalgám[upravit | editovat zdroj]

Amalgám zbarvuje dáseň při iatrogenním zapříčinění, kdy se do otevřené rány v gingivě dostanou amalgámové části z odvrtávané zubní výplně. Zabarvení ale může vzniknout i galvanicky či traumaticky. Zabarvená ložiska jsou nejčastěji na dásních, tvářích atd.

Otrava těžkými kovy[upravit | editovat zdroj]

Černý lem na dásni vzniká při otravě olovem.

Léky[upravit | editovat zdroj]

Cisplatina, která se používá při onkoterapii, způsobuje tzv. platinový proužek.

Další příčiny[upravit | editovat zdroj]

Mezi další příčiny patří například dobrovolná tetováž (žvýkání bylin) nebo zaražení cizího tělesa – hrot tužky apod.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. HOLLÁ, Lydie a Antonín FASSMANN. Repetitorium onemocnění sliznice ústní dutiny: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 82 s. ISBN 80-210-3047-x.

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HOLLÁ, Lydie a Antonín FASSMANN. Repetitorium onemocnění sliznice ústní dutiny: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 82 s. ISBN 80-210-3047-x.
  • LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983. 
  • POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 290 s. ISBN 978-80-7262-773-8.
  • DUNDR, . Dutina ústní [přednáška k předmětu Patologická anatomie, obor Zubní lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 11.11.2013.