Hurá!   WikiSkripta jsou v novém! Vzhled ale není jediná věc, která se změnila, pod kapotou je novinek mnohem víc. Pokud se chcete dozvědět více, nebo pokud vám něco nefunguje správně, podívejte se na podrobnosti.

Germinální nádory

Z WikiSkripta

(přesměrováno z Teratom)

Germinální nádory jsou definovány jako nádory vznikající z multipotentních kmenových buněk, které se mohou dále diferencovat v buňky pohlavní nebo v jiné tkáně, somatické i extrasomatické.

  1. Nádory z prvopohlavních buněk (gonocyty – jejich dělením vznikají spermie a vajíčka) – seminomy.
  2. Nádory z kmenových buněk, které se diferencují v jiné tkáně (non-seminomové nádory = teratomy v širším smyslu):
    • somatické – embryonální karcinom, polyembryom, teratomy v užším smyslu;
    • extrasomatické – nádor ze žloutkového váčku, choriokarcinom.

Nejčastějším místem výskytu germinálních nádorů jsou gonády (hlavně nesestouplá varlata). Mohou se vyskytovat ale i v jiných místech, kam za vývoje migrovaly kmenové buňky – podél axiální osy v retroperitoneu, předním mediastinu, sakrokokcygeální krajině, při bazi lební a v oblasti epifýzy. Vyskytují se především u dětí a v mladším věku a většinou se jedná o nádory maligní (s výjimkou zralých diferencovaných teratomů). Seminom je sice maligní, ale velmi dobře odpovídá na radioterapii.

Seminom (mikroskopie)
Seminom vyplňující celé varle

Seminom[upravit | editovat zdroj]

  • V ováriu a extragonadální lokalizaci se nazývá dysgerminom;
  • vyskytuje se hlavně u mužů středního věku, v ovariu u dětí;
  • maligní.

Mikroskopie: Tvoří jej pruhy nebo solidní ložiska buněk podobných gonocytům (velké, zaoblené polygonální buňky s velkými jádry s jedním až dvěma jadérky, světlá cytoplazma s obsahem glykogenu a výraznými mezibuněčnými hranicemi). Stroma tvoří charakteristická fibrovaskulární septa s lymfocytární infiltrací. Buňky stromatu se mohou přeměňovat v epiteloidní buňky a velké mnohojaderné buňky Langhansova typu – až vytváří tuberkuloidní granulomy (jejich přítomnost je spolu se zánětlivou infiltrací dobrým prognostickým znakem). Kromě této tzv. klasické varianty se vyskytuje ještě seminom anaplastický, trofoblastický a spermatocytární. U gonadoblastomu se kromě seminomových struktur nacházejí také Sertoliho buňky.

Makroskopie: Projevuje se až mnohonásobným zvětšením varlete. Nádor je solidní, homogenní, šedorůžový, případně s nekrózami. Často bývá postiženo celé varle, ve kterém nádor roste destruktivně. Většinou se vyskytuje pouze ve varleti, ale v pokročilých stádiích prorůstá do rete testis, nadvarlete, semenných vaků a obalů varlete. Metastazuje do lumbálních uzlin.

Prognóza: do 3 cm dobrá, nad 6 cm podstatně horší[1].

Spermatocytární seminom[upravit | editovat zdroj]

  • Nevyskytuje se mimo varle;
  • muži ve věku kolem 55 let;
  • maligní, ale tvoří pouze okolo 2 % všech nádorů varlat.

Mikroskopie: Nádor je složený ze tří typu buněk, které jsou navzájem promíšené, malé, střední a velké. Největší zastoupení mají střední buňky. Chromatin je vláknitý.

Makroskopie: Spermatocytární seminom se nevyskytuje mimo varle, ale není příbuzný se seminomem a mikroskopicky neprokážeme IGCNU (intratubulární germinální neoplazie neklasifikovaného typu – výchozí léze ostatních germinálních nádorů) v zachovaných kanálcích varlete. Nádor může být oboustranný – druhé varle je postiženo metachromně. Roste pomalu a je lokálně agresivní. Prorůstá do tunica vaginalis, nadvarlete, případně i do cév, ale nemetastazuje. Na průřezu má charakteristický hlenovitý vzhled.[2]

Nádor ze žloutkového váčku[upravit | editovat zdroj]

Patognomická Schillerova-Duvalova tělíska
  • Vysoce maligní;
  • v čisté formě je nejčastějším maligním germinálním nádorem nadvarlete u kojenců a malých dětí (kolem cca 18 měsíců);
  • u dospělých v čisté formě vzácný;
  • často součástí smíšených nádorů.

