Subjektivní příznaky očních onemocnění

Z WikiSkript

Bolest oka nebo jeho okolí[upravit | editovat zdroj]

Bolest je lokalizovaná přímo v oku nebo jeho okolí, často vyzařuje do oblasti čela či spánků. Mezi možné příčiny patří rychlé zvýšení nitroočního tlaku (např. akutní glaukomový záchvat), zánět oka a jeho struktur, trauma oka nebo jeho okolí.

  • Povrchová bolest oka nastává při suchosti oka, přítomnosti cizího tělesa v oku, konjunktivitidě, povrchovém poranění rohovky nebo spojivky, nepřesně padnoucích očních čočkách, podrážděním kosmetickou, chemickém podráždění atd.
  • Hloubková bolest nastává při iritidě, uveitidě, zvýšeném nitroočním talku nebo akutním glaukomu. Může nastat i při počátečních stádiích chřipky anebo sinusitidy.

Světloplachost (fotofobie)[upravit | editovat zdroj]

Oči jsou přecitlivělé na osvit, jejich vystavení jasnému světlu je pro daného jedince bolestivé. Nastává při poraněních oka, poškození rohovky (např. eroze rohovky), iritidě, konjunktivitidě, uveitidě, počátečním stádiu katarakty nebo při syndromu suchého oka. Může nastat i jako pooperační stav např. po laserové operaci.

  • Pozn. citliví jedinci mohou pociťovat světloplachost i bez zjevných příčin.

Slzení (epifora, nadměrná lakrimace)[upravit | editovat zdroj]

Slzení oka je stav, při kterém se nadměrně tvoří slzná tekutina. Může vznikat při podráždění očí (např. prachem, dýmem, chemikáliemi), přítomnosti cizího tělesa v oku, alergiích, překážkách v odtokových slzných cestách (např. anatomické vady, nádory, ozařování), ochabnutí dolního víčka (ektropium), infekce, syndrom suchého oka atd.

Začervenání oka a jeho okolí[upravit | editovat zdroj]

Začervenání oka je častým příznakem, který může navazovat na příčinu banální i závažnou. Poškození struktur může být ve vrstvách povrchových i hlubších.

  • Dočasné začervenání může nastat při vystavení prachu, větru, při drobném povrchovém poranění spojivky nebo rohovky, UV záření, chlorovaná voda, kosmetika, plač, únava, atd.
  • Přetrvávající začervenání může značit závažnější problém, např. konjunktivitidu, iritidu, keratitidu, uveitidu, skleritidu, glaukom, syndrom suchého oka atd.
  • Začervenání víček a očního okolí může značit infekci, blefaritidu, celulitidu a absces víčka, záněty mazových žláz (hordeolum, chalazion), podráždění kosmetikou - kontaktní dermatitidu, atopickou dermatitidu, alergickou reakci nebo rosaceu

Pokles vidění[upravit | editovat zdroj]

Pokles vidění může být postupný nebo náhlý a může postihovat jedno nebo obě oči. Mezi nejčastější možné příčiny patří refrakční vady (myopie, hypermetropie, astigmatismus), trauma nebo poškození rohovky.

  • Náhlá ztráta vidění nastává během několika minut až hodin. Je způsobená poruchami krevního zásobení zrakového nervu nebo sítnice, odchlípením sítnice, iritidou nebo traumatem. Nastává při akutním glaukomu, kdy je doprovázená ostrou bolestí či nauzeou. Může ale značit i onemocnění primárně nepocházející z oka jako je CMP. Náhlý a přechodný pokles vidění je způsoben transitorní ischemickou atakou (TIA) nebo migrénou.
  • Postupný pokles vidění značí refrakterní vadu (myopie, hypermetropie, astigmatismus), kataraktu, glaukom, věkem podmíněnou degeneraci makuly nebo diabetickou retinopatii. Může nastat i při syndromu suchého oka.

Plavající „mušky“[upravit | editovat zdroj]

Myodesopsie je termín pro přítomnost pohyblivých prvků v zorném poli. Popisují se jako drobné tečky, skvrnky, mušky, saze nebo pavučinky, které jsou vnímány při pohledu na světlé pozadí (papír, světlá stěna). Tyto fenomény v zorném poli mohou být způsobeny méně závažnými příčinami – změnami v sklivci, které jsou nejčastěji způsobené stárnutím oka, dále krátkozrakostí, únavou a stresem, delším pozorováním obrazovky, traumatem nebo pooperačním stavem, mohou být ale i projevem závažnějšího onemocnění, jako je zánět, odlučování sítnice, trhlina v sítnici, diabetická retinopatie a krvácení do sklivce.

Světelné vjemy[upravit | editovat zdroj]

Fotopsie, náhle světelné fenomény, záblesky, jiskření anebo blikající světlo, které nepocházejí ze skutečného zdroje světla, mohou být příznakem stárnutí oka a krátkozrakosti, degenerace sklivce či sítnice, trhliny v sítnici, odlučování sítnice (1. příznak) anebo mohou nastat po úraze oka a hlavy. Běžný výskyt je po 40. roku života, spojený se zákaly sklivce, většinou bez závažného poškození oka.

Poruchy motility oka[upravit | editovat zdroj]

Poruchy pohyblivosti oka jsou spojeny s obrnami očních svalů a jejich záněty, úrazy, myopatiemi a endokrinními poruchami (otok a fibrotizace okohybných svalů při endokrinní orbitopatii při Grawes-Basedowově nemoci), myasthenii gravis, pooperačními komplikacemi a anatomickými vadami.