Refeeding syndrom
Refeeding syndrom (RFS) je označení souboru metabolických abnormalit vznikajících jako důsledek obnovení příjmu potravy, zejména při podání většího množství glukózy u podvyživených nebo hladovějících pacientů. Vyšetření krve zpravidla odhalí prudký pokles sérové hladiny fosfátů, magnézia a kalia, což se projeví klinickými příznaky, jako jsou psychické změny a parestezie, a může rezultovat až v životu nebezpečný stav ohrožující pacienta maligní arytmií a srdečním selháním.
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
- změny psychického stavu (až delirantní stavy)
- parestézie a svalová paralýza
- retence tekutin
- maligní arytmie
- kardiorespirační insuficience až srdeční selhání
Historie[upravit | editovat zdroj]
První zmínky o náhlých úmrtích pacientů, u nichž byla zahájena realimentace, se objevily po druhé světové válce, kdy se vojáci s vysokým stupněm podvýživy vraceli z válečného zajetí. Příčiny tohoto jevu však byly objasněny až v 70. letech, kdy bylo možné monitorovat vnitřní prostředí a iontovou rovnováhu. V té době také byla stanovena jednoznačná etiologie RFS, kterou je hypofosfatémie, hypomagnezémie a hypokalémie.
Projevy[upravit | editovat zdroj]
Prudký pokles sérové hladiny fosfátů, magnézia a kalia, i přes to, že plazmatická hladina iontů před realimentací je blízká normě či zcela normální. Snížené hodnoty by bylo možné nalézt intracelulárně. Mezi další projevy patří retence vody a sodíku.
Rizikové skupiny[upravit | editovat zdroj]
Mezi rizikové skupiny, u nichž by se mělo nebezpečí výskytu RFS brát na zřetel, patří onkologičtí pacienti, pacienti závislí na alkoholu, kterým alkohol nahrazuje plnohodnotnou stravu, pacienti s malabsorpčním syndromem a pacienti trpící mentální anorexií, u nichž je zahájení realimentace často spojeno s nevůlí přijmout podávanou výživu. Záměrné, často nerozpoznané snižování dávek potravy může paradoxně pacienty od vzniku RFS zachránit. Další rizikovou skupinou jsou pacienti s dlouhodobě narušeným příjmem potravy (geriatričtí pacienti), senioři s těžkým depresivním syndromem, drogově závislí a špatně kontrolovaní pacienti s diabetem. Nutno poznamenat, že RFS se zřídka objeví u pacienta, který je vyživován perorálně. Důvodem je to, že se málokdy podaří docílit pětidenního příjmu potravy, která obsahuje 300–400 g sacharidů za 24 hod[1].
Léčba a prevence[upravit | editovat zdroj]
Prevencí rozvinutí závažných příznaků RFS je permanentní sledování vnitřního prostředí u rizikových pacientů. V druhé fázi je totiž zcela zásadní včasná detekce rozvratu iontové rovnováhy a její znovuobnovení. Přínosné může být také sledování denního odpadu sodíku, draslíku a fosfátů v moči. (U pacientů trpících anorexií může sledování sodíku pomoci odhalit utajované zvracení a nepřijímání potravy[2].)
Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]
Dlouhodobé hladovění s sebou nese metabolické změny. Kromě erytrocytů, mozku, kůže a oční čočky, kterým slouží jako energetický substrát glukóza, přechází tkáně po vyčerpání cukerných zásob na metabolizmus mastných kyselin. Postupně dochází k odbourání veškerého svalového a jaterního glykogenu a glykémie je udržována glukoneogenezí z glukoplastických aminokyselin a z glycerolu. Při klesající úrovni buněčného metabolizmu nastává stav vyčerpání energetických zásob z fosfátových vazeb nezbytných pro základní buněčné funkce, jako je transmembránový přenos natria a kalia (pomocí Na+/K+ ATPázy). Opětovné doplnění glukózy vede k obnovení metabolizmu, který vyžaduje dodávku fosfátů. Nastartování anabolických procesů vede k přesunu fosfátů a glukózy (vlivem inzulinu) do buňky. Spolu s fosforem a glukózou se do buňky přesune i kalium a magnezium, což vede k poklesu jejich plazmatické hladiny a tím i rozvoji příznaků.[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b PLÁŠEK, Jiří, Vladimír HRABOVSKÝ a Arnošt MARTÍNEK. Refeeding syndrom - skrytá klinická hrozba. Interní medicína pro praxi [online]. 2010, vol. 12, no. 9, s. 439-441, dostupné také z <http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2010/09/11.pdf>. ISSN 1803-5256.
