Distální diuretika

Z WikiSkript

Zde řadíme především thiazidová diuretika (thiazidy), u kterých rozlišujeme:

  1. účinek renální: thiazidy inhibují reabsorpci NaCl epiteliálními buňkami distálního tubulu do krve. Zároveň v distálním tubulu zvyšují i reabsorpci Ca2+;
  2. účinek extrarenální: vazodilatace v postkapilárním řečišti snižuje návrat krve k srdci a následně i srdeční výdej. Po 2–3 týdnech klesá cévní rezistence.

Zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hydrochlorothiazid
Chlortalidon

Hlavními zástupci jsou:

  • hydrochlorothiazid,
  • chlorthalidon.

Mezi další zástupce patří: chlorothiazid, trichlormethiazid, bendroflumethiazid, methipamid, indapamid.

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kontraindikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nežádoucí účinky a toxicita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Může se projevit hyperglykémie u diabetiků a jedinců s abnormálními výsledky glukózového testu. Je způsobena redukcí uvolňování insulinu z pankreatu.
Thiazidy vedou přibližně k 5–15 % zvýšení cholesterolu a lipoproteinů (LDL) v krvi. Vlivem dlouhodobého podávání může dojít k normalizaci těchto hodnot.
Jde o vážný nežádoucí efekt. Je následkem zvýšené tvorby ADH na základě hypovolémie, snížením diluční kapacity ledvin a žízně. Lze jí přecházet snížením dávky diuretika nebo omezením příjmu vody.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • přednášky doc. Trejtnar, PharmDr. Tetivová