Chronická pankreatitida

Z WikiSkript

Chronická pankreatitida je dlouhodobý zánět pankreatu, který vede k ireverzibilním změnám a k postupnému nahrazování tkáně vazivem. V pokročilých stadiích onemocnění se pak rozvíjí exokrinní a následně endokrinní pankreatická insuficience, tj. snižuje se produkce inzulinu a dochází k rozvoji diabetu.

Pro chronickou pankreatitidu jsou typické recidivující nebo trvalé bolesti břicha, které doprovází příznaky pankreatické insuficience.

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Příčiny chronické pankreatitidy jsou multifaktoriální. Nejdůležitější je dlouhodobá konzumace alkoholu, která se vyskytuje u asi u 40–90 % nemocných. Mezi další příčiny patří užívání analgetik, kortikoidů, thiazidů (diuretika), rizikové jsou hypercholesterolémie a hyperTAG.

  • Též k ní přispívá – hyperkalcémie, profesionální expozice organickým rozpouštědlům, virové infekce, vrozené anomálie (pankreas divisum).
  • Dědičné – CF.

Patologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Rozlišujeme dvě základní formy – chronická pankreatitida, chronická obstrukční pankreatitida.
  • Dle morfologických kritérií členíme:
    • chronická pankreatitida s fokální nekrózou;
    • chronickou pankreatitidu s fibrózou (segmentovou nebo difúzní);
    • chronickou pankreatitidu (bez kalcifikací, s kalcifikacemi).
  • Zvláštní jednotkou je obstrukční chronická pankreatitida – charakterizuje ji dilatace vývodného systému, difúzní atrofie, pravidelná difúzní fibróza.

Souvislost s chronickým onemocněním biliárním[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Patogeneze chronické pankreatitidy
  • Klinický obraz:
    • bolesti trvalého rázu vyzařující ze střední čáry nadbřišku (z tzv. Mayova bodu) k oběma obloukům žeberním;
    • hubnutí, někdy ikterus;
    • znaky exokrinní insuficience – objemné stolice, steatorea;
    • latentní či manifestní cukrovka;
    • v pokročilém stádiu – tvorba pankreatogenního výpotku – ascites, hydrothorax.
  • Diagnóza – základem diagnózy je:
    • nález dilatace a striktury vývodných cest;
    • edém a fokální nekróza;
    • fibróza parenchymu pankreatu (lokální, segmentální, difúzní);
    • pseudocysty a retenční cysty.
  • Diagnostika
    • vyšetření enzymatické aktivity exokrinního pankreatu;
    • USG, CT, ERCP, MRI;
    • punkce pankreatu tenkou jehlou;
    • angiografie.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Konzervativní terapie:
    • dietní opatření, aplikace pankreatických trávicích E, spazmolytik a regulátorů střevní peristaltiky;
      • dieta – dostatek sacharidů, hodně bílkovin, tuků jen tolik, aby nebyla steatorea, TAG se středně dlouhými řetězci, substituce vitaminů a Ca, zákaz alkoholu!
  • Endoskopické výkony:
    • pro dekompresi a uvolnění pasáže pankreatické šťávy do duodena – u stenózy papily.
  • Indikace k operaci:
    • trvalé bolesti vzdorující léčbě;
    • nutnost sanace žlučových cest při biliární etiologii;
    • komplikace (cholestáza);
    • cysty, abscesy, portální hypertenze;
    • podezření na malignitu.
  • Typy operačních výkonů:
    • Biopsie – FNB pod CT nebo USG kontrolou nebo z explorativní laparotomie.
    • Drenážní operace:
      • pankreatikojejunoanastomózy;
      • laterolaterální, terminoterminální;
      • jen při značně dilatovaném Wirsungu – uděláme si na střevě Y kličku dle Rouxe a napojíme ji na dilatovaný Wirsungův ductus.
    • Resekce pankreatu:
      • duodenopankreatektomie parciální (kefalická) – Whippleova-Kauscherova operace;
      • levostranná resekce pankreatu;
      • resekce hlavy pankreatu se zachováním duodena;
      • velmi zřídka totální duodenopankreatektomie.

Stavy po pankreatitidách – pseudocysty pankreatu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

CT pseudocysty pancreatu
CT pseudocysty pancreatu
  • Dutiny uvnitř pankreatu nebo zevně od něj.
  • Nemají epitelovou výstelku, jsou vyplněny tekutinou, méně často nekrotickými masami.
  • Bývají ve spojení s ductus pancreaticus.
  • Objemné jsou pseudocysty po akutní pankreatitidě, prakticky vždy mimo pankreas.
  • Stěny bývají tvořeny sousedními orgány – žaludek, slezina, mezokolon, …
  • Klinický obraz – malé cysty jsou asymptomatické, větší – bolestivost s pocitem plnosti.
  • Diagnóza – USG, palpace, rtg, angiografie – útlak tepen.
  • Komplikace – hemateméza nebo krvácení přímo z cysty, stenózy horních částí GIT, ikterus.
  • Terapie:
    • Je tu možnost spontánního ústupu – prvních 6 týdnů vyčkáváme (pokud neutlačuje nebo se rychle nezvětšuje).
    • Po 6 týdnech už nelze spontánní vyhojení očekávat.
    • Dekomprese cysty:
      • perkutánně nebo endoskopicky (transgastricky);
      • vnitřní drenáž – s jejunem, žaludkem nebo duodenem;
      • oblast kaudy – možnost pseudocystu resekovat;
      • výjimečně – zevní drenáž – marsupilizace – u osob ve velmi špatném stavu, nevýhodou je macerace kůže.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]