Portál:Otázky z biofyziky (1. LF UK, VL)/59. Otázka

			59. Otázka
			Oko, blízký a daleký bod
			Otázky z biofyziky (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Blízký bod

Akomodace oka – zobrazení obrazu na sítnici

Blízký bod (punctum proximum) je nejbližší bod, který vidí oko ostře při maximální akomodaci. Stářím klesá elasticita čočky a tedy i akomodační schopnost a blízký bod se vzdaluje. U desetiletého dítěte je akomodační šíře asi 15 D a blízký bod ve vzdálenosti 7 cm před okem. U dvacetiletého člověka, emetropa, se sníží akomodační šíře na 10 D (blízký bod je 10 cm před okem). U dospělého mladšího člověka, emetropa, je ve vzdálenosti 25 cm před okem (akomodační šíře 4 D), což je tzv. konvenční zraková vzdálenost. Když se blízký bod dostane přes 25 cm před okem, začínají se objevovat problémy s akomodací na blízko, zejména při čtení. Tato vada se nazývá stařecká vetchozrakost, neboli presbyopie. Kolem 70. roku života čočka ztrácí schopnost akomodace a akomodační šíře je 0 D.

Daleký bod

Daleký bod (punctum remotum) je nejvzdálenější bod, který oko vidí ostře bez akomodace a u zdravého oka je v nekonečnu (prakticky považujeme u oka za nekonečno vzdálenost 5 m).

Oko (biofyzika)

Schéma lidského oka

Oko (lat. oculus, řec. ὀφθαλμός) je smyslový orgán zraku, skládá se z světločivné vrstvy obsahující světlocitlivé buňky a optického systému, který usměrňuje paprsky tak, aby dopadaly na sítnici.

Oko má přibližně tvar koule o poloměru 12 mm.

Světlolomný systém oka

 Podrobnější informace naleznete na stránce Světlolomný systém oka.

Světlo před svým dopadem na fotoreceptory prochází postupně následujícími částmi oka:

1. Rohovka – index lomu 1,377;
2. přední komora oční – vyplněná očním mokem o indexu lomu 1,336;
3. duhovka, resp. otvor v duhovce zvaný zornička;
4. zadní komora oční – mezi zadní plochou duhovky a ciliárním aparátem, n = 1,336;
5. čočka – n = 1,42, která může prostřednictvím ciliárního aparátu měnit zakřivení a tím i optickou mohutnost;
6. sklivec;
7. sítnice - člověk má tzv. inverzní typ sítnice, tedy fotoreceptory jsou až na straně odvrácené od čočky.

Optická mohutnost zdravého oka jako optické soustavy je pro předmět v nekonečnu, při akomodaci se zvětšuje.

Světlocitlivé buňky

 Podrobnější informace naleznete na stránce Světlocitlivé buňky a jejich funkce.

Světlocitlivé buňky sítnice jsou buňky vytvářející nervovou stimulaci na základě absorpce fotonu přicházejícího na sítnici. Tyto buňky jsou dvojího typu: tyčinky a čípky.
Čípky jsou citlivé na světlo různé barvy, čili různé vlnové délky, různé intenzity a různé sytosti barev. Jsou prvními neurony sítnice. Zajišťují fotopické vidění, jsou zodpovědné za zrakovou ostrost. Nacházejí se v nejhojnějším počtu v centrální jamce (fovea centralis), což je malá jamka ve žluté skvrně. Směrem k periferii sítnice jejich hustota postupně klesá. Celkově nacházíme na sítnici 6 milionů čípků. Rozlišujeme 3 typy čípků, které je možné rozlišit pouze podle pigmentu v cytoplasmě, nikoliv podle tvaru buňky.
Tyčinky jsou světlocitlivé buňky reagující na nižší intenzitu osvětlení než čípky, ale nejsou schopny rozeznávat barvy. Zajišťují skotopické vidění.

Oblasti vidění

Fotopické (denní) vidění

• Barevné vidění;
• zajištěné hlavně čípky;
• vnímaný jas >10² cd/m²;
• rychlá adaptace na světlo (20–60 s);
• maximální citlivost pro vlnovou délku 555 nm;
• vnímané vlnové délky 400 až 750 nm.

Skotopické (noční) vidění

• Vnímání pouze jasu (změny intenzity);
• zajištěno pouze tyčinkami;
• vnímaný jas 10^-3 cd/m²;
• adaptace dvoufázová, plná adaptace po 40 až 60 minutách;
• maximum pro vlnové délky se pohybuje okolo 500 nm.

Mezopické (soumračné) vidění

• Jas mezi oběma předchozími hodnotami;
• vidění zajišťují jak tyčinky, tak čípky;
• spektrální citlivost oka se liší od spektrální citlivosti při fotopickém vidění.