Osteochondrom

Osteochondrom
Rentgenový snímek pacienta s osteochondromem
Histologická stavba osteochondromu
Maximum výskytu	děti, mladí dospělý 2x častěji u chlapců

Osteochondrom patří k nejčastějším benigním nádorů kostí. Diagnostikován je nejčastěji u dětí a mladých dospělých s téměř dvakrát častěji u chlapců. Typicky roste v metafýzách dlouhých kostí, nejvíce kolem kolenního kloubu. Nepostihuje kraniofaciální skelet.

Etiopatogeneze

Nádor vzniká z proliferujícího chondrocytu, u kterého došlo k intaktivaci genu zodpovědného za syntézu heparansulfátu. Heparansulfát slouží jako modulátor enchondrální ossifikace, bez jeho přítomnosti ztrácí chondrocyty svoji polarizaci a excesivně proliferují.

Morfologie

Morfologicky se jedná o výrůstky v místech růstové ploténky, které jsou široce přisedlé nebo vyrůstají na osifikované stopce, jejíž čepičku tvoří hyalinní chrupavka.

Nádor má tři vrstvy:

1. vazivové perichondrium
2. vrstva hyalinní chrupavky
3. kostní trámce

Klinický obraz

Osteochondrom se zvětšuje s růstem skeletu, po ukončení růstu se již neměnní. Tumory bývají klinicky němé, a často se jedná o náhodný radiologický nález. V případě velkých stopkatých tumorů může dojít k fraktuře hlavičky a zánětu okolních tkání. Vzácně může chrupavčitá čepička malignizovat v sekundární chondrosarkom.

Znakem malignizace je vrstva chrupavky větší než 2 cm, zvýšená buněčnost, chrupavčité uzly a cytonukleární atypie

Odkazy

Související články

• Enchondrom
• Chondroblastom
• Chondrosarkom

Použitá literatura

• ZÁMEČNÍK, Josef. Patologie. 2. vydání. Praha : LD, s.r.o - PRAGER PUBLISHING, 2024. ISBN 978-80-11-04919-5.