Vény

From WikiSkripta

Žíly (venae) jsou cévy vedoucí krev směrem k srdci.

Histologická stavba[edit | edit source]

Porovnání stěny arterie a vény

Stěna žil má méně zřetelnou stavbu a je většinou tenčí než stěna arterií. Síla stěny se regionálně liší, u končetinových žil bývá větší než u žil trupu. Tunica intima obsahuje podlouhlé polygonální buňky endotelu orientované ve směru toku krve a tenkou vrstvu subendothelového vaziva. Lumen je potažené silnou vrstvou glykokalyx. Mebrana elastica interna není vytvořena vždy a často není souvislá.

Tunica media se regionálně liší. Obsahuje velmi malé množství svalových buněk, jejichž úprava je velmi variabilní. Mezi nimi je velké množství elastických a kolagenních vláken.

Tunica adventitia tvoří u žil dutiny břišní (vena portae, vena cava inferior) nejsilnější vrstvu, může obsahovat longitudinálně uspořádanou hladkou svalovinu. Oproti tepnám je stěna žil méně inervovaná, avšak má bohatší vasa vasorum, které mohou zasahovat až do medie.


Chlopně[edit | edit source]

Video žilní chlopně

Mnoho žil, především na končetinách, obsahuje chlopně, což jsou duplikatury intimy vystužené vazivem, které brání zpětnému proudění krve. Většinou se vyskytují jako dvě protilehlé poloměsíčité chlopně, které umožňují průtok pouze centripetálně. Proximálně od chlopně lze na žíle pozorovat mírné rozšíření tvořící sinusy. Tato rozšíření mohou za patologických stavů tvořit uzlovitá rozšíření – žilní městky (varixy).

Spojení žil a tepen v jednom společném vazivovém obalu spolu s výskytem chlopní umožňuje, že rytmické kontrakce tepen zároveň stlačují žíly, čímž napomáhají proudění krve v nich. Chlopně poté usměrňují směr toku krve.


Variabilita stavby[edit | edit source]

Žíly nadledvin mají ve své stěně podélné polštářky hladké svaloviny, které žíly kontrahují. Některé žíly mozku naopak neobsahují žádnou svalovinu. Stěny vv. pulmonales a vv. cavae mohou obsahovat kardiomyocyty, které se mohou spontánně kontrahovat a vytvářet tak srdeční arytmie.


Anatomie a fyziologie[edit | edit source]

Na mrtvém těle jsou žíly ochablé a většinou obsahují krev. V živém těle je v žilách nízký tlak (5–20 mm Hg), proto z nich krev nestříká, ale vytéká. Tlak klesá směrem od periferie k srdci, ve velkých žilách blízko srdce může být tlak menší než atmosférický, což umožňuje nasávání krve při diastole. Zároveň však při porušení (např. při chirurgickém zákroku) této cévy může dojít ke vzduchové embolii.

Žilní oběh má velký objem a krev v něm proudí pomalu, proto má často funkci rezervy krve, například v játrech či slezině.

Uložení žil je dvojí. Povrchové žíly většinou nedoprovázejí arterie, jsou bohatě vzájemně propojeny a vytvářejí spojky do hlubokých žil. Hluboké žíly většinou doprovázejí příslušné tepny, často jsou u tepen středního kalibru zdvojené.

Arteriovenosní anastomosy[edit | edit source]

Arteriovenosní anastomosy jsou zkratky obcházející typický systém kapilár. Jsou to spojky tepen malého kalibru přímo do žil. Většina těchto spojení je na velmi malé úrovni, největším takovým spojem je cévní klubíčko glomus coccygeum na konci arteria sacralis mediana, před hrotem kostrče. Typicky se vyskytují taky v kůži, kde jsou zodpovědny za rychlé řízení termoregulace.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie III. 2., upr. a dopl. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2004. 673 s. s. 146-147. ISBN 80-247-1132-X.
  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. s. 217. ISBN 978-80-247-3729-4.
  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3068-4.