Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/156. Otázka
| 156. Otázka | ||||
| Segmentová inervace těla, kožní a viscerální kořenové okrsky, Headovy zony, periferní receptory, regenerace periferních nervů | ||||
| Otázky z anatomie (1. LF UK, VL) | ||||
| Předchozí • Další | ||||
Headovy zóny
</noinclude>
Headovy zóny (zonae Head-Harteli), nebo areae radiculares viscerales představují segmentovou projekci bolesti vnitřních orgánů do oblasti kůže.
Receptory
Receptory jsou vazebná místa, na kterých je identifikován chemický signál sloužící k převodu signálu. Jsou tvořeny bílkovinnými látkami. Tyto látky musí být schopny odlišit správný signál pro danou buňku. Tento signál lze také označit jako první posel, ligand či agonista. Spojení signálu s receptorem může být zablokováno blokátorem neboli antagonistou. Jeden typ signálu může a nemusí vyvolat stejnou reakci. To, jakou reakci vyvolá, záleží na typu receptoru, mechanismu receptoru a na místě, kde receptor je přítomen.
Rozdělení[1]
Receptory rozdělujeme dle různých kritériích do kategorií. Cílem tohoto rozdělení je lepší orientace v různých druzích receptorů.
Podle struktury
Podle struktury rozdělujeme receptory na buněčná (opouzdřená) tělíska a na volná nervová zakončení. Volná nervová zakončení mohou být jak myelizovaná tak nemyelizovaná nervová vlákna.
Podle lokalizace a působení
Dle lokalizace a působení receptorů rozlišujeme dvě skupiny, somatické a útrobní. Mezi somatické receptory řadíme exteroreceptory, telereceptory (dálkové/distanční), kontaktní a proprioreceptory. Proprio receptory nacházíme ve. stavlech, šlachách a kloubech. Mezi proprioreceptory patří ii receptory vestibulání. Do kategorie útrobní receptory řadíme visceroreceptory, interoreceptory a angioreceptory.
Podle druhu adekvátního podnětu
Podle druhu adekvátního podnětu rozlišujeme machanoreceptory, chemoreceptory a radioreceptory. Radioreceptory ještě klasifikujeme jako fotoreceptory a termoreceptory.
Klinické
Z klinického hlediska rozlišujeme receptory speciálních smyslů, receptory povrchové citlivosti kožní a receptory hluboké citlivosti. Mezi receptory povrchové citlivosti kožní patří receptory reagující na hmat, teplo, chlad a bolest. Do kategorie hluboké citlivosti spadají receptory šlach, svalů, kloubů a receptory útrobní (viz. výše).
| Článek neobsahuje vše, co by měl. | ||||
| Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. | ||||
| O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||
Wallerova degenerace a regenerace
Endoneurium obklopuje axony, ty jsou spojeny do fasciklů, každý fascikl ohraničen perineuriem, vlastní nerv složený z fasciklů obalen epineuriem.
- Wallerova degenerace: po přerušení axonu dochází k odloučení od buněčného těla a k degeneraci jeho distálního pahýlu.
- Wallerova regenerace: tělo buňky reaguje na oddělení axonu produkcí stavebních proteinů, nový axon roste rychlostí cca 1 mm/den a snaží se spojit s původními efektory nebo receptory. Poté dochází k tvorbě myelinových pochev a funkční regeneraci.
- Není-li přerušený nerv spojen, vytváří se na proximálním pahýlu amputační neurom, který je velmi citlivý na dotyk a poklep (Tinelův příznak, je například i u syndromu karpálního tunelu).
Odkazy
Související články
Použitá literatura
- SAMEŠ, M, et al. Neurochirurgie. 1. vydání. Praha : Jessenius Maxdorf, 2005. ISBN 80-7345-072-0.
Reference
- ↑ TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
