Plexus cervicalis

Z WikiSkript

Krční pleteň (plexus cervicalis) je tvořena ventrálními větvemi (rr. ventrales nervorum spinalium) prvních čtyř krčních nervů C1–C4 a jejich spojkami. Tato pleteň se nachází na m. scalenus medius a na m. levator scapulae pod m. sternocleidomastoideus. Je kryta hlubokou krční fascií (lamina praevertebralis). Z pleteně vychází nervy senzitivní i motorické pro svaly a kůži krku a pro bránici.

Senzitivní nervy[upravit | editovat zdroj]

Senzitivní inervace hlavy, modrá a fialová oblast jsou inervovány z plexus cervicalis

Vystupují na povrch v polovině zadního okraje m. sternocleidomastoideus v místě nazvaném punctum nervosum. Na povrch se dostávají velmi blízko sebe. Odtud se senzitivní nervy rozcházejí k příslušným inervačním oblastem.

N. occipitalis minor (C2 - C3)[upravit | editovat zdroj]

Průběh: stoupá podél zadního okraje m. sternocleidomastoideus do laterální části týlní krajiny

Inervace: kůže laterální části týlní krajiny

N. auricularis magnus (C2 - C3)[upravit | editovat zdroj]

Průběh: běží po povrchu m. sternocleidomastoideus vzhůru pod boltec, vydává dvě větve:

  • r. anterior – často mívá spojku s n. facialis
  • r. posterior

Inervace:

  • r. anterior – kůže přední strany boltce (vyjma okrsků inervovaných IX. a X. hlavovým nervem), kůže regio parotideomasseterica
  • r. posterior – kůže zadní strany boltce, kůže regio mastoidea

N. transversus colli (C3)[upravit | editovat zdroj]

Průběh: jde mediálně dopředu přes m. sternocleidomastoideus pod kožní sval krční (platysma), dělí se na dvě větve:

  • r. superior – má spojku s r. colli nervi facialis – tzv. ansa colli superficialis
  • r. inferior

Inervace:

  • r. superior – kůže v regio suprahyoidea
  • r. inferior – kůže v regio infrahyoidea

Nn. supraclaviculares (C3 - C4)[upravit | editovat zdroj]

Tvoří je variabilní počet tenkých senzitivních nervů, které po výstupu z punctum nervosum vějířovitě sestupují přes klavikulu.

Schéma cervikálního plexu

Vytváří 3 skupiny:

  • nn. supraclaviculares mediales – jdou kaudálně a mediálně, inervují kůži ve fossa jugularis a nad manubrium sterni
  • nn. supraclaviculares intermedii – sestupují kaudálně a inervují kůži v dolní části krku a v klavikulární a infraklavikulární krajině (v rozsahu m. pectoralis major)
  • nn. supraclaviculares laterales – sestupují kaudálně a dozadu, inervují kůži akromiální krajiny

Motorické nervy[upravit | editovat zdroj]

Krátké nervy: rr. musculares

Dlouhý nerv: n. phrenicus

Rr. musculares[upravit | editovat zdroj]

Odstupují ze všech rr. ventrales krční pleteně.

Inervace:

  • C1 – m. rectus capitis lateralis
  • C1, C2 – m. rectus capitis anterior
  • C2, C3 – m. longus capitis
  • C2–C4 – m. longus colli

N. phrenicus (C4, vedlejší vlákna z C3 a z C5)[upravit | editovat zdroj]

N. phrenicus je poměrně silný, smíšený nerv s převahou motorických vláken.

Průběh: vystupuje z plexus cervicalis při laterálním okraji m. scalenus anterior, sbíhá po jeho přední ploše skrze apertura thoracis superior (uložen před n. vagus) kaudálně do mediastina.

  • N. phrenicus dexter: sestupuje dále mezi a. et v. subclavia, po pravém okraji v. brachiocephalica dextra a v. cava superior.
  • N. phrenicus sinister: sestupuje mezi a. et v. subclavia, přikládá se k levému boku arcus aortae (před n. vagus sinister)

Kaudálně pak běží oba nervy po bocích perikardu mezi perikardem a mediastinální pleurou ventrálně od plicních hilů. Část vláken prochází vpravo skrze foramen venae cavae a část vlevo skrze hiatus oesophageus na abdominální povrch bránice.

Inervace:

Motorická vlákna:

  • rr. phrenici – inervují bránici

Senzitivní vlákna:

  • rr. pericardiaci – vlákna pro perikard, mediastinální a brániční pleuru
  • rr. phrenicoabdominales – inervují peritoneum pod bránicí až po úroveň žlučníku a pankreatu

N. phrenicus accessorius – přídatná vlákna obvykle z C5 vedená jako samostatná větev z plexus brachialis

Klinické poznámky: Poškození n. phrenicus dx. nebo sin. způsobuje obrnu příslušné části bránice. Dráždění nervu způsobuje záškuby bránice, což může být známkou zánětu peritonea nebo poškození mozku. V běžném případě se jedná o škytavku (singultus).



Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • DYLEVSKÝ, Ivan, Rastislav DRUGA a Olga MRÁZKOVÁ. Funkční anatomie člověka. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2000. 664 s. ISBN 80-7169-681-1.


  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie III. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. ISBN 80-247-1132-X.