Mikroskopie: Nádorové buňky jsou podobné epitelu žloutkového váčku (polygonální buňky s kulatými jádry vyklenující centrální část cytoplasmy), tvoří jej systém komunikujících štěrbin vystlaných nádorovými buňkami, nádorové buňky se také radiálně řadí kolem tenkostěnných cév, které pak prominují do epitelových mikrocyst – struktury připomínající primitivní glomerula (tzv. Schillerova-Duvalova tělíska), důležitým znakem nádoru je produkce α1-fetoproteinu, který je diagnostickým markerem a ukazatelem úspěšnosti terapie, v buňkách tvoří hyalinní kapénky.

Makroskopie: Nádor je neohraničený, žlutý.

Embryonální karcinom[upravit | editovat zdroj]

  • Vysoce maligní, krajně nediferencovaný;
  • většinou se vyskytuje ve smíšených nádorech (kde je jeho přítomnost nepříznivým diagnostickým znakem).

Mikroskopie: nádor epitelový (pozitivní na cytokeratiny, na rozdíl od seminomu). Tvoří jej velké bazofilní buňky s hyperchromními jádry a s velkými jadérky. V cytoplasmě je přítomen glykogen. Buňky jsou většinou solidně uspořádané a buněčné hranice mezi nimi jsou málo zřetelné. Ve stromatu nejsou lymfocyty, přítomny jsou vícejaderné buňky produkující hCG − sarkomatoidní bb i syncytiotrofoblast.

Makroskopie: Nádor je malý (do 4 cm), šedobílý, prokrvácený, neohraničený s ložisky nekróz. V časném stadiu se šíří per continuitatem – do rete testis, nadvarlete, chámovodu.

Choriokarcinom[upravit | editovat zdroj]

Vysoce maligní choriokarcinom
  • Maligní;
  • nádor vycházející z trofoblastu (může se vyskytovat jednak jako germinální nádor, jednak jako součást trofoblastické nemoci, kdy ve 1/3 případů navazuje na hydatidózní nebo proliferační molu);
  • produkuje hCG, jehož hladina v krvi je diagnostickým markerem a ukazatelem úspěšnosti terapie;
  • metastazuje hematogenně (plíce, mozek, kosti, játra).

Mikroskopie: nádorový parenchym má podobu trofoblastu (syncytiotrofoblast – basofilní vícejaderné elementy, cytotrofoblast – světlé Langhansovy buňky), chybí však uspořádání do klků, není přítomno stroma, časté je prokrvácení (zachována fyziologická vlastnost invaze trofoblastu, dělí se do několika typů:

  • Disociovaný;
  • nediferencovaný;
  • diferencovaný.


  • Syncytiotrofoblastický;
  • cytotrofoblastický;
  • smíšený.

Makroskopie: Nádor je měkký, prokrvácený.

Prognóza: U ženy v souvislosti s těhotenstvím je prognóza dobrá, i s metastázami v plicích reaguje na chemoterapii, ale bez souvislosti s těhotenstvím je prognóza špatná.

Polyembryom[upravit | editovat zdroj]

  • Vzácný v čisté podobě;
  • maligní;
  • bývá součástí smíšených nádorů teratomové řady.

Mikroskopie: Nádorový parenchym je uspořádán do tzv. embryonálních tělísek uložených v řídkém pojivu. Tělíska připomínají somatické tkáně zárodečného terčíku z 8. dne vývoje embrya. Čistý polyembryom obsahuje více jak 90 % tělísek.

Teratom v užším smyslu (teratomy diferencované)[upravit | editovat zdroj]

Diferencovaný teratom ovária (makroskopie)
Diferencovaný cystický teratom ovária (mikroskopie)

Jedná se o nádory, v nichž jsou zastoupeny somatického tkáně jednoho, dvou nebo všech tří zárodečných listů různého stupně diferenciace. Podobá se smíšenému nádoru, ale nádorový parenchym nelze odvodit z místních tkání (teratomy jsou nádory heterologní). Podle stupně zralosti se dělí na:

  • teratom diferencovaný zralý (maturum, koetánní) – zralost tkání odpovídá věku nositele;
  • teratom diferencovaný nezralý (immaturum, embryonální);
  • teratom nediferencovaný (výše zmíněné non-seminomové nádory se somatickou diferenciací – embryonální karcinom + polyembryom).

