Transport organických látek v ledvinách

Z WikiSkript

Transport organických látek je založen na činnosti sodno-draselné pumpy. Z organických látek jsou transportovány aminokyseliny, močovina, glukóza, laktát, fosfáty, bílkoviny nebo kyselina močová. Organické látky jsou resorbovány v první části proximálního tubulu.

Glukóza[upravit | editovat zdroj]

Glukóza je monosacharid a do buněk se dostává spolu se sodíkem, mechanismus je založen na symportu se sodnými ionty. Sodík je tedy neustále z buňky odčerpáván a vytváří se koncentrační gradient. Princip je založen na sekundárně aktivním transportu, kdy je jako zdroj energie využito spřažení s přenosem jiné látky ve směru koncentračního gradientu. Na konci tubulu je tedy koncentrace glukózy v moči za fyziologických podmínek nulová. Glukóza se označuje jako tzv. prahová látka - to je taková látka, která se vyloučí do moči až po překročení určité prahové koncentrace v plazmě. Pokud buňka překročí svou resorpční schopnost, tak se glukóza objeví v moči - glykosurie - tzv. ledvinný práh pro glukózu je 10 mmol/l. Do intersticia se dostává glukóza pomocí přenašeče, který již není na sodíku závislý. Koncentrace glukózy v krvi (glykémie) je za fyziologických podmínek udržována v rozmezí 3,9–5,6 mmol/l.

Aminokyseliny[upravit | editovat zdroj]

Aminokyseliny se resorbují podobným způsobem jako glukóza. Na luminární straně je transport spřažen se sodíkem a na bazolaterální straně je přestup aminokyseliny do intersticia stejně jako u glukózy na sodíku nezávislý. Pro zpětnou resorpci se předpokládá existence asi 7 transportních systémů, které mají různou afinitu pro jednotlivé aminokyseliny.

Bílkoviny[upravit | editovat zdroj]

Za fyziologických podmínek se bílkoviny nepřefiltrují při glomerulární filtraci. Hemourinární bariéra, přes kterou se filtruje moč, je tvořena endotelovými buňkami kapilár, které obsahují četné fenestrace. Dále v bariéře nacházíme bazální membránu, která je tvořena sítí kolagenních vláken. Poslední složkou filtrační bariéry jsou výběžky podocytů. Celkově má bariéra negativní náboj a díky tomu skrze ní neprojdou velké bílkoviny, které mají také záporný náboj - jsou odpuzovány. Pokud je záporný náboj porušen, tak to vede k poškození glomerulů. Jestliže se do filtrátu dostanou peptidy či malé proteiny jako například albumin, tak jsou v první polovině proximálního tubulu resorbovány pomocí endocytózy.

Močovina

Močovina[upravit | editovat zdroj]

Močovina je diamid kyseliny uhličité a vzniká jako degradační produkt metabolismu bílkovin. Močovina je schopná tubulárními buňkami volně procházet. Resorpce močoviny je závislá na množství resorbované vody. Moč je v průběhu všech tubulů zahušťována, protože dochází k postupné resorpci vody. Nejvyšší koncentrace močoviny je v konečné části nefronu. Nakonec hodnota překročí koncentraci v pertiubulárním prostředí a močovina začne difundovat ven z tubulů. Vysoká koncentrace močoviny v dřeni vytváří hypertonicitu dřeně.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KITTNAR, O, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3068-4.
  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0630-X.