Neinfekční chronická jaterní onemocnění

Z WikiSkript

Chronická jaterní onemocnění vyvolaná nejrůznějšími mechanismy mají podobný průběh a jejich konečným stádiem je cirhóza jater.

Po setkání jaterní tkáně s noxou dochází k buněčné apoptóze. Uvolňují se mediátory, které aktivují Kupfferovy a hvězdicovité buňky, které spouštějí svými cytokiny a dalšími mediátory zánětlivou reakci s následnou fibroprodukcí. Současně probíhají regenerační procesy s tvorbou uzlů, které vedou k přestavbě struktury jaterní tkáně - k jaterní cirhóze. Zhoršená cirkulace v tkáni vede k dalšímu poškození hepatocytů. Rozvíjí se portální hypertenze. Redukce počtu hepatocytů je podkladem funkčních změn, které vedou k chronickému jaternímu selhání.[1]

Autoimunitní onemocnění jater
  • autoimunitní hepatitida, autoimunitní sklerózující cholangitida;
Metabolická onemocnění jater
Další chronické hepatitidy
  • chronické hepatitidy vyvolané léky (paracetamol, halotan, valproát, tetracyklin, isoniazid, sulfonamidy, metotrexát atd.), nealkoholická steatohepatitida, kryptogenní chronická hepatitida (po vyloučení všech předchozích příčin).[1]

Autoimunitní hepatitida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

2 typy dle spektra autoprotilátek:

  • 1. typ AIH: antinukleární protilátky (ANA) a/nebo protilátky proti hladkému svalu (ASMA), event. protilátky proti cytoplazmatickým komponentám neutrofilních leukocytů (p-ANCA);
    • častější typ, začíná v pubertě nebo adolescenci;
  • 2. typ AIH: protilátky proti cytochromu P450 1. typu jater a ledvin (LKM), event. současně protilátky proti antigenu jaterního cytosolu typu 1 (LC-1);
    • projevuje se již u malých dětí, je agresivnější;
  • u obou typů mohou být protilátky proti liposolubilnímu jaternímu antigenu (anti-SLA), obvykle zhoršují průběh;

AIH postihuje převážně ženy (75-85 %). Patogeneze není objasněná. Asi 20 % pacientů má přidružené další autoimunitní onemocnění.

Klinický obraz
  • často náhlý rozvoj – obraz virové hepatitidy: únava, nechutenství, bolesti břicha, rozvoj ikteru;
  • u 2. typu až obraz fulminantního jaterního selhání s rozvojem encefalopatie;
  • někdy dlouhodobé příznaky: únava, bolesti hlavy, nechutenství, úbytek hmotnosti, intermitentní subikterus;
  • průběh kolísavý, bez terapie se rychle rozvíjí cirhóza.
Diagnostika
  • zvýšené aminotransferázy, IgG (vyšší než 16 g/l) a některé autoprotilátky;
  • ALP a GGT obvykle v normě nebo lehce zvýšené; snížená hladina komplementu C4;
  • jaterní biopsie – typický obraz (interface hepatitidy), často již i cirhotická přestavba.
Terapie
  • imunosupresiva: prednison, azathioprin.[2]

