Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/59. Otázka

			59. Otázka
			Vývoj a vývojové vady orgánů pocházejících z předního střeva
			Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Přední střevo

Přední střevo je vymezeno orofaryngovou membránou a vyústěním jater, tedy Vaterskou papilou duodena. Tato část trávicí trubice dává za vznik jícnu, žaludku, části duodena a játrům. Na kraniálním konci předního střeva se z ventrální strany odděluje základ dýchacího ústrojí. Z dorsální strany potom vzniká jícen. Epitel a žlázy tohoto úseku trávicí trubice pochází z endodermu žloutkového váčku. A svaly mají základ v ektomesenchymu faryngových oblouků.

Vývoj jícnu

Schéma trávícího traktu. Jícen je vyznačen červeně

Jícen se vytváří zhruba ve 4. týdnu kaudálně od základu dýchací soustavy, primitivního faryngu. Od základů dýchací soustavy je oddělen pomocí tracheoezofagového septa. Nejprve je jícen krátký, ale se sestupem srdce a plic se rychle prodlužuje. V sedmém týdnu doroste do své konečné relativní délky. Mluvíme zde o relativní délce, neb se zbytek těla bude zvětšovat, zatímco jícen už ne. Dalším vývojem se tedy změní poměr velikosti jícnu k velikosti zbytku těla.

Epitel a žlázky jícnu pocházejí z entodermu předního střeva. V horních dvou třetinách je svalovina jícnu příčně pruhovaná, vzniká z mesenchymu kaudálních faryngových oblouků a je inervovaná nervus vagus. Naopak dolní třetina jícnu je tvořena hladkou svalovinou z přilehlého splanchnického mesenchymu, kterou inervuje autonomní nervový systém.

Vývoj žaludku

Ve 4. týdnu dochází k vřetenovitému rozšíření předního střeva embrya. Toto rozšíření je základem budoucího žaludku. Žaludek svůj tvar a uložení získá díky nerovnoměrnému růstu, jeho rotacím a změnou polohy a růstem ostatních orgánů. Žaludek nejprve rotuje o 90° ve směru hodinových ručiček okolo své podélné osy. Touto rotací se původně levá strana dostane ventrálně a pravá naopak dorsálně. Toto má za následek i konečnou polohu párovéno nervus vagus. Levý n. vagus se dostává na ventrální stranu žaludku, kdežto pravý n. vagus se ocitne v dorsální poloze vůči žaludku. Původně zadní stěna zhruba v období první rotace roste rychleji než přední. Díky tomu vzniká curvatura major et minor.

Následuje další rotace, tentokrát v předozadní ose. Pylorická část se při této rotaci posouvá směrem vzhůru a doprava, kdežto kardie se přesouvá doleva a dolů. Při výše zmíněných rotacích se změní osa žaludku. Ta nově bude směřovat kraniokaudálním směrem zleva do prava.

Vrozené vady žaludku

Jednou z nejčastějších vrozených vad žaludku je stenosa pyloru. Stenosa pyloru je hypertrofie svaloviny žaludku v oblasti pyloru. Patrně vzniká již ve fetálním období. Způsobuje omezení průchodu tráveniny a projevuje se těžkým, prudkým zvracením.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Pylorostenóza.

Vývoj jater a žlučníku

Vyvíjející se střeva u lidského zárodku dlouhého 3 mm

Játra se zakládají ve 3. týdnu embryonálního vývoje jako výchlipka entodermální výstelky kaudální části předního střeva vrůstající do septum transversum. Rostoucí epitelové buňky se dostávají do kontaktu s řečištěm vv. vitellinae a vv. umbilicales, jež dají základ jaterním sinusoidám. Krvetvorné a Kupfferovy buňky spolu s buňkami stromatu jater vznikají z mezodermu septum transversum. Epiteliální výstélka žlučových cest je původu entodermálního, zbylé částí jejich stěny jsou opět z mezodermu septum transversum.

Dělení jaterní výchlipky

Krátce po vytvoření se jaterní výchlipka začne dělit v kraniální pars hepatica a kaudální pars cystica.

Pars hepatica

Pars hepatica je horní, větší část jaterního pupenu. Prorůstá do mezenchymu septum transversum, jehož kaudální část tvoří ventrální mezogastrium a dělí ho na ventrální ligamentum falciforme hepatis a dorzální omentum minus. Mezodermální kryt septum transversum tvoří na játrech viscerální peritoneum, vyjma malé kraniální oblasti srostlé s částí septum transversum tvořící centrum tendineum bránice, tzv. area nuda hepatis. Do 10. týdne játra rapidně rostou, čemuž mohutně přispívá hemopoetická funkce jater. Růst jater je jednou z příčin vytlačení střevní kličky do pupečního coelomu a vytvoření fyziologické pupeční hernie od 6. do 10. týdne vývoje.

Pars cystica

Pars cystica je dolní, menší část jaterního pupenu vrůstající do spodního okraje ventrálního mezogastria. Dává vzniknout extrahepatálním cestám žlučovým (ductus hepaticus, ductus cysticus + žlučník, ductus choledochus). Mezodermální kryt septum transverzum kolem ductus choledochus vytváří ligamentum hepatoduodenale. Extrahepatální žlučové cesty jsou nejprve tvořeny jako solidní epitelový sloupec, který je později luminizován mechanizmem vakuolizace a buněčné degenerace. Ductus choledochus je nejprve uložen ventrálně od předního střeva, vlivem rotace duodena se však později dostává na za něj.

Funkce jater během embryonálního vývoje

1. Krvetvorba – Od 6. týdne vývoje, postupně nahrazována kostní dření, při narození již jen malé ostrůvky krvetvorné tkáně.
2. Tvorba žluči – Od 12. týdne vývoje, v době kdy už jsou vytvořeny extrahepatální žlučové cesty.