Středoušní dutina

Z WikiSkript

Středoušní dutina je nepravidelný prostor mezi pars tympanica a pars petrosa spánkové kosti. Je vyplněná vzduchem, který se sem dostává z nosohltanu přes Eustachovu trubici. Dutina obsahuje drobné středoušní kůstky, které spojují její laterální a mediální stěnu a slouží k přenosu vibrací z bubínku do vnitřního ucha. Na frontálním řezu má tvar přesýpacích hodin, jejichž zúženou část tvoří ze zevní stěny bubínek a z vnitřní stěny vypouklé promontorium.

Ohraničení a obsah[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mediální stěna (paries labyrinthicus)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • dva otvory komunikující s kostěným labyrintem – fenestra vestibuli (ovalis) et rotunda (cochleae)
  • prominentia canalis facialis
  • prominentia canalis semicircularis lateralis
Středoušní dutina
  • promontorium – podmíněno prvním závitem hlemýždě, na něm probíhá n. tympanicus v tzv. sulcus tympanicus

Laterální stěna paries membranaceus)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Strop (paries tegmentalis)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dno (paries jugularis)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ventrální stěna (paries caroticus)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • canalis caroticus (a. carotis interna), z kterého jdou do středoušní dutiny dva canaliculi caroticotympanici (nn. caroticotympanici)
  • canalis musculotubarius – tvořen pomocí tuba auditiva a m. tensor tympani

Dorsální stěna (paries mastoideus)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • dorsálně přechází ve vchod do celullae mastoidae (= antrum mastoideum)
  • canaliculus chordae tympani (chorda tympani) vedoucí do canalis n. facialis
  • eminentia pyramidalis – v ní m. stapedius (inervace z větve n. facialis)

Sliznice dutiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Sliznice je kryta epitelem, který se místo od místa mění. Při ústí Eustachovy trubice je epitel víceřadý cylindrický s řasinkami. V ostatních částech je jednovrstevný, kubický až cylindrický. Na bubínku se nachází epitel plochý a tenký, který se rovněž vyskytuje v antrum mastoideum. Z horní strany jsou průběhem chorda tympani vytaženy řasy sliznice: plica mallearis posterior et anterior, plica chordae tympani.

Středoušní kůstky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hlavním obsahem středoušní dutiny jsou 3 sluchové kůstky – kladívko (malleus), kovadlinku (incus) a třmínek (stapes). Kůstky přenáší a zesilují vibrace z bubínku na membránu oválného okénka a tím do vnitřního ucha. Sluchové kůstky jsou navzájem spojeny drobnými klouby.

Na sluchové kůstky se upínají dva svaly:

  • musculus tensor tympani – od stěny Eustachovy trubice na rukojeť kladívka, jeho stahem se zvyšuje napětí bubínku
  • musculus stapedius – od zadní stěny středoušní dutiny k místu spojení obou ramének třmínku, vysunuje třmínek z oválného okénka

Při současném stahu obou svalů se tak zvyšuje tuhost převodního systému a vnitřní ucho je tak chráněno před příliš intenzivním zvukem.

Vývoj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vývoj středoušní dutiny

Lidské embryo má pět párů faryngových (žaberních) výchlipek. První faryngová výchlipka tvoří slepý výběžek nazývající se recessus tubotympanicus. Rozšiřováním konce této výchlipky se vytváří primitivní středoušní dutina.

Z rovné mediální části vzniká Eustachova trubice, tuba pharyngotympanica. Na místě styku této žaberní výchlipky s první vkleslinou vzniká bubínek, membrana tympani. Později je celá vznikající dutina vystlána epitelem, který pokrývá i středoušní kůstky – malleus, incus a stapes.

Malleus vzniká z mandibulárního valu a incus z maxilárního valu prvního žaberního oblouku. Stapes vzniká z oblouku druhého. Jejich osifikace začíná již ve čtvrtém prenatálním měsíci a jsou to první plně osifikované kosti.

Galerie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. ISBN 978-80-7169-970-5.
  • SADLER, Thomas, W. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada, 2011. 414 s. ISBN 978-80-247-2640-3.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.