Skleritida

Skleritida je závažný zánět skléry. Obvykle bývá neinfekční etiologie. Často doprovází systémové onemocnění. Může být difuzní či ložiskový. Postihuje častěji starší pacienty, s převahou žen.

Etiologie

Skleritida je většinou neinfekční zánět vznikající v souvislosti se systémovou autoimunitní nebo revmatickou chorobou. V takovém případě se jedná o imunokomplexovou vaskulitidu cév skléry a hlubokého plexu episkléry. Zánět má chronický průběh. Dochází k nekróze cév i pojivové tkáně.

Vzácněji může vzniknout též skleritida z infekční příčiny. Původcem mohou být bakterie, viry, plísně i paraziti. Patogen se buď do skléry šíří z okolní zanícené tkáně (při keratitidě, endoftalmitidě, orbitocelulitidě či sinusitidě) anebo septickým embolem krevním řečištěm.

Infekční skleritida může probíhat jako hnisavý zánět, který vznikl šířením z okolních tkání, nebo nehnisavý zánět, který doprovází systémové infekce.

Klinický obraz

Skleritida

Pacient popisuje intenzivní bolest vystřelující do okolí. Při vyšetření pozorujeme difuzní smíšenou injekci (s výjimkou zadní skleritidy). Může být přítomen edematózní uzlík, který je nepohyblivý vůči spodině (nodulární forma). U zadní skleritidy může být taktéž přítomna protruze bulbu.

Klasifikace

Šedofialové zabarvení skléry při přední nenekrotizující skleritidě

Dle anatomické lokalizace rozlišujeme:

• přední skleritidu (scleritis anterior) - zánět probíhá na skléře před ekvátorem bulbu;
• zadní skleritidu (scleritis posterior) - zánět postihuje skléru za ekvátorem.

Přední skleritidu lze dále rozdělit dle charakteru zánětu:

• nenekrotizující přední skleritida;
  • difuzní forma;
  • nodulární forma;
• nekrotizující přední skleritida;
  • se zánětem;
  • bez zánětu;
• infekční skleritida;
  • hnisavá;
  • nehnisavá.

Přední skleritida

Přední nenekrotizující skleritida

Difuzní forma přední nenekrotizující skleritidy typicky postihuje jeden či více kvandrantů skléry. V postižené oblasti dochází k edému a překrvení. V důsledku překrvení tkáně má skléra až šedofialovou barvu, která nemizí ani při aplikaci 1% adrenalinu.

Nodulární forma se vyznačuje přítomností nodulu. V okolí je patrné překrvení.

Nodulus při nodulární formě přední skleritidy je nepohyblivý. Nodulus při episkleritidě je volně pohyblivý.

Prognóza je vcelku příznivá. Nedochází k přechodu onemocnění do nekrotizující formy. V rámci terapie podáváme lokálně i systémově nesteroidní antiflogistika.

Přední nekrotizující skleritida se zánětem

Přední nekrotizující skleritida ze zánětem je typická ložiskovou hlubokou injekcí a zhoršující se záchvatovitou bolestí. Dochází k okluzi a deformaci cév skléry. Též v episkléře vznikají avaskulární okrsky. Skléra se postupně ztenčuje. Kolagenní fibrily podléhají nekróze, až se obnaží uvea. Skleritida přechází v uveitidu. Komplikacemi může být postižení rohovky, sekundární glaukom či katarakta. Terapie spočívá v systémovém podávání kortikosteroidů, případně imunosupresiv.

Přední nekrotizující skleritida bez zánětu

Přední nekrotizující skleritida bez zánětu (též Scleromalacia perforans) postihuje většinou ženy trpící revmatoidní artritidou. Ve skléře vznikají žlutá nekrotická ložiska. Postupně dochází ke ztenčování skléry, až k obnažení uvey. Tato varianta skleritidy může probíhat i bez bolestí. Dochází ke zvýšení nitroočního tlaku. Kauzální terapie neexistuje. U závažných průběhů se přistupuje k chirurgické léčbě pomocí lyofylizované skléry.

Zadní skleritida

Zadní skleritida probíhá velmi často beze změn v předním segmentu oka. V části případů může být spojena se systémovým onemocněním. Typickými projevy je bolest, protruze bulbu, edém víček a oftalmoplegie (vzniklá v důsledku myozitidy). Může dojít k odchlípení sítnice, ablaci choroidey, edému papily zrakového nervu nebo makulárnímu edému. Terapie spočívá v systémovém podávání kortikosteroidů, v indikovaných případech též imunosupresiv.

Infekční skleritida

Postižení skléry infekční etiologie bývá vzácné. Nejčastější patogenem způsobujícím infekční skleritidu je varicella zoster virus. Dále může zadní skleritida vzniknout též jako součást lymeské borreliózy, vzácněji při tuberkulóze či syfilis. Bakteriální infekce se většinou na skléru šíří z přilehlých oblastí.

Odkazy

Související články

• Episkleritida
• Původci infekcí oka
• Okohybné svaly
• Stavba oka
• Endoftalmitida

Použitá literatura

• • ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 2. vydání. Praha : Galén, 2017. 234 s. ISBN 978-80-7492-316-6.