Žlučník

(přesměrováno z Vesica biliaris)

Žlučové cesty – nákres

Žlučník (vesica fellea, vesica biliaris) se nachází se na spodní straně jater ve fossa vesicae biliaris. Žlučník je úplně nebo jen zčásti krytý peritoneem, které přechází z viscerální plochy jater. Hlavní funkce žlučníku je střádat žluč, která přitéká z jater, a koncentrovat ji.

Stavba

Žlučník a extrahepatální žlučové cesty

Rozlišujeme čtyři části žlučníku: fundus, corpus, collum vesicae biliaris a ductus cysticus.

  • Fundus vesicae biliaris – dno žlučníku, směřuje dopředu a dolů, částečně vyčnívá přes okraj jater. Ventrálně od něj je přední stěna břišní, kaudálně colon transversum. Volně přechází v corpus vesicae biliaris.
Fundus se na přední stěnu břišní promítá navnitř od pravé medioklavikulární čáry. Je tedy přístupný palpačně.
  • Corpus vesicae biliaris – leží ve fossa vesicae biliaris. Shora naléhá na flexura coli dextra. Dorzálně se zužuje a přechází v collum vesicae biliaris. Místo přechodu těla v krček se označuje jako infundibulum žlučníku. Je to místo styku s pars superior duodeni.
  • Collum vesicae biliaris – dorzální zúžená část, volně přechází ve vývod žlučníku.
  • Ductus cysticus – je dlouhý 2–3 cm, pak následuje spojení s ductus hepaticus communis za vzniku ductus choledochus. Uvnitř ductus cysticus probíhá řasa plica spiralis, která umožňuje průtok žluči oběma směry. Představuje překážku při průchodu žlučových kamenů.

Procesy žlučníku

Schéma zahušťování žluči

Zahuštění žluči probíhá pomocí epitelové výstelky žlučníku, která má vysokou absorpční kapacitu. Proces je založen na aktivním transportu iontů do mezibuněčné štěrbiny. Na bazolaterální membráně odčerpává Na+/K+ ATPáza sodné kationty ven z buňky. Sodík je na luminální straně směňován za H+, což výrazně zvyšuje aciditu žluči. V lumen žlučníku se vodíkový kationt slučuje s HCO3- za vzniku vody a oxidu uhličitého. Přestup Na+ je doprovázen paracelulárním a transcelulárním transportem Cl-. Ionty s sebou strhávají vodu, čímž se koncentrace ostatních složek žluči (např. cholesterol, žlučové kyseliny, bilirubin) uvnitř žlučníku zvyšuje. Výsledné zahuštění je až dvanáctkrát vyšší [1], pH může klesnout z 8,2 na 6,5.[1]

Schéma umístění žlučníku

Histologie

Stěnu žlučníku tvoří tunica mucosa, tunica muscularis a tunica serosa.

Tunica mucosa

Sliznice vytváří řasy, které jsou patrné zejména v prázdném žlučníku, protože jejich výška je závislá na množství obsahu žlučníku. Místy se utváří vchlípeniny, které připomínají kapsy a zasahují až do tunica muscularis. Tyto dutinky se nazývají Rokitanského - Aschoffovy sinusy.

Na celém povrchu sliznice je žlučník vystlán jednovrstevným cylindrickým epitelem s mikroklky, který je vybaven spojovacími komplexy. V epitelových buňkách se hojně vyskytují mitochondrie. Buňky epitelu dokáží vylučovat v malé míře hlen. Mimoto jsou schopny vstřebávat vodu a tím napomáhají ke koncentrování žluči. Podle této funkce můžeme říct, že se jedná o resorpční epitel. Při krčku žlučníku se v jeho stěně objevují mucinózní žlázy, které odpovídají za většinu hlenu ve žluči.

Lamina propria mucosae se skládá z řídkého kolagenního vaziva. Lamina muscularis mucosae chybí!

Tunica muscularis

Svalová vrstva je tenká a hladké svalové buňky jsou orientovány cirkulárně. Svalovina je důležitá pro vylučování žluči, svalové stahy jsou vyvolány cholecystokininem a autonomním nervovým systémem.

Tunica serosa

Žlučník je k játrům připoután tlustou vazivovou vrstvou. Proto v místě styku s játry nemá serosní povlak, ale adventicii. Mimo místa, kde naléhá na povrch jater, je žlučník kryt typickou serosní vrstvou.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X
  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5
  • JUNQUEIRA, L., Robert KELLEY a José CARNEIRO. Základy histologie. - vydání. H+H, 1997. 502 s. ISBN 9788085787375.
  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2012. 556 s. ISBN 9788024737294.

Reference

  1. ↑ a b TROJAN, Stanislav a ET AL.. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 771 s. s. 354-357. ISBN 80-247-0512-5.