Cudzorodé látky v potravinách
Toxikologie ve výživě[upravit | editovat zdroj]
Do našeho organismu mohou vstoupit látky, které se vyznačují toxickým potenciálem. Takové látky označujeme jako xenobiotika (cizorodé látky). Do potravy se dostávají prostřednictvím znečistěného ovzduší, kontaminované vody, půdy, v důsledku aplikace agrochemie, při výrobě, skladování, zpracovávání či balení potravin. O jejich toxickém efektu, ale rozhoduje néjen jejich přítomnost v potravě, ale hlavně množství (dávka). Mají genotoxické, karcinogenní, embryotoxické a teratogenní účinky. Mohou mít závažný dopad na specifické orgány, mohou ovlivňovat imunitní reakce a vyvolávat interakce s dalšími nutričními složkami. Patří zde anorganické i organické látky.
Dříve se cizorodé látky v potravinách dělily na aditivní (přidávané do potravin záměrně) a kontaminující (z prostředí). Dnes již takové dělení neplatí a limity pro nejzávažnější cizorodé látky bychom hledaly ve Vyhlášce MZ ČR.
Toxické látky podle chemického profilu[upravit | editovat zdroj]
Anorganické kontaminanty[upravit | editovat zdroj]
Kadmium (Cd)
Patří mezi těžké kovy, dostává se do půdy z průmyslových fosfátových hnojiv, zplodin či ze zněčistěné vody. Našly bychom ho kromě půdy i v živočišních a rostliných produktech. Některé druhy zeleniny (hlavně kořenová zelenina a obilí) absorbují kadmium. Po požití se kumuluje v játrech a ledvinách, zasahuje i do procesu angiogeneze prostacyklinu v endotelových buňkách, navyšuje shlukování trombocytů, zvyšuje krevní tlak, blokuje účinky selenu a zinku a k celkové expozici přispívá i kouření cigaret (Cd v tabáku). Akutní otrava se projevuje silnými bolestmi,proteinuríí, hyperkalciúrii, vyplavování Ca z kostí a osteomalácii (nemoc Itai-Itai v Japonsku po konzumaci rýže s Cd) Podle IARC (Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny) byl tento prvek zařazen do skupiny 1 (=dokázané karcinogeny člověka) a je nebezpečný i v malé míře. Biologický monitoring informuje o Cd hladině v krvi, což popisuje aktuální zátěž, a v moči popisuje kumulaci v organismu.
Olovo (Pb)
Hlavní cestou expozice je znečištěné ovzduší v důsledku používání benzínu s přípavkem tetraetylolova. Alimentární cesta je prostřednictvím kontaminovaného prachu v okolí metalurgických závodů,vody z olověného potrubí a nebo přechodem olova z konzervovaných plechovek nebo nádob. V trávícím traktu se absorbuje asi 5-10% olova, ukládá se především do kostí a v menší míře do krve a ostatních tkání. Ohrožené jsou především malé děti, které mohou mít po kontaminaci relativně nízké dávky (od 100 μg/l) ovlivněn mentální vývoj či percepční schopnosti. Akutní otrava se projevuje křečovitými bolestmi břicha, zvracením a průjmem.[1] Chronická otrava se vyznačuje rozvojem anémie..
Rtuť (Hg)
Může být přítomna v anorganické formě i organické (alkylortuť), která se vyznačuje toxicitou a schopnosti pronikat přes placentu. Zdrojem potravinové intoxikace jsou kontaminované potraviny - ryby, maso, vejce (prostřednictvím zamořeného obilí). Akutní otrava se vyskytuje vzácně, je podmíněna buďto inhalací (kašel, dušnost, febrilie, pneumonie, plicní edém) nebo soli per os (zvracení, tenesmy, nekrózy sliznice GIT, průjmy s cáry sliznice, proteinurie, hematurie, oligurie, selhání ledvin).[2] Chronická otrava - společný znak tkvz. triáda ( gingivitis, tremor, erethismus).
Arzen (As)
Patři mezi metaliody. Do prostředí se dostává spalováním hnědého uhlí a prostřednictvím průmyslové výroby, je součástí některých pesticidních prostředků, to přispívá alimentární expozici, stejně jako konzumace mořských živočichů. Anorganická forma je velmi toxická - vyvolává kožní, neurologické a hematologické změny. Podle IARC je zařazený mezi dokázané karcinogeny.
Dušičnany
Patří mezi běžnou součást stravy, zdrojem je zelenina, pitná voda a uzeniny. Samy o sobě jsou netoxické, jejich zdravotní riziko spočívá v redukci bakteriálními nitroreduktázami na dusitany - podílejí se na vzniku kojenecké methemoglobinémie. Reakcí dusitanových iontů se sekundárními či tercinálními aminy dochází k tvorbě nitrosaminů s potenciálně karcinogenními účinky (karcinom oesophagu, žaludku, močového měchýře). Tento proces probíhá i endogenně - může být blokován látkami v potravě - vitamín C, vitamín E a rostlinné fenoly.
Organické kontaminanty[upravit | editovat zdroj]
Polychlorované bifenyly (PCB)
Drívě byly použivané jako teplovodné média a byly součástí nátěrových hmot, jejich výroba byla v 70. letech zastavena. V prostředí ale přetrvávají, přestože jejich perzistence klesá. K expozici dojde po pronuknutí do potravinového řetězce, nejčastěji do potravin s vyšším obsahem tuku. PCB jsou ukládány do tukových tkáňí, prochází placentou a vylučují se i do mateřského mléka. Vysoké dávky mohou způsobit kožní projevy (chlorakné = trvalém poškození pokožky), poškožení očí, jater, zvyšení cholesterolu a triacylglycerolu v krvi či neurologické příznaky. Významné je hlavně imunotoxické působení, zvyšují cholesterolémii a indukují kyslíkové radikýly. V roce 1968 se v Japonsku vyskytla choroba Yusho, hromadná otrava po požití kontaminovaného rýžového oleje. Podľa IARC jsou PCB zařazené do skupiny 2A – karcinogenů působících na člověka (enzymy aktivující radikály).
Polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD)
Do prostředí se uvolňují při spalování. Mají podobné účinky jako PCB - karcinogenita negenotoxického typu, poruchy reprodukce, vývoje plodu, estrogenní účinky.
Chlórované dioxiny
Vznik jakožto vedlejší produkty při výrobě chemických látek, jejich rozklad v přírodě je velmi pomalý. Jsou karcinogenní. Ve vysokých dávkách způsobují chlorakné. V roce 2008 a 2010 se vyskytovaly v krmivě dováženého z Německa a Irska.
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)
Skupina více než 100 chemických látech vyskytující se ve všech složkách životního prostředí. Vznikají předevších při nedokonalém spalování organického materiálu - grilování, pečení, pražení. Mají výrazný karcinogenní potenciál - karcinogenem se stávají po jejich metabolické aktivaci v organismu, přičemž tento proces je individuální a výsledným metabolitem může být i neškodný konjugát vyloučen močí. Mohou se podílet na mechanismech aterogenézy a zvyšují oxidační stresovou zátěž organismu. Inhalace souvísí se vznikem karcinomu plic a močového měchýře.
Estery kyseliny ftalové
Do prostředí se dostávájí v důsledky spalování plastických hmot, ftaláty se totiž využívají jako změkčovadla a někdy je můžeme nálezt i v obalech potravin nebo balených nápojích. Mají karcinogenní potenciál (negotoxický typ), jsou schopné indukovat peroxizómy v ledvinách a tvořit tak kyslíkové radikály, snižují mužskou plodnost. Jejich použivání jako změkčovadlo je v současné době regulováno legislativně.
Toxické látky podle vzniku[upravit | editovat zdroj]
Toxické látky vznikající technologickými procesy
Výroba, skladování a tepelná úprava mohou být přičinou tvorby toxických produktů v organismu. Tepelná úprava (grilování, pečení, udění) - vznik polycyklických aromatických úhlovodíků. Pyrolýzou živočišných bílkovin vznikají pyrolyzáty AMK (heterocyklické aminy) s vysokou mutagenitou a karcinogenitou. Akrylamid vzniká v celé řadě potravin (chleba, brambory) při jejich tepelné úpravě. EU vypracovala postupy, aby se obsah akrylamidu a dalších toxinů snižil. Mykotoxiny, reziduální antibiotika, hormony, či dezinfekční prostředky to vše se může objevit v potravinách.
Toxické látky vznikající v důsledky působení plísňí
Mykotoxiny, produkty plísňí jsou závážnou skupinou vyskytující se v potravinách. Jejich tvorbu podmiňuje vlhkost a teplo v zaplísněných potraviných. Rizikové jsou hlavně ořechy nebo cereálie. Aflatoxíny jsou produkty produkované plísní Aspergillus flavus a Aspergillus paraziticus, patří mezi nejúčinnější hepatotoxíny a hepatokarcinogeny, kromě toho mají i imunosupresivní působení. Aflatoxíny se mohou vyskytovat v mléku, mléčních výrobcích, potom, co jsou mytotoxíny vystaveny hospodářským zvířatům. Předpokládá se, že tento toxín je jedním z faktorů vzniku Reyovho syndromu u dětí. Ochratoxiny jsou mykotoxiny produkované rodem Aspergillus a Penicilum. Jejich kontaminace způsobuje onemocnění jater a ledvin. Dalšími představiteli jsou např. Patulín vyskytující se v nesprávně uskladněném ovoci. Prevence proti vzniku mykotoxinů je správné uskladňování a v případě zaplísnění nekonzumace napadených potravin.
Toxické látky vznikající endogenně v organismu
Řadíme zde nitrosaminy žaludku, močového měchýře při zátěži organismu dusičnany. Podněcují vznik aktivního kyslíku a kyslíkových radikálů v důsledku peroxidace lipidů buňkových membrán, vznik toxických látek v střevní mikroflóře a karcinogenní produkty.
Toxické látky vznikající v přírodě
- Z jedovatých potravin jsou na prvním místě houby. Toxické látky obsažené v jedovatých hounách mohou vyvolat hepato- a nefro-toxické změny. Patří zde například mochomůrka zelená, muchomůrka červená, hřib satan
- Lilkovité rostliny obsahují solanin, který se vyznačuje inhibicí cholinesterázy
- Horké mandle obsahují glykozidy odštěpující kyanovodík
- Jádra peckovic obsahují furokumaríny vyvolávající fotodermatźy v některých druhých zeleniny a léčivých rostlinách. Mnoho tropických plodů má toxické účinky.
- Rostliny obsahující pyrrolizidinové řetězce - alkaloidy jsou genotoxické látky obsažené v čajích
- Druhy koření, velmi zanedbatelné množství (safrol, eugenol, estragol) například černé koření, zázvor, muškátový ořech
- Některé druhy ryb (uhořovité ryby - jed ichthyotoxín), japonské ryby tetrodotoxín
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 86 – 90. ISBN 80-7184-551-5.
- PODSTATOVÁ, Hana. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 158 s. s. 122. ISBN 978-80-7262-597-0.