Funkce míchy

Z WikiSkript

Horizontální řez míchou a jejími obaly

Mícha se skládá z šedé a bílé hmoty. Šedá hmota obsahuje především neurony a gliové buňky. Bílá hmota obsahuje míšní dráhy, které spojují jednotlivé oddíly nervového systému s receptory či efektory.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Mícha.

Míšní reflexy[upravit | editovat zdroj]

Mícha představuje nejnižší reflexní centrum, které je podřízeno vyšším oddílům CNS. Je centrem řízení motorických reakcí na základě informací získaných z proprioreceptorů a exteroreceptorů.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Míšní reflexy.

Přepojovací funkce[upravit | editovat zdroj]

  • Přepojení a integrace eferentních signálů – vedoucích z vyšších oddílů CNS (retikulární formace, bazálních ganglií, mozečku a mozkové kůry) do periferie. Například v předních rozích míšních dochází k přepojení motorických drah.
  • Přepojení signálů vedoucích z periferie do centra.

Senzorické funkce[upravit | editovat zdroj]

Mícha zprostředkovává vedení aferentních signálů z periferních receptorů do vyšších oddílů CNS.

Řízení některých autonomních funkcí[upravit | editovat zdroj]

Mícha je jedním z center jader autonomního nervového systému. (Druhým centrem jsou jádra některých hlavových nervů – viz hlavový parasympatikus). V postranní části šedé hmoty míšní (nucleus intermediolateralis) se nacházejí neurony, které jsou zařazené do aferentních i eferentních drah autonomního nervového systému. V hrudní a bederní míše jsou tyto neurony zdrojem pregangliových sympatických vláken a v sakrální míše jsou zdrojem pregangliových parasympatických vláken. Mícha se proto účastní řízení vazomotorických reakcí, srdeční aktivity, činnosti trávicího traktu (defekace), vývodných cest močových (mikce), pohlavních orgánů (erekce, ejakulace), žláz s vnitřní sekrecí a kožních žláz.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MYSLIVEČEK, Jaromír, et al. Základy neurověd. 2. vydání. Praha : Triton, 2009. 390 s. ISBN 978-80-7387-088-1.
  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.