Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/156. Otázka


Headovy zóny


Headovy zóny (zonae Head-Harteli), nebo areae radiculares viscerales představují segmentovou projekci bolesti vnitřních orgánů do oblasti kůže.

Receptory

Receptory jsou sturktury, které převání podnět na vzruch. Jako receptor můžeme chápat orgán, který se na tranformaci signálu podílí, konkrétní buňku transformující signál či bílkovinu vážící ligand a dále přenášející signál.

Vnímáme-li receptor jako bílkovinu, pak jsou receptorem vazebná místa, na kterých je identifikován chemický signál sloužící k převodu signálu. Jsou tvořeny bílkovinnými látkami. Tyto látky musí být schopny odlišit správný signál pro danou buňku. Tento signál lze také označit jako první posel, ligand či agonista. Spojení signálu s receptorem může být zablokováno blokátorem neboli antagonistou. Jeden typ signálu může a nemusí vyvolat stejnou reakci. To, jakou reakci vyvolá, záleží na typu receptoru, mechanismu receptoru a na místě, kde receptor je přítomen.

Rozdělení[1]

Schéma propriocepce

Receptory rozdělujeme dle různých kritériích do kategorií. Cílem tohoto rozdělení je lepší orientace v různých druzích receptorů.

Podle struktury

Podle struktury rozdělujeme receptory na buněčná (opouzdřená) tělíska a na volná nervová zakončení. Volná nervová zakončení mohou být jak myelizovaná tak nemyelizovaná nervová vlákna.

Podle lokalizace a působení

Dle lokalizace a působení receptorů rozlišujeme dvě skupiny, somatické a útrobní. Mezi somatické receptory řadíme exteroreceptory, telereceptory (dálkové/distanční), kontaktní a proprioreceptory. Proprio receptory nacházíme ve. stavlech, šlachách a kloubech. Mezi proprioreceptory patří ii receptory vestibulání. Do kategorie útrobní receptory řadíme visceroreceptory, interoreceptory a angioreceptory.

Podle druhu adekvátního podnětu

Podle druhu adekvátního podnětu rozlišujeme machanoreceptory, chemoreceptory a radioreceptory. Radioreceptory ještě klasifikujeme jako fotoreceptory a termoreceptory.

Klinické

Z klinického hlediska rozlišujeme receptory speciálních smyslů, receptory povrchové citlivosti kožní a receptory hluboké citlivosti. Mezi receptory povrchové citlivosti kožní patří receptory reagující na hmat, teplo, chlad a bolest. Do kategorie hluboké citlivosti spadají receptory šlach, svalů, kloubů a receptory útrobní (viz. výše).


Wallerova degenerace a regenerace


Degenerace a regenerace nervového vlákna

Endoneurium obklopuje axony, ty jsou spojeny do fasciklů, každý fascikl ohraničen perineuriem, vlastní nerv složený z fasciklů obalen epineuriem.

  • Wallerova degenerace: po přerušení axonu dochází k odloučení od buněčného těla a k degeneraci jeho distálního pahýlu.
  • Wallerova regenerace: tělo buňky reaguje na oddělení axonu produkcí stavebních proteinů, nový axon roste rychlostí cca 1 mm/den a snaží se spojit s původními efektory nebo receptory. Poté dochází k tvorbě myelinových pochev a funkční regeneraci.
  • Není-li přerušený nerv spojen, vytváří se na proximálním pahýlu amputační neurom, který je velmi citlivý na dotyk a poklep (Tinelův příznak, je například i u syndromu karpálního tunelu).

Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • SAMEŠ, M, et al. Neurochirurgie. 1. vydání. Praha : Jessenius Maxdorf, 2005. ISBN 80-7345-072-0.

Reference

  1. TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.