Wilsonova choroba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • AR dědičné degenerativní onemocnění – velké množství mutací;
  • abnormální střádání mědi v játrech, mozku, rohovce a dalších orgánech;
  • defekt genu, který je důležitý pro inkorporaci mědi do ceruloplazminu (resp. do apoceruloplazminu) a pro exkreci nadbytečné mědi do žluči;
  • měď je toxická pro organely hepatocytů – způsobuje nekrózu buněk → steatóza jater → chronická aktivní hepatitida → jaterní cirhóza;
  • při nekróze hepatocytů se nevázaná měď uvolňuje do oběhu a působí toxicky na erytrocyty a mozek (bazální ganglia), oční tkáně, ledviny, kosti atd.
Klinický obraz
  • zpočátku asymptomatický průběh – pouze hromadění mědi v játrech a histologické změny;
  • manifestace obvykle až po 12. roce věku ale i výrazně později: únava, nechutenství, pobolívání břicha při hepatomegalii, subikterus až ikterus;
  • později příznaky z cirhotické přestavby: portální hypertenze, splenomegalie, ascites, krvácení z jícnových varixů, pavoučkovité névy, koagulační poruchy;
  • neurologické příznaky: nesoustředění, lehký třes, dysartrie, dystonie, hyperkineze, zvýšená salivace, rigidita;
  • oční manifestace: zelenohnědý Kayserův-Fleischerův prstenec na okraji rohovky na zadní straně Descemetovy membrány;
  • vzácně probíhá pod obrazem fulminantního jaterního selhání: masivní nekrózy v játrech, velké množství mědi v oběhu, Coombs negativní hemolytická anémie s hemoglobinurií a multiorgánovým selháním;
Diagnostika
  • nízká až stopová hladina ceruloplazminu, zvýšené aminotransferázy a bilirubin, zvýšený odpad mědi v moči, molekulárně-genetické vyšetření, biopsie jater (kvantitativní stanovení mědi);
Léčba
  • chelační efekt D-penicillaminu s pyridoxinem (penicillamin vede k deficitu pyridoxinu), transplantace jater;
  • neléčená Wilsonova choroba je progresivní a letální.[3]

Deficit alfa1-antitrypsinu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • nejčastější geneticky podmíněné onemocnění jater dětského věku;
  • geneticky podmíněný defekt proteázového inhibitoru α1-antitrypsinu;
  • různé fenotypy; klinicky nejvýznamnější je mutace PiZZ, která způsobuje plicní emfyzém a jaterní onemocnění (cirhóza, hepatom);
  • není bráněno proteolytické aktivitě elastázy neutrofilů v plicním epitelu (+ kouření, znečištění vzduchu → CHOPN již ve 3. dekádě);
Klinický obraz
  • již v novorozeneckém věku se může objevit cholestatický ikterus s acholickými stolicemi, pruritem a hepatosplenomegalií;
  • jaterní onemocnění obvykle probíhá benigně;
Diagnostika
  • snížená sérová hladina α1-antitrypsinu; elektroforéza sérových bílkovin - snížená α-frakce;
Léčba
  • u dospělých s CHOPN: substituce rekombinantním syntetickým α1-antitrypsinem (bronchiálně či i.v.); při fulminantním jaterním postižení - transplantace jater.[4]

Nealkoholická steatohepatitida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jaterní steatóza je stav, kdy množství tuku (zejm. triacylglycerolů) v játrech přesáhne 5 % jejich hmotnosti.

Patogeneze
  • zvýšený příjem tuků v potravě;
  • zvýšená mitochondriální syntéza mastných kyselin nebo snížená oxidace;
  • porušený výdej triacylglycerolů z hepatocytu;
  • nadbytečné cukry, které se přeměňují v mastné kyseliny;
  • hyperalimentace, diabetes mellitus, Wilsonova choroba, parenterální výživa, Reyeův syndrom.
Klinický obraz
  • asymptomatický průběh či nespecifické příznaky: hepatomegalie, pobolívání břicha, + příznaky základního onemocnění;
Diagnostika
  • mírně zvýšená aminotransferázy, hypertenze, hypertriacylglycerolémie, inzulinová rezistence;
  • ultrazvuk jater: zvýšená echogenita;
  • histologický obraz (malo- či velkokapénková, prostá steatóza či steatohepatitida);
Terapie
  • eliminace vyvolávající příčiny, léčba metabolického onemocnění.[5]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 354-370. ISBN 978-80-7262-772-1.
  2. LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 362-363. ISBN 978-80-7262-772-1.
  3. LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 364-365. ISBN 978-80-7262-772-1.
  4. MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 387-390. ISBN 978-80-247-2525-3.
  5. LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 365-366. ISBN 978-80-7262-772-1.