Portál:Otázky z patobiochemie 2 ÚBEO (1. LF UK, VL)/19. Otázka
.
Diagnostické biomarkery
Diagnostické biomarkery nám pomáhají určit o který typ národu se jedná. Stanovení jednoho většinou samo o sobě nestačí, ale v kombinaci s dalšími markery a vyšetřeními nás navedou ke správné diagnóze.
Patří sem imunohistochemické markery (např. S100), sérové markery (EMA - epiteliální membránový antigen, hPG80 – extracelulární progastrin), CD markery hematopoetických buněk, zjistitelné průtokovou cytometrií.
Některé diagnostické biomarkery mají speciální vlastnosti, jsou například specifické pro určitý nádor (kalcitonin), nebo nám poukazují na metastázy v určitém ogánu (kyselá fosfatáza, α-fetoprotein) .
S100
S100 jedná se o rodinu asi 20 malých proteinů. Využívá se jako marker nádorů neuroektodermálního původu, především slouží k potvrzení podezření na melanom. Exprimují ho nádrové, ale i normální melanocyty.
Podrobnější informace naleznete na stránce S100.Kalcitonin
.jpeg)
Kalcitonin je peptidový hormon tvořený (parafolikulárními) C-buňkami štítné žlázy. Jedná se ale také o vysoce specifický marker karcinomu štítné žlázy. Jeho zvýšené hladiny v séru (♀ > 5 ng/l, ♂ > 12 ng/l) společne s CEA (karcinoembryonální antigen) silně poukazují na přítomnost karcinomu štítné žázy.
Podrobnější informace naleznete na stránce Kalcitonin.Kyselá fosfatáza
Kyselá fosfatáza je lysozomální enzym produkován buňkami mnoha orgánů, zejména v prostatě a kostech.
Prostatických izoenzym může být při agresivní rakovině prostaty uvolňován do séra a stává se z něj diagnostický biomarker.
Hladina kyselé fosfatázy se v séru také zvyšuje při resorbpci kostní hmoty a může být tak využit při monitorování kostních metastáz, například u mnohočetného myelomu.
Monitorovací biomarkery
Monitorovací biomarkery se využívají k sledování rozsahu onemocnění, postupu jeho léčby a zachycení případného replapsu.
Onkofetální antigeny
Onkofetální antigeny jedná se o molekuly, který jsou exmprimovány primárně během vývoje plodu a v dospělých tkáních je již nenacházíme. Během vývoje plodu napomáhají v ochraně před imunitním systémem matky.Této ochrany zneužívají některé nádory. Onkoantigeny se uvolňují do krve, kde můžeme sledovat jejich hladinu. Mezi využívané onkofetální antigeny patří:
- α-fetoprotein – testikulární a hepatocelulární karcinom
- CA19–9 (muciny) – karcinom pankreatu a další
- CEA (karcinoembryonální antigen) – karcinomy gastrointestinálního systému, nemalobuněčný karcinom plic a další
- hCG (lidský choriový gonadotropin) – nádory ze zárodečných buněk, fyziologicky těhotenství
- SCC (antigen karcinomů ze squamózních buněk) – karcinom cervixu
α-fetoprotein
Alfa-fetoprotein (AFP, α-fetoprotein) je hlavní plazmatický protein produkovaný žloutkovým váčkem a fetálními játry. Označuje se také jako „fetální albumin“ kvůli podobě své struktury s albuminem. Po narození jeho hladina v séru novorozence rychle klesá.
Fyziologicky je zvýšen v těhotenství (až 500 μg/l). Vzestup dále doprovází patologické stavy spojené s postižením jater, zejména aktivní hepatitidu a cirhózu. Norma u dospělých je <10μg /l.
AFP se používá jako nádorový marker u nonseminomů a ostatních germinálních nádorů (testikulární nádory, ovariální nádory, teratom) a u hepatocelulárního karcinomu (hCC) kde je až 95% senzitivita – zvažuje se screeningové vyšetřování u rizikových skupin (cirhotici, hepatitida B aj.) a hepatoblastomu (nejčastější maligní nádor jater u dětí).
2β-mikroglobulin
2β-mikroglobulin je součástí hlavní histokompatibilitního komplexu všech buněk. Uvolňuje se do séra u mnohočetného myelomu, chronické myeloidní leukémie, akutní myeloidní leukémie a dalších nádorových onemocněních.
Detekce minimálního residuálního onemocnění
Další biomarkery se dají využít k sledování zbytkového onemocnění. Hematologické nádory reagují poměrně dobře na počáteční léčbu a většina cirkulujích nádorových buněk je z cirkulace odstraněno. Pokud nedojde k odstranění všech nádrových buněk tak přežívající populace buněk tvoří tzv. minimální residuální chorobu. Podle jejího rozsahu se dá odvodit další prognóza onemocnění. Hematologické nádorové buňky si nesou jim specifické translokace a další povrchové antigeny, pomocích kterých je můžeme detekovat.
Detekce relapsu
Určité vysoce senzitivní biomarkery se dají využí k deteci včasného relapsu, dříve než jiné vyšetřovací metody. Využívá se toho například při detekci polysomií chromozomů 3, 7 a 17 v buňkách karcinomu močového měchýře, které se uvolnily do moči.
