Dyspepsie

Z WikiSkript

Dyspepsie je souhrnné označení pro různé trávící obtíže, které se objevují především při chorobách gastrointestinálního traktu. Patří sem mj. pocit plnosti v břiše, plynatost, nevolnost, zvracení, průjem či zácpa.

Dyspepsii lze dělit podle řady kritérií, podle příčiny rozlišujeme dyspepsii funkční, organickou a sekundární.

Funkční dyspepsii můžeme dělit na horní funkční dyspepsii a dolní funkční dyspepsii.

Horní funkční dyspepsie

Horní funkční dyspepsie se projevuje jako bolest nebo dyskomfort v epigastriu, zpravidla vázané na příjem potravy, trvající déle než měsíc, se symptomy přítomnými po více než 25 % této doby, zároveň nesmí být přítomny klinické, biochemické, endoskopické či jiné známky organického onemocnění.

Etiologie

  • Zřejmě generalizovaná autonomní porucha (poruchy motility na různých etážích trávicí trubice, viscerální hypersensitivita), nejasná úloha Helicobacter pylori, velký význam mají faktory psychosociální (stres, anxieta, psychotrauma).

Klinický obraz

  1. Ulcer-like dyspepsia – bolesti v epigastriu jako dominující symptom.
  2. Dysmotility-like dyspepsia – pocity plnosti a tlaku v epigastriu, pocity časné sytosti, špatného trávení, nauzea.
  • Spouštěcím mechanismem může být stresová situace, někdy je závislost na příjmu potravy nebo jiné specifické činnosti.
  • Pacienti často popisují současné bolesti svalů, cefaleu, dráždivý měchýř, poruchy spánku a deprese.
  • Proti funkčnosti potíží svědčí bolesti mimo střední čáru (ev. s konkrétní propagací), potíže i v noci.

Alarmující příznaky svědčící pro organicitu potíží

  1. Známky krvácení do GITu (anémie, zjevné krvácení),
  2. dysfagie,
  3. persistentní zvracení,
  4. hubnutí,
  5. palpační nález na břiše,
  6. lymfadenopathie,
  • rizikovým faktorem je věk nad 45 let (karcinom žaludku).

Diagnostika

  1. Per exclusionem (po vyloučení organického onemocnění – VCHGD, GER, cholelithiasa, chronická pankreatitida, karcinom pankreatu).
  2. Anamnéza, fyzikální vyšetření, laboratoř, zobrazovací metody:
    1. KO + diff, FW, mineralogram, moč chemicky + sediment, ev. JT, amylasy, renální funkce,
    2. UZ břicha.
  3. V přítomnosti alarmujících symptomů se provádí gastroskopie.

Léčba

  • Základem je edukace pacienta s ujištěním, že jde o benigní onemocnění, až 80 % odpovídá na placebo, možno doplnit psychotherapií, nutná jsou režimová opatření (dieta, nekouřit, nepít alkohol, neužívat ulcerogenní léky, …),
  1. ulcer-like dyspepsia – léčebný pokus s podáváním omeprazolu nebo H2 blokátory,
  2. dysmotility-like dyspepsia – prokinetikum (metoklopramid, domperidon, cisaprid).
  • Při neodpovídavosti na tuto terapii se provede horní endoskopie:
    • průkaz HP → eradikační léčba,
    • neprokáže-li organický původ obtíží → pokračování symptomatické léčby vč. antidepresiv.

Dolní funkční dyspepsie

Dolní funkční dyspepsie je označována též jako syndrom dráždivého tračníku. Jde o alespoň 12 týdnů z předchozího roku trvající bolesti či dyskomfort, které:

  1. se zmírňují nebo vymizí po defekaci;
  2. jsou spojeny se změnou frekvence a/nebo charakteru stolice.
  • Diagnózu dráždivého tračníku dále podporují pocity nutkání na stolici, pocit nedokonalého vyprázdnění, pasáž hlenu, nadmutí a rozepětí břicha, obtíže zpravidla pacienty nebudí ze spánku.
  • Etiopatogeneze je stejná jako u horní funkční dyspepsie.

Klinický obraz

  • Bolest břicha a dyskomfort, zácpa, průjem, pocit nedostatečného vyprázdnění.
  • Alarmující příznaky a rizikové faktory jsou:
  1. věk nad 50 let (kolorektální karcinom),
  2. teplota,
  3. váhový úbytek,
  4. příměs krve či hnisu ve stolici,
  5. steatorhea,
  6. dehydratace.

Diagnostika

  • Per exclusionem (v dif. dg. vyloučit především kolorektální karcinom, divertikulární chorobu tlustého střeva, IBD (Inflammatory Bowel Disease – Nespecifický střevní zánět), střevní infekce).
  • Anamnéza, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření (jako u horních dyspepsií) + vyšetření stolice (OK, kultivace, parazitologie), zobrazovací techniky (UZ).
  • Koloskopie není indikována, působí však pozitivně ve smyslu uklidnění kancerofóbního pacienta.

Léčba

  1. Při dominanci průjmu – test s vyloučením laktosy v potravě, antidiaroika, přídavek solubilní vlákniny.
  2. Při dominanci zácpy – režimová opatření (dostatečná hydratace, solubilní vláknina, defekační stereotypy), někdy je nutno podat laxativa.
  3. Bolestivá symptomatologie – spasmolytika (pinaverin…).
  • Podání antidiaroik i laxativ je třeba pečlivě zvážit a sledovat možné nežádoucí účinky.


Odkazy

Použitá literatura

Zdroj