Pro toto téma je ve WikiSkriptech základní článek na stránce Elektrokardiografie.
EKG křivka
Při zápisu EKG křivek používáme dvanácti svodový záznam: tři bipolární končetinové svody I, II, III; tři unipolární končetinové svody (z pravé ruky aVR, z levé ruky aVL a z levé nohy aVF); šest unipolárních hrudních svodů V1−V6.
U dětí používáme rychlost posunu papíru 50 mm/sec, potom 1 mm = 0,02 s, potenciál 1 mV má výšku 10 mm.
Artefakt nacházíme jen v některém svodu, zatímco patologický nález − např. extrasystolu nacházíme ve všech současně natáčených svodech.
Základní charakteristiky EKG
Vlna R = 1. pozitivní kmit v komplexu QRS.
Vlna Q = 1. negativní kmit v komplexu QRS.
Vlna S = negativní kmit následující za vlnou R.
Osu srdeční měříme podle "největšího" kmitu v I. a III. svodu:
jdou-li kmity "k sobě" → sklon doprava → převaha P komory (pomůcka pro zapamatování: při "pravé" lásce jdou kmity k sobě);
Převaha P komory je dále charakterizována převahou pozitivních kmitů R ve svodech z pravého prekordia V1−V3 a převahou negativních kmitů S nad levým prekordiem V5−V6.
Při převaze L komory je tomu právě naopak, nad pravým prekordiem převažují negativní kmity S, nad levým pozitivní kmity R.
Hypertrofie PK → R ve V1 > 20 mm v kterémkoli věku.
Hypertrofie LK → S ve V1 > 20 mm, R ve V6 > 20 mm v kterémkoli věku.
Do 1 roku fyziologicky převažuje P komora, od 3 let začne převažovat L komora.
Dle EKG určujeme frekvenci, rytmus, elektrickou osu, intervaly PQ, QRS a QTc, tvar ST úseku a velikost srdečních oddílů.
Určení srdeční frekvence (SF)
Počet QRS komplexů v záznamu během 5 sekund násobíme 12 krát a dostaneme SF za minutu.
Podle místa vzruchu určíme srdeční rytmus
Fyziologický je sinusový rytmus, který má ve standardních končetinových svodech I, II, III pozitivní vlnu P − ta fyziologicky předchází komplexu QRS.
Pokud najdeme v některém z těchto svodů vlnu P negativní a komplex QRS je přitom normální, jde o ektopický rytmus.
Chybí-li vlna P ve všech svodech a QRS komplex je přitom normální, jde o junkční rytmus.
Jestliže vlna P chybí a komorový komplex QRS je abnormální, jde o komorový rytmus.
Je-li abnormální ojedinělý stah (maximálně 3 stahy za sebou) → jedná se o extrasystolu síňovou, junkční, komorovou.
Jsou-li abnormální více než 3 stahy po sobě, hovoříme o tachykardii.
Hodnotíme délku jednotlivých intervalů − rychlost šíření vzruchu ve vodivém systému
Délka intervalu PQ = délka převodu ze síní na komory, je závislá na SF a věku dítěte.
Prodloužení PQ nacházíme u AV blokády, naopak zkrácení u syndromu preexcitace WPW.
Šíři komorového komplexu QRS = rychlost komorové depolarizace, šíře se mění s věkem, ale neměla by přesáhnout 0,10 s.
Délka intervalu QT = rychlost komorové repolarizace, měří se od začátku komplexu QRS do konce vlny T; protože délka se výrazně mění se srdeční frekvencí, musíme aktuální naměřenou délku korigovat na jednotnou srdeční frekvenci 60 /min. → získáme QTc = korigovaný QT interval.
Prodlužuje se u hypokalcemie, hypokalemie, hyperfunkce štítné žlázy a při myokarditidě, známé je také kongenitální prodloužení QT spojené s vysokým rizikem fibrilace komor a náhlé smrti, po podání některých léků.
Hodnocení QT intervalu pomocí tečny ke křivce. Zkrácení QT nacházíme při hyperkalcemii, hyperkalemii a po podání digitalisu.
Hodnotíme tvarové a voltážní odchylky
Vlna P = síňová vlna, fyziologicky trvá < 0,10 s a vysoká je 2,5 mm, nejlépe je patrna ve II. svodu.
P pulmonale označujeme P vlnu o výšce > 3 mm → hypertrofie pravé síně.
P mitrale označujeme P vlnu o délce > 0,10 s → hypertrofie levé síně.
Komplex QRS − výška jeho kmitů závisí na velikosti svaloviny komor.
Úsek ST je normálně izoelektrický, fyziologická je případná deprese do 0,5 mm a elevace do 1 mm v kterémkoli svodu.
Fyziologická může být i větší deprese, pokud úsek ST jde šikmo vzhůru a plynule přechází do vlny T.
Patologická deprese je nejčastěji způsobena ischemií, hypokalemií.
Po narození je vlna T ve všech hrudních svodech pozitivní, stejně jako potom v dospělosti.
V prvních hodinách a dnech života invertuje vlna T v pravém prekordiu V1−V4 do negativity.
V dětském věku se pak postupně stávají negativní vlny T pozitivními, kdy inverze postupuje od V4 k V1 → kolem desátého roku jsou vlny T ve všech hrudních svodech opět pozitivní.
K patologickým změnám vln T dochází při ischemii myokardu, perikarditidě a myokarditidě (nízké a oploštělé T).
5-letý chlapec po kardiochirurgickém uzávěru defektu komorového septa záplatou z perikardu. EKG s pooperačními změnami.EKG 7-letá dívka se síňovým rytmem na 12-svodovém EKGEKG supraventriukulární extrasystola zachycena u dítěte ve věku 12 měsíců.Komorová extrasystola zachycená u 3-leté dívky.
Normální převodní časy a voltáž dle věku
Normy podle Davingtona 1979 a Garsona 1998 - průměr (2. a 98.) percentil
