Farmakoterapie v neodkladné resuscitaci

Z WikiSkript

Farmakoterapie[upravit | editovat zdroj]

Článek vychází z oficiálních doporučení American Heart Association Guidelines 2010, které jsou do značné míry kompatibilní s European Guidelines 2010.

Farmakoterapie má při resuscitaci za úkol zvýšit prokrvení důležitých orgánů (srdce, mozek) a navodit obnovení cirkulace (return of spontaneous circulation, ROSC). Zatím žádná klinická studie neprokázala zvýšené úspěšné přežití u pacientů, kde byla při resuscitaci nasazena farmakoterapie (i když se objevuje mírná pozitivní tendence). Hlavním přínosem farmakoterapie je její pozitivní vliv na ROSC, který je dostatečně prokázaný. Zde uvedené postupy farmakoterapie jsou obecné a je třeba si uvědomit, že pro konkrétní případy je vhodné zvážit další možná farmakoterapeutická řešení. Podání léků nesmí mít za následek zdržení v nepřímé srdeční masáži.

Možné způsoby podání léků při neodkladné resuscitaci[upravit | editovat zdroj]

Intravenózní (periferní) podání (i.v.)[upravit | editovat zdroj]

V terénu jde o optimální volbu podávání léku. Každou dávku léku by měl následovat bolus 20 ml tekutiny, urychlující její transport do centrálního řečiště.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Zajištění žilního přístupu.

Centrální žilní katetr[upravit | editovat zdroj]

Teoreticky umožní rychlejší účinek léku, ale může být kontraindikací k fibrinolytické terapii, nehledě na obtížnost jeho zavádění.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Centrální žilní katetr.

Intraoseální podání (IO)[upravit | editovat zdroj]

Tento způsob podávání léků je doporučený, pokud nelze provést i.v. aplikaci. Dávkování i účinky léků jsou v tomto případě srovnatelné s i.v. aplikací.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Intraoseální infuze.

Endotracheální podání[upravit | editovat zdroj]

Podání se provádí endotracheálním tubusem. Tracheou jsou prokazatelně absorbovány léky adrenalin, vasopresin, lidokain, atropin a naloxon. U amiodaronu nejsou k dispozici potřebná data. V případě endotracheálního podání je třeba zvýšit dávkování 2–2,5× a dávku zředit v 5–10 ml sterilní vody. Současné Guidlines pro Kardiopulmonální resuscitaci endotracheální podání nedoporučují. Do popředí se dostává i.o. podání.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Endotracheální intubace.

Léky doporučené k rutinnímu užívání při resuscitaci[upravit | editovat zdroj]

Vazopresory[upravit | editovat zdroj]

  • Adrenalin: Vazokonstriktor s účinkem na α- i β-adrenergní receptory. Zvyšuje perfúzní tlak koronárních tepen a perfúzi mozku. Způsob podání: i.v./i.o., dávka 1 mg každých 3–5 minut.
  • Vazopresin: Nonadrenergní vazokonstriktor, jeho účinek je srovnatelný s adrenalinem. Způsob podání: i.v./i.o., dávka 40 jednotek.

Antiarytmika[upravit | editovat zdroj]

  • Amiodaron: Podává se u defibrilovatelných rytmů po třetím výboji. Způsob podání: i.v./i.o., bolus 300 mg (alt. 5 mg/kg), druhá dávka 150 mg.
  • Lidokain: Je považován za alternativu k amiodaronu, pokud tento není dostupný. Zřejmě má pozitivní vliv na ROSC. Způsob podání: i.v., dávka 1 nebo 1,5 mg/kg, další dávky 0,5–0,75 mg po 5/10 minutách do maximální dávky 3 mg.
  • Magnesium sulfát: Jeho použití je doporučeno jen při výskytu torsades de pointes (vzácné formy komorové tachykradie).

Léky nedoporučené k rutinnímu užívání při resuscitaci[upravit | editovat zdroj]

  • Atropin: Lék, dříve doporučovaný při PEA bradykardii a asystolii. V klinických studiích nebyl prokázán žádný pozitivní efekt na ROSC nebo přežití pacientů.
  • Sodium bikarbonát: Tento pufr (a pufry obecně) nemá prokázané pozitivní účinky, naopak může vést k intracelulární acidóze nebo může při simultánním podání potlačit účinek katecholaminů. Jeho užití je doporučené ve speciálních případech (např. předávkování tricyklickými antidepresivy)
  • Kalcium: Nemá jednoznačné účinky.
  • Fibrinolytika: Ačkoliv byly úvodní studie nadějné, velké studie neprokázaly vliv fibrinolytik na počet úspěšných resuscitací. Jejich podání je možné při zástavě s příčinou v plicní embolii.

Terapie u defibrilovatelného rytmu (shockable rhythm)[upravit | editovat zdroj]

Týká se komorové fibrilace (VF) a komorové tachykardie (VT). Postupuje se podle schématu pro rozšířenou neodkladnou resuscitaci. Po třetím výboji a následně se podává adrenalin a amiodaron (dávka a způsob podání výše).

Terapie u nedefibrilovatelného rytmu (non-shockable rhythm)[upravit | editovat zdroj]

Doporučuje se okamžité podání adrenalinu, amiodaron se v tomto případě nepoužívá.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]