Stupeň zralosti nádoru, pohlaví jedince a lokalizace nádoru rozhodují o zvolené terapii, která může být pouze chirurgická, případně zahrnovat i chemoterapii.[3]

Koetánní teratom[upravit | editovat zdroj]

  • „Ko“ = stejný, „aetas“ = věk, složky nádoru jsou stejně vyzrálé jako organizmus;
  • většinou benigní (např. v ovariu), ale u mužů po pubertě nejčastěji maligní;
  • častý u žen v ováriích (když je tvořen pouze kůží nazývá se dermoidní cysta), u novorozenců v sakrální oblasti nebo vyrůstá z dutiny ústní.

Mikroskopie: Mohou být přítomny jakékoli diferencované tkáně (kůže a adnexa, zuby, respirační a střevní epitel, žlázy slinné, štítná žláza, hlenotvorný epitel, hladké a kosterní svaly, tukové vazivo, chrupavka, kost, …). Pokud výrazně převažuje jedna tkáň nad ostatními (které pak mohou být těžko prokazatelné), hovoříme o tzv. monodermálních teratomech, příkladem je tzv. struma ovarii, kdy v ovariálním teratomu převažuje tkáň thyreroidey (může být zdrojem ektopické thyreotoxikosy).

Makroskopie: unilokulární cystický útvar, nejčastěji obalený často kůží obrácenou pokožkou do dutiny, s jejími deriváty.

Teratom diferencovaný s maligním zvratem[upravit | editovat zdroj]

Označení pro koetánní teratom, původně benigní, u nějž došlo k malignizaci některé z jeho původně dobře diferencovaných tkání (nejčastěji epitelu dermoidní cysty – vznik dlaždicobuněčného karcinomu).

Teratom nezralý[upravit | editovat zdroj]

Podobá se diferencovanému zralému teratomu, ale diferenciace jednotlivých komponent (nebo pouze některé z nich) není na nejvyšší úrovni. Jsou přítomny znaky malignity až k obrazu sarkomu.

  • Makroskopie: Nádor má často solidní strukturu.
  • Prognóza: Biologické chování je maligní, prognóza je špatná. Nádor rychle roste, šíří se hematogenně, lymfogenně a po protržení pouzdra i implantačně.

Smíšené germinální nádory[upravit | editovat zdroj]

Jsou častější než čisté germinální nádory, sestávají alespoň ze dvou struktur nádorů výše uvedených. Prognóza: prognózu zhoršuje příměs nediferencovaných struktur (typu embryonálního karcinomu) nebo struktur extrasomatických (typu choriokarcinomu a nádoru ze žloutkového váčku), prognosticky se uplatňuje i jejich kvantitativní zastoupení.

Alternativní rozdělení

  1. Nádory vycházející z nejprimitivnějších kmenových buněk – embryonální karcinom, polyembryom.
  2. Nádory ze tkání poněkud vyšší diferenciace:
    • extrasomatické tkáně – nádor ze žloutkového váčku, choriokarcinom;
    • somatické tkáně – teratomy v užším smyslu;
    • nádory z embryonálního základu gonád – seminom (dysgerminom).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  2. PANDEY, Vinita, Yasmeen KHATIB a Archana Laxman KHADE, et al. Spermatocytic seminoma with rhabdomyoblastic differentiation: Case report and review of literature. Indian J Pathol Microbiol [online]. 2018 Jul-Sep, vol. 61, no. 3, s. 437-439, dostupné také z <https://doi.org/10.4103/IJPM.IJPM_243_17>. ISSN 0377-4929 (print), 0974-5130. 
  3. MICHALSKI, Wojciech, Joanna JONSKA-GMYREK a Grazyna PONIATOWSKA, et al. Testicular teratomas: a growing problem?. Med Oncol [online]. 2018, vol. 35, no. 12, s. 153, dostupné také z <https://doi.org/10.1007/s12032-018-1215-3>. ISSN 1357-0560 (print), 1559-131X.