Baroreflex

Z WikiSkript

Baroreflex (baroreceptorový reflex) je mechanismus sloužící k akutní regulaci krevního tlaku. Jedná se o autonomní reflex, je zprostředkován baroreceptory a autonomním nervovým systémem.

Mechanismus

Baroreceptory se nacházejí v arcus aortae a v sinus caroticus (aortokarotické receptory). Jedná se o mechanoreceptory reagující na rychlé změny arteriálního tlaku. Dochází k depolarizaci a tím vzniku akčního potenciálu.[1]

Receptory v karotickém sinu nejsou při tlaku do 50–60 mmHg stimulovány, maximální stimulace nastává při 180 mmHg. V případě receptorů v arcus aortae se hodnoty pohybují o 30 mmHg výš. Zvýšení krevního tlaku se projeví vyšší frekvencí akčních potenciálů.[2]

Křivka závislosti počtu impulzů na krevním tlaku je sigmoidní s maximální strmostí v oblasti okolo 100 mmHg, díky tomu je v tomto rozsahu systém na změny tlaku nejvíce citlivý.[2]

Cestou nervus glossopharyngeus (ze sinus caroticum) a nervus vagus (z arcus aortae) se podněty dostávají do vazomotorických center v mozkovém kmeni: retikulární formace prodloužené míchy, nucleus tractus solitarii, nucleus ambiguus a area postrema.[1]

Informace se integrují v nucleus tractus solitarii, odtud je aktivováno centrum v kaudální ventrolaterální míše (CVLM), které dále:

  • inhibuje rostrální ventrolaterální míchu (RVLM), což vede k inhibici sympatiku → vazodilatace, snížení kontraktility;
  • excituje nucleus ambiguus, jádro nervus vagus. Ten působením parasympatiku na SA zpomalí srdeční frekvenci.

Obojí vede ke snížení krevního tlaku.[3]

Obdobně v případě snížení krevního tlaku dochází k útlumu inhibice sympatiku a zároveň inhibici parasympatiku a tedy vazokonstrikci, zvýšení srdeční frekvence a kontraktility, což krevní tlak opětovně zvýší.[3]

Význam baroreflexu

Baroreflexní mechanismus kompenzuje krátkodobé změny tlaku (slouží jako nárazníkový systém). Udržuje tak krevní tlak ve středních hodnotách ve většině běžných situací. Není-li barorecepční reakce funkční, zvyšuje se kolísavost až na trojnásobek.[2]

Ortostatická reakce

Ortostatická reakce je reflexní reakce organismu na ortostatickou hypotenzi – snížení krevního tlaku v důsledku změny polohy z leže do stoje. Je zprostředkována baroreflexem. Snížení krevního tlaku vyvolá snížení aktivity baroreceptorů v sinus caroticus a arcus aortae, což vede k inhibici parasympatiku a snížení inhibice sympatiku. To má za následek vazokonstrikci, zvýšení srdeční frekvence a kontraktility.[2]

Hypertenze

V důsledku dlouhodobé hypertenze dochází k reverzibilní přestavbě baroreceptorů, které následně zvýšený krevní tlak udržují.[2][3] K takovému přizpůsobení (reseting) dochází během jednoho až dvou dní. Je způsobeno snížením počtu impulzů z baroreceptorů po několika minutách, přestože k úpravě tlaku nedojde. S tím souvisí fakt, že baroreceptory reagují především na změnu krevního tlaku. Reakce na rychle se zvyšující krevní tlak je podstatně větší, než je-li tlak na takto vysoké hodnotě dlouhodobě.[2]

Barorecepční citlivost

Barorecepční citlivost udává, o kolik milisekund se změní interval mezi dvěma srdečními údery RR , změní-li se krevní tlak o 1 mmHg. Fyziologicky se tato hodnota pohybuje mezi 10–15 ms → pokles krevního tlaku o 10 mmHg vyvolá vzestup srdeční frekvence ze 70 úderů/min na 80.[4]

Barorecepční citlivost je možné měřit. Baroreflex totiž kvůli zpožděním v regulačním obvodu osciluje s frekvencí 0,1 Hz. Kontinuálním měřením krevního tlaku a srdeční frekvence tak můžeme vypočítat hodnotu barorecepční citlivosti podle vzorce:

BRC = \frac{S(f=0.1 Hz)_{RR}}{S(f=0.1 Hz)_{TK}},

kde BRC je barorecepční citlivost, S(f=0.1 Hz)_{RR} spektrální výkon (množství rytmu) křivky srdeční frekvence, S(f=0.1 Hz)_{TK} spektrální výkon křivky systolického krevního tlaku.[5]

Odkazy

Související články

Reference

  1. a b YAMAMOTOVÁ, Anna. Regulace krevního tlaku [přednáška k předmětu Fyziologie, obor Všeobecné lékařství, 3. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 26. 7. 2011. 
  2. a b c d e f GUYTON, Arthur C a John E HALL. Textbook of Medical Physiology. 11. vydání. Elsevier, 2006. 11; s. 782–784. ISBN 978-0-7216-0240-0.
  3. a b c GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. s. 495. ISBN 80-7262-311-7.
  4. FRANĚK, Miloslav a Šimon VACULÍN. Fyziologie a klinická fyziologie :  principy a praktická cvičení. 1. vydání. Praha : R.B.C, 2009. 132 s. ISBN 978-80-254-5409-1.
  5. STANČÁK, Andrej a Vítězslav STEJSKAL. Centrální ovlivnění barorecepčního reflexu : Praktické cvičení z fyziologie. Praha : Ústav normální, klinické a patologické fyziologie, 3. LF UK, 1998,