Polohování

Poloha na lůžku s elevací dolních končetin

Polohování můžeme definovat jako umísťování těla člověka do zdravých či prospěšných poloh, abychom podpořili zotavení. Také je to ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy. Zahrnuje i pravidelnou změnu polohy pacienta, aby nevznikly proleženiny.

Význam

Polohování má značný význam v ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační péči. Pokud je nemocný schopen samostatného pohybu, tedy je dostatečně mobilní, většinou zaujímá aktivní polohu, která je mu pohodlná a příjemná. Jinou polohu zaujímá pacient imobilní, který není schopen samostatného transferu. Jde o tzv. pasivní polohu, kterou pacient pro slabost či poruchu vědomí není schopen ovládat. V tomto případě se o změny polohy pacienta stará ošetřující tým.

Cíle

Způsob polohování vždy přizpůsobíme cíli, kterého chceme dosáhnout.

• Eliminace bolesti.
• Prevence zhoršení ventilace plic.
• Prevence deformit.
• Prevence dekubitů.
• Prevence kontraktur.
• Prevence omezení rozsahu pohybu v kloubech.
• Prevence hypotrofie, atrofie svalů.
• Zlepšení oběhových funkcí.
• Správný senzomotorický input.
• Podpora rozpoznání a uvědomění si postižených tělesných segmentů.
• Omezení rizika poškození periferních nervů.

Pomůcky

• Polohovací lůžka, speciální matrace a podložky.
• Pomůcky všech tvarů a velikostí z molitanu a jiných speciálních hmot.
• Polohovací dlahy, desky, bedničky, sáčky s pískem, klíny, válce.
• Speciální pomůcky (nafukovací dlahy, dlahy z termoplastu, derotační boty…)

Obecné zásady polohování

• Poloha ve všech segmentech musí být pohodlná, nebolestivá.
• Při polohování kontrolujeme oblasti s náchylností k dekubitům (spina scapulae, os sacrum, spina iliaca anterior superior, oblast loktů a pat…).
• Pokud je pacient schopen polohu měnit sám, pak mu při její změně pouze dopomáháme a zajistíme ji pak pomůckami.
• Pokud pacient není schopen měnit polohu, provádíme její změny pasivně.
• Změny provádíme přes den nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách, v případě potřeby i mnohem dříve – bolest, poruchy čití apod.
• Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme nebo měníme.
• Pokud není pacient v bezvědomí, vyžadujeme jeho aktivní spolupráci.
• Pokud je v bezvědomí, přesto na něj mluvíme a „komentujeme“ daný proces.
• Pokud má pacient mobilní HK, snažíme se polohovat tak, aby se mohl sám obsloužit.

Typy poloh

Poloha supinační

Poloha na zádech, nejlépe tolerovaná pacientem. Vyšší riziko vzniku pneumonie a dekubitů v oblasti pat a sacra.

• Hlava v mírné flexi;
• mírná abdukce v ramenních kloubech a střídání vnitřní a vnější rotace;
• loketní kloub střídavě v mírné flexi a extenzi;
• střídání pronace a supinace;
• ruka střídavě ve fyziologickém a funkčním postavení;
• DK podloženy polštářem do semiflexe v kyčelním i kolenním kloubu;
• paty umístěny na polštáři nebo v antidekubitních botičkách.

Poloha semisupinační

Střední poloha mezi polohou na boku a na zádech. Trup je podepřen polštářem po celé jeho délce.

• Spodní HK: rameno v abdukci a zevní rotaci, loket v semiflexi, předloktí v supinaci.
• Svrchní HK: leží na těle, nebo je podložená za tělem, rameno ve středním postavení, loket v semiflexi, předloktí v pronaci.
• Spodní DK: kyčelní kloub v mírné flexi a zevní rotaci, koleno ve flexi.
• Svrchní DK: kyčel v semiflexi a mírné vnitřní rotaci, koleno ve flexi.
• Mezi kolena a stehna klademe polštář.

Poloha na boku

Trup je kolmo k podložce a hlava podložena v ose. Poloha má příznivý antispastický vliv, chrání oblast sacra před dekubity.

• Spodní HK: rameno ve flexi 90°, loket v semiflexi, předloktí v supinaci.
• Svrchní HK: položena volně na polštáři, rameno v mírné addukci a flexi, loket v semiflexi, pronace.
• Spodní DK: kyčel i koleno v semiflexi.
• Svrchní DK: podložena polštářem, kyčel ve flexi 90°, zevní rotace, koleno ve flexi 90°, nohy v 0 postavení.

Poloha semipronační

Střední poloha mezi polohou na boku a na břiše. Hrudník podložen polštářem, hlava mírně rotována a také podložena polštářem.

• Spodní HK: rameno v abdukci a mírné rotaci, loket v extenzi.
• Svrchní HK: položena na polštáři, který je pod trupem, rameno v abdukci a flexi, loket v semiflexi, pronace.
• Spodní DK: kyčel v extenzi, koleno v semiflexi.
• Svrchní DK: podložena polštářem, kyčel ve flexi 90°, zevní rotace, koleno ve flexi 90°, nohy v 0 postavení.

Polosed

Poloha může být zaujímána na lůžku nebo ve vozíku, který je příslušně nastaven (zakloněná zádová opěrka, podpěra hlavy, pozvednuté stupačky, podpěra lýtek). Vozík musí být individuálně upraven a nastaven potřebám pacienta.

• Hlava a krk podepřeny polštářem, loket a předloktí také.
• Paže v semiflexi, mírné abdukci, mírné zevní rotaci v ramenních kloubech.
• Loket ve flexi 90°.
• Zápěstí i ruka ve středním postavení.
• Trup zprvu 30–45° flexe, postupně zvyšujeme.

Poloha na břiše

Jinak také nazývána poloha pronační. Do této polohy ukládáme P/K při vědomí i P/K s poruchou vědomí. Tracheostomie či tracheální intubace není kontraindikací. U stavů s nutnou umělou plicní ventilací slouží tato poloha k drenáži plicních sklípků.

• Hlava je otočena na stranu.
• Hrudník může být podepřen polštářem.
• Břicho a pánev leží volně.
• Distální část bérce a noha je podložena tak, aby prsty nedosahovaly na podložku.
• DK mohou být i v pozici „nakročení“.

Odkazy

Související články

• Decubitus

Použitá literatura

• KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.

• ŠAMÁNKOVÁ, Marie, et al. Základy ošetřovatelství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 353 s. ISBN 80-246-1091-4.