Reoxidační a reperfusní poškození tkáně

From WikiSkripta

Poškození ischemické tkáně po obnovení průtoku krve. Bývá významné po krátké ischemii. Pokud je tkáň zcela poškozena, reoxygenace na ni nemá příliš velký vliv. Dochází však k vyplavení toxických látek (ROS, NO, eikosanoidy) z odumřelé tkáně do cirkulace.

Poškození tkáně toxiny vyvolávají MODS (multiple organ dysfunction syndrome) – syndrom multiorgánové dysfunkce a SIRS (systemic inflammatory response syndrome) – syndrom systémové zánětlivé odpovědi.

Ischemicko-reperfuzní poškození[edit | edit source]

Metabolismus xypoxantinu

Nedostatek kyslíku způsobí přechod na anaerobní glykolýzu. Snížená produkce ATP podmíní vznik ATP ze dvou molekul ADP. Tím dochází ke vzniku ATP a AMP. Po reperfuzi je AMP z těla odstraňováno xantinoxidázovou cestou.

Pro přeměnu hypoxantinu je potřeba enzym xantinoxidáza. U člověka je přítomna pouze v játrech, střevě a laktující mléčné žláze. V srdci nelze hypoxantin odbourat (hromadí se). V průběhu přeměny dochází ke vzniku reaktivních forem, které mohou poškozovat organismus (pokud nejsou dostatečně rychle odbourány).

Přeměna AMP na kyselinu močovou viz schéma.

ROS po reperfuzi vznikají také v leukocytech (no-flow fenomén). Leukocyty vzájemně adherují a následně ucpávají kapiláry. Dále vznikají v mitochondriích, kde dochází k většímu úniku elektronů z komplexů v dýchacím řetězci a v důsledku MPT.

MPT (Mitochondrial permeability transition)[edit | edit source]

Megakanál ve vnitřní mitochondriální membráně, který je propustný pro všechny molekuly menší než 1500 daltonů. Jeho otevření je podmíněno určitým množstvím vápníku v mitochondriální matrix. Dále ho mohou stimulovat oxidanty, depolarizace a anorganický fosfát. Inhibovat otevření MPT mohou protony, Mg2+, ATP, ADP a cyklosporin A.

Fyziologicky slouží MPT k výhodnému efluxu vápníku z mitochondrie (kalciová signalizace). Patologicky navozuje buněčnou smrt (apoptóza, nekróza), případně označuje staré mitochondrie pro autofagii. Otevřením MPT dojde ke kolapsu potenciálu vnitřní membrány a následnému vyrovnání protonového gradientu. Dojde k inhibici respirace. Následuje zbobtnání mitochondrií, uvolnění cytochromu c do cytosolu, což vede k apoptóze buňky.

Snížené pH při ischemii chrání před vznikem MPT.

Při reperfuzi v myokardu nastávají podmínky pro MPT souhrou následujících dějů:

  • nadprodukce oxidantů;
  • deplece adeninových nukleotidů;
  • vysoká koncentrace Pi (z degradace ATP);
  • vysoká koncentrace Ca2+;
  • normalizace pH.

Při ojedinělém MPT se může stát, že H+ jdou ven, za štěpení ATP. Tím dojde ke snížení pH, což inhibuje vznik MPT. Při reperfuzi dochází k dalším ztrátám ATP, což zhoršuje stav buňky.

Poly(ADP-riboza)-polymeráza (PARP-1)[edit | edit source]

Enzym vázaný na chromatin, který se aktivuje oxidačním poškozením DNA. Jeho funkcí je štěpení NAD+ a přenos poly(ADP-ribózy) na jaderné proteiny. Fyziologicky pomáhá při opravách DNA a podporuje přežití buňky. Nadměrné poškození DNA způsobí depleci NAD+, která urychlí buněčnou smrt. Depleci NAD+ způsobují do jisté míry i MPT.

Prevence[edit | edit source]

Stále není jednoznačné. Teoreticky lze říci, že prevencí by měla být řízená hypotermie, MPT inhibitory (např. Cyklosporin A), antioxidanty a PARP-1 inhibitory.

Odkazy

Související články

Zdroj