Zánětlivá onemocnění anu

Z WikiSkript

(přesměrováno z Zánět anu)

Proktitida[upravit | editovat zdroj]

Je akutní, nebo chronické onemocnění anu charakteristické krvavou a řídkou stolicí. V akutním stádiu je proktitida doprovázena teplotami a může být přítomna přechodná insuficience sfinkterů s inkontinencí.

Příčiny

M. Crohn, proctitis ulcerosa, postradiační proktitida, lymphogranuloma venereum, gonorea, AIDS, karcinom.

Diagnóza

Červená krvácivá sliznice s povrchovými defekty až ulceracemi. K diagnóze je potřebná rektoskopie s biopsií sliznice a bakteriologickým vyšetřením.

Terapie

Úprava diety, heřmánkové nálevy, kortikoidy.

Anální a periproktální absces[upravit | editovat zdroj]

Patogeneze
Klasifikace
  • subkutánní (5–10 %) – po stranách anu, většinou je lokalizován dále od řitního otvoru;
  • submukózní (5 %) – nachází se mezi sliznicí a vnitřním svěračem, často se perforací vyprázdní do rekta;
  • intersfinkterické (horní a dolní) (40–50 %) – horní se propaguje nad m. levator ani (supralevátorová), častěji se vyskytuje dolní;
  • transsfinkterické (30–40 %) – postihuje fossu ischiorektalis, vytváří tzv. podkovovitý absces;
  • pelvirektální – vyskytují se vzácně kolem rekta, nad levátory a pod pánevním peritoneem, obvykle infekce pochází z gynekologických orgánů, prostaty, semenných váčků, nebo z močového měchýře.


Příznaky

Anální abscesy se obvykle projevují tlakem v anorektalní oblasti a výraznou bolestí, která se zvyšuje po defekaci. U pacientů s análním abscesem lze očekávat zvýšená teplota, třesavka a zimnice. Absces může způsobit i septický stav s následnou alterací organismu.

Diagnóza
  • Povrchové abscesy – inspekce a palpace dvěma prsty (jeden prst v konečníku, druhý zevně), někdy je pro velkou bolestivost nutné provést vyšetření v anestezii.
  • Hluboké abscesy – vyšetření pomocí CT a endosonografie.
Terapie

Základem terapie je včasná incize s následnou drenáží abscesu. Používají se incize radiální, ve tvaru písmene T a křížové. Absces lze otevřít i transanálně, ale musíme dbát na zachovaní m. puborectalis z důvodu možné inkontinence.

Píštěle anorektální[upravit | editovat zdroj]

Píštele anorektální - klasifikace
Patogeneze
Klasifikace
  • podslizniční a podkožní – probíhají navnitř od svěračů;
  • extrasfinkterické – obcházejí svěrače;
  • intersfinkterické – mezi oběma svěrači;
  • transsfinkterické – procházejí různě velkou částí svěračů.
Diagnóza

Při pohledu vidíme secernující ústí píštěle v perianální oblasti nebo v oblasti hráze. Pohmatem zjistíme tuhý pruh, který odpovídá píštěli pod kůží. Lze provést i fistulografie – nástřik píštěle methylénovou modří.

Terapie

Terapie je chirurgická a provádí se:

  • discize pístěle a následné hojení per secundam;
  • fistulektomie – excize stěny píštěle a následné hojení per secundam;
  • postupné prořezávání svěračů – píštělí se protáhne vlákno a utáhne se u řitě, následně se postupně utahuje 2 až 3 týdny. Ligatura se začne prořezávat sfinkterem se současných fibrózním hojením bezprostředně za vláknem. Tento postup se nazývá Hippokratova elastická ligatura. Pokud by se přistoupilo na radikální excizi mohlo by dojít k inkontinenci.

Atypické píštěle[upravit | editovat zdroj]

Atypické píštěle v anorektální oblasti jsou typické například pro m.Crohn, venerické choroby a leukózy. Jedná se o píštěle: extrasfinkterické píštěle; pelvirektální píštěle; rektoorgánové píštěle.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Terapie spočívá v širokém otevření a drenáži. Někdy je potřeba kvůli pokročilému onemocnění potřeba vyvést dočasnou kolostomii.

Fistulující pyodermie[upravit | editovat zdroj]

Jde o kožní anomálie projevující se tvorbou retenčních cyst. Vyskytuje se v oblasti perianální, ingvinální, ale i na břiše, podkolenní a podpaží. Choroba se často vyskytuje u obézních lidí s poruchou látkové přeměny a sklonem v tvorbě akné.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o subkutánní abscesy s tvorbou píštělí a sekrecí hnisu, které svou chronicitou vedou k tvorbě indurací a lividnímu zbarvení kůže.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

V počátečních stádiích lze přistoupit na konzervativní terapii antibiotiky. Léčba antibiotiky však bývá často neúspěšná. Je proto důležité provést excize postižených úseků kůže s otevřením komunikujících abscesů. Po excizi se kůže nechává hojit per secundam, nebo lze použít zákroky plastické chirurgie.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Převzato z[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Speciální chirurgie. 3. vydání. Praha : Galén, 2014. 511 s. ISBN 978-80-7492-128-5.
  • ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Chirurgická propedeutika. 34. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3770-6.
  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.