Výživa starších kojenců a malých dětí

Z WikiSkript

Po ukončeném 6. měsíci, kdy mateřské mléko postupně přestává stačit jako jediný zdroj potravy, se zavádí příkrm, to znamená pokrmy podávané k mateřskému mléku při pokračujícím kojení podle potřeby (nebo náhražkách mateřského mléka u nekojeného dítěte). Zprvu je to přechodná strava určená speciálně pro kojence, později rodinná strava, tj. pokrmy, které konzumují i další členové rodiny.

V počátečním období podávání příkrmu dítě potřebuje kojit stejně často a dlouho jako v období výlučného kojení – dítě se teprve učí jíst lžičkou a mateřské mléko je hlavním zdrojem tekutin, živin a energie. Později, když dítě dostává příkrm častěji a ve větším množství, už může chtít kojit méně často a kratší dobu než při výlučném kojení, ale mateřské mléko stále zůstává důležitou součástí stravy a to i v průběhu 2. roku života. Při průměrné tvorbě (půl litru denně) v tomto období poskytuje třetinu potřebné energie a bílkovin.


U nás je obvyklé zahajovat podávání příkrmu zeleninou. Začíná se jedním druhem zeleniny (např. vařená mrkev, brambor), teprve vždy po 3–4 dnech se přidá další jeden druh. Kdyby dítě některou potravinu nesnášelo, snadněji se pozná, která to je. Když si dítě zvykne na zeleninu, začne se do ní přidávat důkladně uvařené velmi jemně nakrájené a nasekané libové maso (kuře, krůta, kachna, husa, hovězí, jehněčí, králík) zpočátku asi 1 polévkovou lžíci na dávku. Maso se podává 6× týdně a jeho množství se postupně zvyšuje na 2 polévkové lžíce na dávku, jednou týdně se podává místo masa vařený vaječný žloutek. Bílek se nepodává až do roku věku. Stejně se postupuje u zařazování ovoce jako druhého druhu příkrmu. Do ovocného pyré se může přidávat neslazený bílý jogurt. Tvaroh není pro kojence vhodný, protože má příliš vysoký obsah bílkovin. Jako třetí druh příkrmu se podávají obilné kaše. Po dokončeném 6. měsíci již není třeba rozlišovat, zda obsahují lepek či ne. Lepek může u vnímavých jedinců vést k rozvoji celiakie. Ta se projevuje u malých dětí hlavně objemnými stolicemi 1–3× denně, neprospíváním, nechutenstvím a nápadně vzedmutým břichem. Nápadné jsou také změny v chování dítěte. Lepek obsahují všechny u nás běžné obilniny kromě rýže a kukuřice. Výhodné je podávání kupovaných dětských instantních kaší, protože jsou obohaceny některými minerálními látkami a vitaminy (zejména důležité jsou železo a zinek). Příkrmy se nepřislazují a až do konce 1. roku nesolí. Pro kojence není vhodné neadaptované kravské mléko. Plnotučné kravské mléko je možné použít do pokrmů (například příprava kaše) od 10. měsíce věku, ale ve větším množství až od jednoho roku. Hutnější příkrmy poskytují méně vody než mléko, proto je přibližně od 10. měsíce potřebné kojenému dítěti přidávat k mateřskému mléku další tekutiny. Postačí asi 200 ml denně. Nejlepší je balená kojenecká voda. Ovocné džusy nemají překročit denní množství 120–150 ml. Ovocné šťávy nemají obsahovat více než 15 g/100 ml sacharidů. Jiné tekutiny než mateřské mléko se mají podávat z šálku, ne z kojenecké lahve.


Kolem 1. roku života může dítě začít jíst to, co rodina a přestávají být potřebné zvlášť připravené příkrmy. Složení a úprava rodinné stravy by ale měly brát v úvahu potřeby dítěte, to znamená, že by strava měla být měkká, nesolená a nekořeněná. Dospělí si ji příchutí až na stole. Nejsou vhodné uzeniny s výjimkou libové dušené šunky, tučné maso, paštiky, majonéza. Podávají se tři hlavní jídla a mezi nimi svačiny, pokud je dítě potřebuje. Pokud dítě není kojeno, potřebuje asi půl litru mléka a mléčné výrobky. Výhodná, i když ne nezbytná, jsou pokračovací mléka (určená pro děti do 36 měsíců), protože jsou obohacena některými minerály a vitaminy. Mléko se sníženým obsahem tuku není vhodné pro děti do dvou let stejně jako jiné nízkotučné potraviny, protože malé děti potřebují potravu s vyšší energetickou hustotou (kJ/g), aby jí dostaly dostatek v objemu potravy, který jsou schopné sníst.


První příkrmy se podávají v podobě hladké řidší kaše lžičkou – nikdy ne z kojenecké lahve. Jakmile se dítě naučí spolknout příkrm ze lžičky, zvýší se konzistence na hustou kaši. Jídlo je lepší rozmačkávat než mixovat. Kolem 9. měsíce se postupně zavádí měkká kouskovitá strava. Koncem prvního roku může dítě již jíst potravu stejné konzistence jako ostatní rodina. S rozvojem jemných pohybových funkcí ruky a prořezáváním zubů začínají být kojenci schopni vzít do ruky potraviny, dát si je do úst a žvýkat. Aby se dítě naučilo žvýkat, je velmi důležité nabízet mu vhodné potraviny, například kousek rohlíku. Jakmile o to dítě projeví zájem, je vhodné je nechat, aby se zkoušelo samo krmit lžičkou. To mu umožní rozvíjet zručnost a koordinovat svalové pohyby. V patnácti měsících by dítě mělo zvládnout najíst se samo.


Dítě, by si mělo samo určit množství jídla, které sní. Dítě má být k jídlu povzbuzováno, ale ne nuceno. Nucení k větším dávkám vede často k odmítání jídla nebo dokonce ke zvracení. Dítě si neoblíbí potravinu, po které mu bylo špatně nebo do ní bylo nuceno. Kromě toho pobízení, aby dítě snědlo všechno, co má na talíři vede k návyku, že množství potravy, kterou má sníst, je dáno tím, co má na talíři spíše, než aby vnímalo své vnitřní pocity hladu a sytosti. Mezi 1. a 2. rokem je typické, že se objem snědeného jídla ze dne na den mění. V množství snědené stravy u jednotlivých dětí jsou velké individuální rozdíly. Důležitým vodítkem pro posuzování přiměřenosti množství potravy je prospívání – růst a přibývání na váze – ne množství snědeného jídla.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související příloha[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průměrný podíl mateřského mléka a příkrmu na příjmu energie v 2. roce života (graf)

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]