Osmotický demyelinizační syndrom

Osmotický demyelinizační syndrom - těžké neurologické postižení vznikající jako následek příliš rychlé korekce chronické hyponatrémie.

Rizikové faktory

Zvýšené riziko vzniku osmotického demyelinizačního syndromu mají alkoholici, podvyživení pacienti, ženy po terapii thiazidovými diuretiky, pacienti s popáleninami a hypokalémií.

Patofyziologie

Při chronické hyponatrémie na rozdíl od akutní nedochází k edému mozku (obr.B) ale k ustálenému stavu (obr.C). Pokud tento stav bude rychlé korigován, zvýší se koncetrace sodíku extracelulárně, což způsobí přesun vody z nervových buněk, snížení jejich objemu a svráštění (obr.D).

A - normální stav; B - edém mozku při akutní hyponatrémii; C - chronická hyponatrémie; D - svraštění buňky po rychlé korekci chronické hyponatrémie

Klinický obraz

Osmotický demyelinizáční syndrom se projevuje až s odstupem několika dnů po rychlé korekce. Do klinického obrazu patří různé neurologické poruchy v závislosti na rozsahu a lokalizaci postižení: dysartrie, dysfagie, kvadruparéza, syndrom uzamčení (locked-in syndrome), příznaky Parkinského syndromu, mutizmus nebo katatonie a řada dalších poruch.

Prevence

Při korekci chronické hyponatrémie je nutné sledovat aby vzestup koncentrace sodíku v séru nepřekračoval 10 mmol/l v prvních 24 hodinách a 8 mmol/l v každých dalších 24 hodinách.

Odkazy

Související články

• Natrium
• Hyponatrémie

Zdroj

• ČEŠKA, Richard a Tomáš ŠTULC, et al. Interna. 2. vydání. 2015. 909 s. ISBN 978-80-7387-895-5.

• ČERTÍKOVÁ CHÁBOVÁ, Věra. Hyponatremie. Interní medicína pro praxi [online]. 2015, vol. 3, s. 137-140, dostupné také z <https://www.solen.cz/pdfs/int/2015/03/09.pdf>. ISSN –.