Bércový vřed

Z WikiSkript
Bércový vřed hojící se granulační tkání
Bércový vřed povleklý fibrinem

Bércový vřed (lat. ulcus cruris) je ztráta kožní substance zasahující různě hluboko do podkožních tkání. Jedná se o chronickou ránu s dobou hojení delší než 6 týdnů. Vzniká následkem závažných trofických změn tkáně poškozené předchozím onemocněním, nejčastěji vaskulárním. Vyskytuje se především ve vyšším věku. Jde o polyetiologické onemocnění.[1]

Etiopatogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ve většině případů vzniká následkem závažných trofických změn – až v 85 % žilního původu (tzv. venózní ulcerace), v 10 % tepenného původu, zbylých 5 % má jinou příčinu.

Zevní příčiny: fyzikální, chemické, infekční, artefakty.

Vnitřní příčiny: poruchy venózní, arteriální, lymfatické, hematogenní, koagulační, metabolické, neuropatická onemocnění, vaskulitidy, tumory, smíšené poruchy.[1]

Venózní ulcerace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Bércový vřed žilního původu

Etiopatogeneze:

  1. Flebotrombóza: Po jejím odhojení může dojít k částečné nebo úplné rekanalizaci postižené žíly, avšak většinou s destrukcí a následnou insuficiencí chlopní v hlubokém a spojovacím žilním systému. Důsledkem těchto poruch makrocirkulace je krevní stáza a postupný rozvoj žilní hypertenze, která má sekundární odezvu v oblasti mikrocirkulace – zvýšenou propustnost kapilár, ztrátu plazmatických bílkovin a vytváření fibrinové perikapilární manžety. Tyto změny spolu s reologickými poruchami vedou k trofickým změnám tkání a ke vzniku tzv. posttrombotického bércového vředu,
    • Ulcerace bývají hluboké, rozsáhlé, často i cirkulární, s nepravidelnými, mnohdy podminovanými okraji, mají výrazný exsudativní charakter, povleklou spodinu a jsou provázeny rozsáhlým edémem.
  2. Primární varikozita: Bércové vředy jsou terminálním projevem chronické žilní nedostatečnosti zapříčiněné insuficiencí žilních chlopní v hlubokém žilním systému, ve spojovacích žilách, případně v povrchovém žilním systému, nebo kombinací všech poruch předcházejících.
    • Ulcerace jsou menší, mají mělkou spodinu a hladké okraje;
    • nejčastěji lokalizovány na vnitřní straně distální třetiny bérce v místě tzv. Cockettových perforátorů, ale i nad jinými místy v oblasti bérce.[1]

Arteriální ulcerace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vznikají parciálním nebo úplným cévním uzávěrem, jehož příčiny jsou nejčastěji arteriosklerotické změny. Arteriální uzávěr se na kůži v postižené oblasti projeví nejdříve černohnědou nekrózou a po jejím odloučení se objeví ulcerace se žlutými, ke spodině lpějícími nebo mazlavými povlaky.

Ulcerace jsou často kruhovitého tvaru a kromě lokalizace na předních, mediálních a laterárních stranách bérců se vyskytují také na nártech, prstech a patách, jsou značně bolestivé, zvláště ve vodorovné poloze nohou.[1]

Vyšetření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vyšetření venózního a arteriálního systému dolních končetin – sonografie (Doppler, Doppler Duplex);
  • vyšetření funkční zdatnosti svalově žilní pumpy – digitální fotopletyzmografie (D-PPG);
  • v nejasných případech – flebografie, izotopová flebografie, arteriografie;
  • mikrobiologické, ev. mykologické vyšetření[1].

Hojení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

1. fáze: exsudativní (zánětlivá, čistící)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

2. fáze: proliferační (granulační)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

3. fáze: reepitelizační, remodelační[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Migrace, mitotické dělení a diferenciace buněk za podpory růstových faktorů a vyzrávání kolagenních vláken;
  • buňky bazální vrstvy migrují k povrchu kůže a současně se přibližují amébovým pohybem od okrajů rány do jejího centra;
  • nakonec dochází k dozrávání buněk, k definitivní přestavbě epidermis s jednotlivými vrstvami a funkcemi. Paralelně s tímto procesem probíhají strukturální změny ve škáře a původní rána se mění ve zhojenou, jizevnatou tkáň.[1]

U chronických ran, mezi které patří i bércový vřed, je proces hojení narušen řadou místních a celkových faktorů. Proto jsou jednotlivé fáze prolongovány, zejména fáze exsudativní a granulační.[1]

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Kontaktní alergie z množství aplikovaných extern,
  • erysipel.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Lokální a systémová léčba (venofarmaka, vazodilatancia, analgetika a enzymové přípravky);
  • odstranění všech nekrotických, fibrinových a bakteriálních povlaků neboli debridement rány – mechanický, autolytický, chemický, enzymatický;
  • stimulace granulace a epitelizace – masťová terapie a vlhké obklady;
  • zevní komprese u vředů žilní a lymfatické etiologie – krátkotažná obinadla[2].

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i POSPÍŠILOVÁ, A. Bércový vřed. Dermatologie pro praxi [online]. 2008, roč. 2, vol. 2, s. 79-84, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/der/2008/02/08.pdf>. 
  2. BARUČÁKOVÁ, L a Y VANTUCHOVÁ. aKombinovaná léčba bércových ulcerac. Interní medicína [online]. 2010, roč. 12, vol. 6, s. 312-315, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/int/2010/06/05.pdf>. 

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]