Portál:Otázky z patobiochemie 2 ÚBEO (1. LF UK, VL)/18. Otázka

Z WikiSkript
Biomarkery nádorových onemocnění – rozdělení podle využití v klinické praxi. Senzitivita, specificita, pozitivní a negativní prediktivní hodnoty. Metody stanovení a průkazu v biologickém materiálu.

Nádorové markery

Nádorové markery (tumor markers, TM) jsou laboratorně prokazatelné známky, od kterých se nádorové bujení odvíjí (onkogeny, antionkogeny) nebo kterými se nádorové onemocnění projevuje (nádorové antigeny, produkty nádorových buněk nebo reaktivní produkty nenádorových buněk).[1][2]

  • v užším (klinickém) slova smyslu látky stanovitelné v krvi, moči nebo tkáni, které mají vyšší hodnotu u nádorových onemocnění
  • používané k zpřesnění diagnózy, sledování průběhu terapie a časnému záchytu relapsu onemocnění
  • mohou být elevovány i z nenádorových příčin
  • nepoužívají se jako celoplošné screeningové vyšetření, jedině PSA se využívá ke screeningu u rizikových pacientů pro ca prostaty
  • mohou být produkovány přímo buňkami nádoru nebo buňkami nenádorovými v reakci na přítomnost nádoru
  • provádí-li se vyšetřování TM ve vhodném výběru a v přiměřených časových intervalech, může být dobrým pomocníkem ošetřujícímu lékaři – určení odpovědi na léčbu, progrese onemocnění a prognózy pacienta
  • nádorové markery můžeme dělit podle místa produkce, specifičnosti, chemické struktury a biologického charakteru [3][4]

Nádorově specifické nádorové markery

  • souvisí s přítomností určité nádorové tkáně
  • vzhledem k tomu, že se produkce TM u různých nádorových tkání značně překrývá, je specificita nízká
  • vhodné ke sledování remise nádorového onemocnění a časné diagnozy relapsu onemocnění:

Tkáňově specifické nádorové markery

  • souvisí spíše s určitou tkání, ve které může probíhat patologický děj (např. růst nádoru)
  • často zvýšeny z nenádorových příčin (např. PSA u mužů – prostata; hCG a AFP – zárodečná ev. jaterní tkáň)[5][6]

Rozdělení dle klinické praxe

Jako markery nádrového bujení se využívá poměrně heterogení skupina molekul. Proto se v klinické praxi rozdělují dle použití na:

  • skríningové,
  • diagnostické,
  • monitorovací,
  • prognostické,
  • prediktivní,
  • farmakodynamické.

Senzitivita testu


Senzitivita testu, neboli citlivost testu, nabývá hodnot od 0 do 1 (případně 100%) a vyjadřuje úspěšnost, s níž test zachytí přítomnost sledovaného stavu (nemoci) u daného subjektu.

HighSensitivity LowSpecificity cs.png
Příklad

Kdyby měl mamografický screening nádorů prsu 100% senzitivitu, znamenalo by to, že u všech žen, které měly nádor prsu, byl nádor opravdu odhalen („žádná nemocná sítem neproklouzla“).

Máme skupinu 4 žen – Petru, Pavlu, Janu a Lenku. Petra má nádor prsu. Všechny ženy podstoupí mamografický screening, ten označí Petru a Pavlu za nemocné s nádorem prsu. Petra je skutečně pozitivní. Pavla je falešně pozitivní. Jana a Lenka jsou skutečně negativní. Nikdo není falešně negativní. Když doplníme do vzorce výše, zjistíme, že test vykázal 100% senzitivitu (senzitivita = 1).

Specificita testu


Specificita testu vyjadřuje schopnost testu přesně vybrat případy, u nichž zkoumaný znak (nemoc) nenastává.

LowSensitivity HighSpecificity cs.png
Příklad
Skutečně pozitivní Skutečně negativní
Test pozitivní Anna Běla
Test negativní Cilka Dana

Kdyby měl mamografický screening nádorů prsu 100% specificitu, znamenalo by to, že všechny ženy bez nádoru prsu prošly screeningem jako negativní.

Máme skupinu 4 žen – Annu, Bělu, Cilku a Danu. Anna a Cilka mají nádor prsu. Všechny ženy podstoupí mamografický screening, ten označí Annu a Bělu za nemocné s nádorem prsu, Cilka a Dana mají výsledek testu negativní. Anna je skutečně pozitivní. Běla je falešně pozitivní. Cilka je falešně negativní, Dana je skutečně negativní. Když doplníme do vzorce výše, zjistíme, že test vykázal 50% specificitu (specifita = 0,50). Jedna žena bez nádoru byla označena jako pozitivní (máme jednu ženu falešně pozitivní).

Metody stanovení a průkazu

  1. Tumor Markers - National Cancer Institute. [online].
  2. KALOUSOVÁ, Marta. Tumor Markers – Nádorové markery. [online].
  3. SCHNEIDERKA PETR. Kapitoly z klinické biochemie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2004, 365 s.
  4. PETRUŽELKA LUBOŠ a KONOPÁSEK BOHUSLAV. Klinická onkologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 274 s.
  5. PRŮŠA RICHARD. Orientační rozmezí hodnot biochemických a hematologických vyšetření podle věkových skupin. 1. vyd. Praha: Ústav klinické biochemie a patobiochemie 2. lékařské fakulty UK, 1999, 41 s.
  6. VALÍK, D, T ZIMA a O TOPOLČAN, et al. Doporučení České společnosti klinické biochemie (ČSKB ČLS JEP), České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP) a České společnosti nukleární medicíny (ČSNM ČLS JEP) k využití nádorových markerů v klinické praxi. [online].