Vybavení k neodkladné resuscitaci

K rozšířené neodkladné resuscitaci je potřeba pomůcek k zajištění dýchacích cest, ke kyslíkové terapii, zajištění žilního vstupu a elektroimpulzoterapii.

Pomůcky k zajištění dýchacích cest

Laryngeální maska typu i-gel

Podle invazivity a kvality zajištění dýchacích cest jsou používány tyto pomůcky:

  1. faryngeální rourky (vzduchovody ústní nebo nosní);
  2. laryngeální maska;
  3. tracheální rourky a laryngoskop ke tracheální intubaci;
  4. speciální kanyla na tracheotomii (vždy plánovaně na operačním sále);
  5. vybavení k provedení koniotomie a koniopunkce;
  6. dýchání do pomůcky k vyloučení kontaktu s ústy pacienta: S-tubus, T-tubus, kapesní resuscitační maska;
  7. ruční dýchací přístroj (AMBUvak).

Vybavení potřebné ke kyslíkové terapii

Maska se systémem CPAP

Kyslíková terapie vede ke zvýšení koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu a zvyšuje saturaci hemoglobinu kyslíkem.

  1. Nosní katetry;
  2. masky, polomasky;
  3. resuscitační vaky s možností přívodu kyslíku (AMBUvak…);
  4. anesteziologické systémy;
  5. systémy pro CPAP (continuous positive airway pressure);
  6. plastikové kyslíkové boxy na oblast hlavy, kyslíkové stany, inkubátory, hyperbarické komory.

Zajištění žilního vstupu

Kanyla zavedená do periferního žilního řečiště

Přístup do periferní žíly má být zajištěn co nejdříve. Je nutný k i.v. aplikaci léků a tekutin, odběrům vzorků krve, ke krytí denní spotřeby tekutin, iontů a energie. Přednostně je doporučena punkce loketní žíly. Farmaka s účinkem na srdce aplikujeme do periferní žíly jen formou i.v. infuze. Centrální žilní přístup zajistíme co nejdříve po obnovení spontánní cirkulace. Nelze-li zajistit periferní žílu, mohou být některé léky aplikovány intrapulmonálně (odsávací cévkou zavedenou do tracheální rourky). Touto cestou lze podat adrenalin, trimekain, atropin a ostatní látky nepoškozující tkáně. Rychlost vstřebávání se téměř neliší od i.v. aplikace. Touto cestou se nesmí podat natrium hydrogenkarbonát. Naslepo intrakardiálně můžeme aplikovat adrenalin pouze tehdy, není-li dostupná žíla a není-li možnost intrapulmonálního podání. Kanylace arteriálního systému je vymezena pro nemocniční fázi neodkladné resuscitace, k určení tenze krevních plynů.

Vybavení k elektroimpulzoterapii

Elektroimpulzoterapii lze při neodkladné resuscitaci zahájit výhradně při zjištění defibrilovatelného rytmu na EKG, to jest ve dvou případech:

  1. fibrilace komor;
  2. komorová tachykardie s nehmatným pulsem na velkých cévách.

K léčbě těchto příčin zástavy oběhu se používá defibrilátor. Součástí většiny defibrilátorů je i EKG, detekující aktuální rytmus. Defibrilace je depolarizace stejnosměrným (monofázickým) či bifázickým proudem, který není synchronizován s EKG. Většinou ji předchází intenzivní kardiopulmonální resuscitace. Elektrody defibrilátoru přikládáme stejně jako při kardioverzi, jednu pod pravou klíční kost a druhou do levé střední axilární čáry ve výšce srdečního hrotu (4–5 mezižebří). U monofázického defibrilátoru je počáteční energie u dospělého 200 J (to je 3 J/kg tělesné hmotnosti), maximální energie 360 J. Při použití bifázického stačí poloviční energie. Počáteční energie u dětí je 50 J (2 J/kg tělesné hmotnosti), maximální dávka je 150 J.) Při opakovaném neúspěchu použijeme před dalším výbojem trimekain v dávce 1 mg/kg tělesné hmotnosti. Přímou defibrilaci na obnaženém srdci provádíme elektrodami lžícového tvaru, které přikládáme s polštářky nasáklými fyziologickým roztokem na zadní a přední plochu srdeční. Počáteční energie je 25–50 J.


Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • KASAL, Eduard. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzivní péče pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 8024605562.